close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jen růžová to může být!

23. července 2009 v 8:14 | ja |  Moje psaní
Léto jak má být. Modré nebe, mírný větřík, občasná přeprška. Prožívám svoje poslední prázdniny. Od příštích už budu zaměstnaná. Je ráno, protahuji se líně na svém lůžečku a přemýšlím, co si obleču. Jsem bidlo, a tak na mě všechno pěkně visí. Večer jsem dodělala dva růžové trojúhelníčky. Háčkuju si plavky ze starorůžové bavlny. Spodní díl už je hotov, jenom ještě trohúhelníčky spojit řetízkem, přiháčkovat šňůrku kolem krku a dvě na zavázání. Rychle tedy vstávám a dodělávám práci. Už se vidím, jak vyrazím do ulic (vlastně na kopec) v bílých pláťácích a růžovoučkých opalovačkách. Tak a je hotovo! Se zalíbením si svou práci prohlížím a u zrcadla se strojím. Ještě zavázat šňůrečku na zádech a jdu. Paráda, to jsem kočka, že, ukazuju se malýmu bráškovi. Ten jenom vykulí oči a mávne rukou. To je toho. Celý den se cítím náramně. Oči všech zákazníků visí na mých trohúhelníčcích. Po obědě jsem musela jít pro vodu. Je to dost daleko a nechtěla jsem to nechat tahat malýho brášku. Vzala jsem tedy nádobu do ruky a šla. Sluníčko se schovalo za mráček, někde zahřmělo. Už voda teče a na mě spadla první kapka. Než jsem došla po schodišti nahoru (což je asi 350 m do prudšího stoupání), rozpršelo se docela moc. Snažím se jít co nejrychleji, ale mokrá jsem už celá. Najednou vidím na bílých kalhotech něco růžového. Dva hádci se vinou od pasu ke kolenám a pomalu lezou dolů. Za chvíli další a zase a znovu. Zkrátka, než jsem došla do stánku, byla zkáza dokonána. Pláťáky nebyly bílé, ale růžové, trojúhelníčky splihle visely na mých -0 a já byla celá mokrá. Kalhotám nepomohl ani čistič, ani zesvětlovač. Zůstaly navěky růžové! A moje ručně zhotovené opalovačky? Podivná starorůžová bavlna se po uschnutí smrskla na trojúhelníky o velikosti sýru Primátor. Moje snaha být za hvězdu skončila katastrofou. Od té doby jsem hodně na ruční práce zanevřela a oplétala raději svou rodinu. Co kdybych zase třeba zezelenala?
 


Komentáře

1 Jarka | E-mail | 23. července 2009 v 9:29 | Reagovat

:-D To mi připomnělo jak jsem kdysi poprvé prala ve své první automatické pračce. Vyprala jsem si svůj heboučký nadýchaný svetřík na 60 stupňů a vytáhla drátěnou košili na roční batole! Jo, chybami se člověk učí, že?!  ???  :D

2 Eva* | Web | 23. července 2009 v 11:23 | Reagovat

Mně to zase připomnělo promenádu po splavu ve svých prvních dvoudílných plavkách. Tenkrát nebyla lycra a ta bavlna když se namočila byla tak těžká..mně ujely nohy, plácla jsem sebou, když jsem se zvedla, tak ze mne ty bavlněné kalhotky spadly a podprsenka se mi nějakým záhadným způsobem rozepnula a já tam najednou stála, jak mě pánbůh stvořil.  :-x  :-P

3 Hadimrška | 23. července 2009 v 15:29 | Reagovat

Tak jsem ráda, že jsem nebyla sama v takovém srabu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama