
Úprava hlavy patří k význačným projevům lidové kultury. V minulosti se podle ní dalo rozeznat nejen sociální postavení lidí a jejich stav, ale i příležitost, k níž je hlava upravena, a v neposlední řadě regionální a lokální příslušnost. Zejména úprava hlavy k slavnostním příležitostem byla natolik charakteristická, že ji můžeme pokládat za regionální znak. Nejinak tomu bylo i ve Velkých Bílovicích. Z vlasů se upletou dva copy. Ty se na zátylku překříží a vedou se kolem hlavy nad čelo, kde se sešpendlí. Copy se musí velmi pevně utahovat, aby výsledný účes dobře držel. Tento podklad celého úboru hlavy je v další fázi zaplétání celý překryt červenou stuhou, která se esovitě špendlí na vlasy. Pak se nasadí kotouč a věnec. Kotouč je plochá kruhová ozdoba účesu. Spodní část tvoří červená stuha skládaná a špendlená obdobně jako na hlavě, vrchní viditelná část je vyzdobena bílou, ručně malovanou mašlí, složenou do šesti smyček a uprostřed přichycenou bižuterní sponou. Kotouč se dvěma červenými šňůrkami přiváže k obloučku copu v týle. Nad čelo se uváže vysoký věnec z umělého kvítí, zrcadélek a korálků. Tím je úprava hlavy završena.

V projevech naší lidové kultury představuje krajka doprovodný element. Existují regiony, kde se tradiční oděv bez ní obešel, mužský kroj např. krajku téměř nezná. Avšak krajkářství se pěstovalo a sloužilo k obživě v širokých společenských vrstvách jak ve městě, tak na venkově a výroba krajek v lidovém prostředí na mnoha místech zdomácněla a našla si svá tradiční odbytiště i jinde. Regionální typy a lokální varianty krojů a krojové součásti, u nichž hraje krajka významnou roli, mají na Moravě dostatečné zastoupení
Krajka se v lidovém použití podřizovala krojovému celku, často se přizpůsobovala dané potřebě barvením, škrobením, skládáním, řasením a zvýrazňovala hlavně součásti svátečního a obřadního oděvu. V krojích moravských regionů se vyskytuje především na ženských pokrývkách hlavy jako jsou šatky, čepce, šátky, dále na obojcích, rukávcích, zástěrách, na zavinovacích plachtách úvodnicích a výjimečně na mužských košilích. Ve zdejším tradičním prostředí patří k nejstarším textiliím zdobených krajkami koutnice, plachetky a pokrývky, teprve konec 18. století a celé století 19., včetně 20. tam, kde kroj dosud neodložili, přinášejí použití krajky i v lidovém oděvu. Kromě nejrozšířenější paličkované krajky se uplatňovaly i jiné, jako např. tkané, vyšívané, pletené, síťované.

Hezké. Kousek od nás , v Soběslavi je blatské muzeum - kroje ,slavnostní pečivo a tak. Před lety jsme tam byli a bylo to krásné. :-)