close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zlodějská tragédie

9. července 2009 v 13:12 | pekarkova.blog.iDNES.cz |  Co jsem četla jinde!
Volala mi kamarádka a třásl se jí hlas. "Mikuláš!" vypravila ze sebe mezi potlačovanými vzlyky. "Mikuláš včera odjel na tábor a... a..." Rozbrečela se.
Hrklo ve mně jak ve starých pendlovkách. Už už jsem čekala, co se vzápětí dozvím: že jejího jedenáctiletého syna přejelo auto, že se utopil, že spadl do propasti, že ho - v duchu příběhů o dětském násilí, kterých slýcháme čím dál tím víc - ubodal spolužák stanovým kolíkem. Několik hrůzných scénářů se mi promítlo před očima, než se Věra znovu nadechla a vyhrkla:
"Ukradli mu batoh!"
"Počkej... Takže se mu nic nestalo?"
"Stalo! Ukradli mu batoh!" vykřikla Věra.
Nevěděla jsem, jestli se smím zasmát, anebo se pro jistotu taky rozbrečet.
Ale kdyby stála vedle mě, nejspíš po ní hodím tím šutrem, který mi právě spadl ze srdce.
"Skvělý - Mikulášovi ukradli batoh - a ty z toho děláš tragédii? Já už mu začala šetřit na věnec. Uklidni se, prosím tě, a buď ráda, že si třeba nezlomil nohu."
Věra se skutečně uklidnila. Není hysterická. Už pár let, od doby, co ji opustil manžel, zvládá s překvapivou bravurou výchovu svých dvou synů. Jen si na rozdíl ode mě dovedla představit, co všechno ji ukradený batoh bude stát.
"Mikulášovi zbylo jen to, co měl na sobě. Domluvila jsem se s vedoucím, že ještě jednu noc to vydrží, ale zítra tam musím jet autobusem i s Jarouškem" (šestiletým pytlem blech) "a odvézt Mikuláše domů. Vybavení na tábor jsem mu pořídila za půjčený peníze, nový mu teď už vážně nekoupím, a ani kdybych na to měla, jak bych to zvládla - bez auta? Boty a tak mu nemůžu kupovat bez vyzkoušení. Tak holt ho odvezu do Prahy. Měla jsem jet s Jardou na tábor pro menší děti, jenže to taky nepůjde, protože kam bych strčila Mikuláše? Už jsem tam volala, na tomhle Jaroušově táboře pro Mikuláše není místo. Tak holt všichni zůstaneme doma. Kluci budou naštvaní, budou mě vytáčet, budou se hádat a prát... no to bude dovolená!"
Do dvou dnů se naštěstí všechno vyřešilo. Díky bleskovému zásahu Věřina bratra se podařilo znovu nakoupit většinu nezbytných tábornických potřeb a dovolená je zachráněna. Ale Mikuláš je ještě pořád v šoku a nechce se mu věřit, jak zlý je tenhle svět.
A já jsem si díky Věře uvědomila, jak šílené potíže může člověku - a celé rodině - způsobit ztráta obyčejného batohu. Zejména pokud nemáte peněz nazbyt.
Úplně obyčejné vybavení na tábor má pro táborníky velkou cenu.
Zato mi není jasné, jakou cenu může mít pro zloděje. K čemu mu je cizí oblečení, do kterého se stejně nevejde? K čemu mu je jídelní miska, kterou si přivezl někdo jiný, cizí spacák prosáklý kouřem z táboráků, u kterých neseděl? Mikuláš oplakal milovanou lžíci, do které si před pár lety vyryl své iniciály a kterou si jako správný trapper chtěl "vzít do hrobu". Docela by mě zajímalo, kolik zloděj utržil za kus poškrábaného hliníku s nápisem MČ.
Předpokládám, že zcyničtělým vlkodlakům, kteří kradou batohy jedenáctiletým dětem, nemá cenu mluvit do duše.
A tak apeluju na normální lidi.
Lidi, až uvidíte, jak se za noci plíží tábořištěm vlkodlak ověšený šesti batohy, zajděte za ním a zeptejte se ho, proč těch batohů nese šest. Třeba k tomu má dobrý, dokonce lidumilný důvod. Třeba nemá.
Až vás zastaví na ulici nějaká osoba, opatrně se rozhlédne, pak rozevře pytel nápadně podobný batohu, jaké si děti vozí na tábory, a začne vám (s velkou slevou!) nabízet jedny zánovní pohorky v čísle 36, jeden dětský spacák, jen mírně zablácený, jeden vařič na pevný líh, skoro nepoužitý, jedny hrací karty ještě nevybalené z plastiku, troje trenýrky, do kterých se vejde jedenáctiletý kluk, jeden skládací ešus, jen mírně poškrábaný, několik párů ponožek s Pifíkem a tak dál, zamyslete se. A zeptejte se ho, jak k těmhle věcem přišel. Možná je našel v popelnici a přišlo mu jich líto. Možná se jich chce zbavit jeho syn.
Ale možná je to úplně jinak. A tahle osoba patří k vlkodlakům, kteří málem - naštěstí jen málem -- zkazili Mikulášovi prázdniny.

Co k tomu dodat. Asi nic. Určitě ten mamlas, který tohle všechno způsobil, si o sobě myslí, že je král, ale opak je pravdou! Kam jsme se to, lidi, dostali, když už krademe i našim dětem? Kam jsme to proboha dospěli, když ani malí kluci nesmějí prožívat báječné prázdniny na ještě báječnějším táboře! Na co budou jednou vzpomínat? Na toho pitomce, který je okradl? Je to hrůza!
 


Komentáře

1 Jarka | E-mail | 9. července 2009 v 17:15 | Reagovat

Jéje, nezačalo to tak hrozně, dokonce jsem se i zasmála a vyklubal se z toho příběh se smutným koncem. I když ne tak docela, Mikuláš si svůj tábor může užít až do konce! :-|  :-)

2 Eva* | Web | 9. července 2009 v 21:49 | Reagovat

Už jsem se lekla, že si Mikuláš ten tábor neužije.
Vím jaké to je, když nejsou peníze nazbyt, to člověk každou korunu několikrát obrátí, než něco koupí.

3 Slávek | Web | 10. července 2009 v 7:09 | Reagovat

jo, kde jsou časy, kdy jsem u vody nechal kajak se spacákem a foťákem a po návratu z hospody jsem všechno našel na svém místě?:-)..

4 felixa | E-mail | Web | 10. července 2009 v 13:10 | Reagovat

Dobře jsi to, Hadi, zakončila, je to hrůza, co se dneska děje!! Ukradený batoh... a jak to mohlo zamíchat úsekem životem jedné rodinky. Ještě, že to nakonec dobře dopadlo. Dětský smutek a pokažené prázdniny snad ani nejdou nahradit.

5 babča | Web | 11. července 2009 v 7:22 | Reagovat

slibuji že až toho parchanta potkám ho zlískám,ale vážně hadimrško tuto otázku si kladu stejně jako ty je to děs a hrůza a ptám se co se asi bude muset stát,aby se lidi umravnili  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama