close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Noční obloha

26. července 2009 v 13:54 | já |  Moje psaní
Zářící koule se vyloupla zpoza kopce. Nádherný úplněk na letní obloze. Je teprve jedna hodina po půlnoci. Jsem sama ve stanu a poprvé spím venku na louce. Večer jsem dlouho nemohla usnout. Všechny zvuky ve dne známé se mi zdály být cizí. Ne, nebála jsem se, to ne, ale přece jenom, když je člověk sám! Malou baterkou jsem posvítila na hodinky a překvapilo mě, že jsem spala jenom dvě hodiny. Chvíli jsem se převracela uvnitř stanu, pak mě napadlo vyhlídnout ven. Ó, ta nádhera, měsíc se koulel nad loukou a zdál se tak blizoučko. Někde z lesa zakřičel osamělý ptačí výkřik. Ve vysoké trávě něco zašustilo. Okouzlená nádherou hvězdné oblohy jsem se zabalila do deky a dívala se otevřeným stanem ven. Tak, to je ta slibovaná kouzelná letní noc. Myšlenky se rozutíkaly na všechny strany. Najednou jsem si vzpomněla na všechna povídání o vesmíru a vesmířanech, která jsem slyšela od svého brášky. Představila jsem si, že tam někde v té dálavě je jiný svět, jsou tam bytosti, které možná v tomtéž okamžiku mají pohled zaměřený na nás. Oči mi klouzaly po obloze, jako by chtěly najít odpověď na tu věčnou otázku! Jsme nebo nejsme tady sami? Nad mou hlavou přeletěl nějaký noční letec, lehce mávající křídly. Seděla jsem a nemohla se vynadívat. Kolik lidí asi v tomto okamžiku dělá totéž co já? Kolik lidí přede mnou a kolik jich ještě bude v budoucnu obdivovat nádheru noční oblohy! Byla jsem tehdy ještě malá, ale okouzlení z oné noci mi zůstalo dodnes.
Při mém brouzdání po netu jsem narazila na fotografii J. Štěpánka - Noční obloha na Ladronce, je tak podobná té mé dětské obloze, že jsem neodolala a fotku zde otiskla. Doufám, že se autor na mě nebude zlobit.
 


Komentáře

1 Blondyna | Web | 26. července 2009 v 17:40 | Reagovat

no, fotka je sice nadherna, ale Tvoje vypraveni na ni nema

2 Jarka | E-mail | 26. července 2009 v 18:21 | Reagovat

Hadi, máš pravdu, že při pohledu do té nekonečné hloubky vesmíru je člověk okouzlen a hlavou mu letí myšlenky o všem možném. Mě vždy napadne jak jsme malí a nicotní a jak i naše radosti a hlavně starosti jsou stejně malinkatý jako my sami. Jsem věřící a vždy musím  obdivovat tu Boží sílu a nádheru veškerého stvoření!   :-)

3 babča | Web | 26. července 2009 v 19:04 | Reagovat

šmankote děvče co my máme nahnípáno ve stanu jo to byly časy dneska většina potřebuje hotely,penziony ani neví o co přicházejí :-D

4 Marie | Web | 26. července 2009 v 19:44 | Reagovat

Moc hezky napsaný článek a hezká fotografie. I já mám úplněk ráda. Jako malá jsem se měsíce bála. Připadalo mi, jako by měl oči a  pořád se na mě koukal O_O. Dneska je to jiné, při pohledu na měsíc mě naplňuje pokora a úcta před životem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama