close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Martina - VI.

1. července 2009 v 8:00 | já |  Moje povídání
Volejbalové odpoledne, které nemocnice pořádala, se vydařilo. Sešlo se na něm šest družstev, dvě holčičí, tři mužská a jedno smíšené. Do tohoto družstva se zařadili méně zdatní jedinci, kteří leč amatéři, hráli s velkou chutí a nasazením. Hrálo se už dvě hodiny stylem každý s každým. Páni doktoři z družstva A právě dávali nakládačku doktorkám z ženského druhého družstva. Tak se stalo, že si Lenka poranila kotník a náhradnice Martina ji na vozíčku, za jásání všech přihlížejících odvezla ošetřit. Na chirurgii bylo dost lidí a holky nechtěly předbíhat, posadily se proto do čekárny a vesele komentovaly právě prožité odpoledne. Poranění nebylo vážné, chtělo to jenom trochu kotník zklidnit. Zrzek, který dneska sloužil na chirurgii, se opravdu vytáhl. Lenka měla nožku tak elegantně zavázanou, že si nechala na sádrový obvaz dát ještě jednu vrstvu, růžovou. Martina stála v koutku a sledovala Zrzkovy míhající se ruce. Byl opravdu šikovný a jí se zdálo, že ji po očku pozoruje. Když byl s prací hotov, šel si umýt ruce a pokračoval v hovoru s Lenkou. Martinu mrzelo, že s ní nekomunikuje, a proto vyšla na chodbu. Připadala si trochu jako ve škole, kdy bývala často mimo dění. Posunula si brýle, které ji padaly z nosu, a trpělivě čekala. Pomohla Lence k autu, zamávala jí na rozloučenou a zůstala stát na kraji cesty. Volejbal už ji nelákal, a tak přemýšlela jak zabít dnešní večer. Jasně, rozhodla se! Půjde si na jedno do jejich hospůdky a určitě tam někdo ze známých bude. A po turnaji se tam sejdou jako každý rok všichni účastníci.
Den za dnem ubíhal a na Martinině kontě se konečně objevila cifra, kterou potřebovala. Prošla několik autobazarů, prohlédla desítky aut, ale pořád ne a ne najít to její vysněné autíčko. Potřebovala by radu, radu od chlapa, protože chlapi, jak se ví, se v motorech vyznají přece jenom líp. Holky jí poradily samozřejmě Zrzka, který byl znám svým všeumělstvím. Zdráhala se, zrovna jeho by tam nechtěla, ale nakonec podlehla. Zajde za ním a poprosí ho, aby jí poradil, stejně ji několikrát zval na tu kávu, tak mu ji oplatí u sebe doma.
Po sobotní vizitě měli trochu více práce. Několik infuzí, dvoje neodkladné vyšetření a jeden překlad. Martina spolu s Anetou se měly co otáčet. Ještě, že dnešní sestava byla taková, jaká je. Víkendovou službu měla Věra, jedna s těch starších ošetřovatelek, která měla chod oddělení v malíčku. Když spolu s Anetou odváželi paní na jiné oddělení, zůstala Martina na chvíli na oddělení sama. Věděla, že Zrzek má také službu, posadila se ke stolu a vytočila jeho číslo.
Chvíli trvalo, než se ozval. "455, prosím!" uslyšela Martina a přišlo jí to k smíchu, "hele číslo 455, tady je 331 a u telefonu Martina! Ahoj!" vesele hlaholila ošetřovnou a po chvilce nezávazného povídání z ní konečně vylezlo, co vlastně chtěla. Zrzek dlouho nereagoval, jenom poslouchal Martinino povídání. Zdálo se, že si to dlouze rozmýšlí, nakonec souhlasil.
"Dobře příjdu teda v pondělí kolem šesté! Může být?" Martina si oddechla, a rychle se pustila do chystání léků na večer. Chodbou se nesl veselý hovor Anety s Věrou. Blížil se večer a s ním konec služby.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama