Těch koncertů nakonec bylo několik. Společně navštívili ještě pár turisticky významných míst a jednou dokonce byli i ve Vídni. Autíčko sloužilo dobře a z Martiny se stávala zdatná řidička. Jezdila ráda a jenom litovala, že do práce to má takový kousek, že je škoda vytahovat auto.
Blížily se další vánoce a Petra odcházela na mateřskou. Byla sice teprve ve třetím měsíci, ale lékař ji nechal doma vzhledem k infekčnímu prostředí, na kterém pracovala. Děvčata se složila na malý dárek a popřála jí hodně trpěllivosti a hlavně zdravé mimino. Poslední službu měly spolu a neustále si měly o čem povídat. Petra zářila štěstím a už se viděla doma. Když jim skončila směna, šly si sednout do "Bellevue", což byla nová malinká kavárnička. Daly si minerálku a kávu.
K jejich stolku si po chvíli přisedl Petřin přítel Michal. Rukou hladil Petru po vlasech a občas ji políbil na krk, Petra mu oplácela stejnou mincí. Zkrátka zamilovaní. Vyptávali se, jak to vypadá mezi ní a Zrzkem, jestli spolu chodí a proč nebydlí spolu. Ušetřili by za jeden nájem a měli by více času jeden pro druhého. Martina nechtěla nic prozradit, jenom se usmívala a odpovídala jednoslabičně. Ano, nevím, ne. Rozloučili se a Michal s Petrou odjeli domů.
Ráno bylo trochu chladnější než včera a pod nohama bylo kluzko. Všichni chodili opatrně a pomáhali jeden druhému. Chodníky nikdo nesypal, jako vždycky, všechny instituce i majitelé domů zaspali. Káva už voněla po celé chodbě, když Martina dorazila do práce. To Věruška, jejich poklad, vždy podle rozpisu nachystala hrníčky s kávou a dala vařit vodu. Dneska měla i staniční Alena dobrou náladu, proto si chvíli splkly a znovu probíraly Petřino těhotenství. Ze všech devíti sester na oddělení byly jenom čtyři vdané a měly už odrostlejší děti. Alenka měla holku na vysoké a kluk končil střední školu. Maruška měla sice děti malé, ale měla hlídací babičku, která kdykoliv zaskočila. Evča měla jedináčka a jako rozvedená se o Sandru starala sama. No a Anička měla už dva dospělé kluky. Do důchodu jí chybělo jenom pár let. Ostatní děvčata byla svobodná a "nezadaná", jak říkala Věrča. Teď, když jim na dlouho bude chybět Petra, bude to se službami horší. Tak to je v pikách, pomyslela si Martina a najednou jí bylo líto, že doma na ni čeká jenom Mufínek. Je milounký, ale odpověď z něj nedostaneš.
Na večer měla naplánovánu večeři se Zrzkem. Poslední dny se vídali skoro denně. Občas se jí Zrzek dotkl a pokusil se ji políbit. Někdy to snesla, jindy dělala nedobytnou. Neustále ho upozorňovala na jejich dávnou úmluvu, že budou pouze kamarádi. Zrzek to zatím respektoval, ale někdy bylo vidět, že se mu to už nelíbí. Chtěl by od Martiny víc.
Přišel večer a Zrzek dorazil na čas. Odložil kabát na "němého sluhu", který stál nedaleko dveří a podal Martině kytku. Usmála se a pozvala ho dál. Všimla si, že nějak kulhá, ale nechtěla se ho na to ptát. Doufala, že sám prozradí, co se děje. Večeři nachystala jednoduchou, ale dobrou. Pod jejich nohama se neustále pletl Mufínek a žadonil o kousky dobrot. Byl hodně rozmlsaný, a tak ho několikrát musela Martina hodně ostře pokárat. Váza s kytkou na stole se Martině líbila, a cítila, že je v ní otázka, kterou Zrzek několikrát vyslovil a na niž mu ještě nikdy neodpověděla. Vyprávěli si o všem možném, vzpomněli i na Michala s Petrou a jejich mimino. Zrzek se postavil a vzal Martinu za ruky. Dívali se jeden druhému do očí a četli v nich odpovědi toho druhého. Dneska byly shodné. Martina byla celá naměko a nechala se od Zrzka hladit a líbat. Všechno si řekli jediným polibkem. Dnes poprvé se Zrzek domů nevrátil.
Mám ráda příběhy se šťastným koncem... :-D