Zrzek slíbil, že se s ní po nějakém tom popojíždědle podívá. V autobazaru, kam spolu zašli, jim, nabízeli mnoho docela pěkných autíček . Obešli jich víc než deset, nakonec si vybrali šikovnou Mazdu 323, která byla cenově výhodná. Martina obcházela svůj první vůz a hladila jej po kapotě. Krásná červená barva se jí na něm líbíla určitě nejvíc. Bude jí na cestě, alespoň dobře vidět. Společně se Zrzkem se vydali na první projížďku. Nechala řídit jeho, aby jako chlap posoudil jízdní vlastnosti vozu. Sledovala jeho bravurní a jistou jízdu. "Řekni mi," prolomil ticho, "proč ses tak rychle odstěhovala? Mohla jsi klidně zůstat déle! A co to bylo s tou solí? Utekla jsi, aniž mi ségra stačila říct, kdo tam je!" Rozesmála se, ale neodpověděla. Něco tíživého jí spadlo ze srdce.
"Tak už se na mně nezlob! Když já myslela, že to je tvoje známá!" Ještě chvíli se vraceli k jejímu náhlému odchodu a pak už sledovali chod auta. "Já myslím, že je dobré, za ty prachy! Hlavně si dávej pozor na řazení!", řekl Zrzek, který si vzpomněl na svou sestru, která s jejich autem dělala divy.
Poslední dobou se Martině zdálo, že má hodně služeb. Bylo to asi tím, že Hanka si vybírala dovolenou a Aneta byla dlouhodobě nemocná. Měla něco s ledvinou a vypadalo to na dlouhé marodění. Stála u stolu a už po několikáte si pročítala výplatní lístek. Tak málo peněz a tolik hodin v práci? To přece není možné. Znovu vzala do rukou kalendář a počítala odpracované hodiny. Souhlasily, bohužel. Má sice auto, ale nemá čas si někam zajet. Dvakrát byla i s matkou, na hrobě prarodičů v nedaleké obci, několikrát vezla holky, kterým ujel vlak a jenom jednou si udělala výlet do blízkých lázní. Byla tam ale sama, a tak se po dvou hodinách vrátila domů. Co tam? Všude potkávala spokojené lázeňské hosty, jen jí něco chybělo. Udělala několik záběrů a jela domů. Oddělením se rozezvučel alarm. Vyběhla z ošetřovny a pospíchala na jedenáctku. Tam byly ty nejzávažnější případy. Rozrazila dveře a na celou chodbu zakřičela "Volej ARO, máme zástavu!" a bez čekání se pustila do resuscitace. Trvalo několik desítek minut, než spolu s týmem zvládli stav a pacientku zavezli dolů. Zavolala na 455 a oznámila, že potřebuje odnést pacientčiny věci na druhou budovu. Pak se pustila do přípravy večeře. Nečekaně se objevil Zrzek. Vzal připravenou tašku a mezi řečí nabídl Martině lístky na koncert. "Pojeď se mnou, je to v letním amfiteatru, bude to fajn!" a aniž čekal na odpověď, odcházel. Pak se ještě ohlédl a zavolal "Až se rozmyslíš, zavolej!" Kolegyně, která to slyšela, se otočila a usmála se. "No, páni, ten ale po tobě jede!" " No, uvidím!" odsekla Martina a odešla.
Večer po povinné procházce s Mufínkem se ozval telefon. Dívala se na číslo, ale nepoznala ho. "Prosím, kdo je tam?" znechuceně zabručela, domnívaje se, že je to některá z děvčat, která potřebuje vyměnit službu. "Tak co, jak ses rozmyslela?" ozvalo se po chvíli a sama se podivila, když její odpověď zněla "Jo, tak dobře, pojedu!" Usmívala se, ještě když usínala.
Moc hezky se to čte... :-)