close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Poprvé v Národním

15. července 2009 v 6:51 | já |  Moje psaní
Celá se chvěju nedočkavostí. Ano, dneska ho konečně uvidím. A mám možnost s ním prožít několik nádherných hodin. Kolik už jsem o něm slyšela krásných slov, co chvály na něj lidé napěli. Celý večer jsem se převracela v posteli s myšlenkou na něj. Před očima se mi míhají známé obrázky jeho tváře svítící v ranním slunci. Kolem něj chodí lidé, jezdí auta, tramvaje a všichni se na něj dívají s pokorou a láskou. Nachystala jsem si nejlepší, co mám na sebe. Růžová halenka se třpytí lurexem a rozjasňuje mou tvář. Ještě několik málo hodin a stanu mu tváří v tvář. Ano! Poprvé se chystám na návštěvu do jeho zdí. Národní divadlo! Dvě slova, která v sobě ukrývají historii, ozvěny dávných tvůrců a nadšených dárců, potlesk diváků a slzy ve tvářích tvůrců, poprvé zde vidící či slyšící vlastní díla. Nesmírně působící už je jenom příchod k budově. Opravená fasáda, zlatem se třpytící sochy, maskarony i nádherná triga na střeše. Vypadá, jakoby se svým zlatým spřežením uháněla ulicemi Prahy. Po vstupu dovnitř všichni automaticky tlumí hlas. Rozhlížíme se kolem a posloucháme slova průvodce. Ukazuje nám známé i neznámé obrazy, tváře a postavy. Dole, tam kde jsou uloženy základní kameny, je ticho jako v hrobě. Každý hledá ten svůj, jemu nejbližší. Ano, už ho vidím - kámen dovezený z tak velké dálky - z posvátné hory Hostýn. Když pak večer usedám do nádherné lóže skoro u jeviště, jsem na pokraji slz. Dojetím skoro nevnímám. Rozhlížím se, snažím se vstřebat co nejvíce detailů. Při prvních tónech hlediště utichá, světla se tlumí a já se nechávám vtáhnout do děje. Už dnes nevím, jakou hru dávali, od té doby jich bylo nespočet, ale ten zážitek se mi vrátí vždycky, když projdu kolem budovy divadla, nebo uslyším-li zmínku třeba v rozhlase, či televizi. Bylo to poprvé, měla jsem 14 let a byly to pro mě nezapomenutelné chvíle.

 


Komentáře

1 bratranec Zdeněk | 15. července 2009 v 22:13 | Reagovat

a ve sklepení dodnes ukazujou mezi základními  kameny i jeden z Hostýnka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama