close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Počítání s kopretinou

12. července 2009 v 13:18 | ja |  Moje psaní
"Má mě rád, nemá mě rád, má......" Opakovala jsem si mnohokrát a trhala lístečky z kopretiny. Byla jsem zaláskovaná do svého spolužáka, jehož blond kudrny mě přímo fascinovaly. Já blondýnka s bílou mašlí a on blonďatý kudrnáč! Sedával ve druhé lavici, zatímco já v poslední. Jeho hlavu jsem vídala před sebou a on netušil, že na něj tak často zírám. Byl drobný a menší než já , ale nevadilo mi to a nikdy mě ani nenapadlo, že bychom se k sobě nehodili. Jeho modré oči se občas setkaly s mými a já byla v sedmém nebi. Několikrát jsme se potkali na chodbě, jednou jsme spolu promluvili v lavici. Cítila jsem se božsky! Má mě ....!
O velké přestávce jsme vystřelili před budovu a užívali si svých her. Kroužek děvčat začal zpívat "Eliška, Eliška, nebyla pyšná, ona k nám v neděli na hody přišla....."
Rychle jsem se k nim přidala a po očku sledovala jeho. Kluci si čutali s míčem a na nás neměli čas. Když mě tanečky omrzely, sedla jsem si na schodky vedoucí do školní budovy. Po očku jsem sledovala klučičí zápasy a najednou jsem to uviděla! Srdce se mi zastavilo. Největší, pihatý kluk, ze třídy se tam pustil do mé lásky. Zakřičela jsem na něj, ale nepřestal. Rychle jsem se postavila a popošla směrem k němu. Když mě uviděl, pustil ho a začal se smát. Ostatní kluci se přidali. "Jé, kluci, podívejte se on tady má milou. Jé, oni se milují!" křičeli ze všech stran a smáli se. "Oni se milují, budou mít svatbu!" Blonďáček se na mě podíval, vyplázl na mě jazyk a utekl do třídy. Stála jsem tam jako opařená a nechápala. Já se ho přece zastala proti silnějšímu a on se zlobí! Nevšimla jsem si, že celé aférky si všiml pan učitel a přišel ke mě. Položil mi svou ruku na hlavu a beze slov mě pohladil. Stála jsem tam a z očí mi tekly slzy nad tou nespravedlivostí. Zazvonilo a všichni jsme se vraceli do třídy. Někdo pomalu jako já, někdo utíkal. Šourala jsem se do třídy a vůbec se mi tam nechtělo. Ze všech stran se na mě pošklebovaly klučičí hlavy, sem tam jsem viděla strouhat mrkvičku. Dívčí hlavy v lavici přede mnou se nahnuly k sobě a pak vyprskly ve smích. Cítila jsem se sama a ponížená. On se ani jednou neotočil a já nechápala proč. Po vyučování jsem šla sama domů, kluci i holky mě předbíhali a já stále slyšela ten smích a cítila tu bolest v srdíčku. Kopala jsem si kamínek a nedívala se kolem sebe. Šla jsem pomalu loudavým krokem. U cesty kvetla krásná kopretina. Utrhla jsem ji a začala počítat "je pitomý, není pitomý, je....."! Když jsem držela v ruce poslední bílý lísteček, zašeptala jsem "je pitomý" a hodila jej na zem. Moje bílá mašle poskočila na hlavě a já se dala do běhu. Už jsem se netrápila a svět přestal být smutný. Pospíchala jsem domů.

 


Komentáře

1 Jarka | E-mail | 12. července 2009 v 19:31 | Reagovat

Natty, dnes už obě víme, že se modrooký blonďáček mohl cítit ponížený- vždyť mu pomohla "holka"! A věřím tomu, že tě to tenkrát moc, moc bolelo!  :-)

2 Jarka | E-mail | 12. července 2009 v 19:40 | Reagovat

Já se picnu, vždycky musím udělat nějakou botu! Nejhorší je, že jak to odešlu, nejde to napravit. No, nic teď se jedu týden rekreovat, tak snad zapomenu na ty svý přehmaty a přijdu se Hadi zase za tebou podívat! Promiň!  :-?  :-(

3 hadimrška | 12. července 2009 v 21:29 | Reagovat

Nic se nestalo, měj se krásně. :-)

4 Marie | Web | 13. července 2009 v 20:00 | Reagovat

Moc pěkné... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama