29. července 2009 v 15:49 | ja
|
Sbírání rybízu je příšerně nudná práce. Když jsme byli děti, měli jsme na zahradě asi 5 keřů, není to moc, ale než je otrháte! Jednou jsem si vzala do hlavy, že budu na zahradě tak dlouho, dokud všechno neotrhám. Vzala jsem si malou židličku, oblékla jsem se do opalovaček a tradá na zahradu. Zpočátku se mi dařilo poměrně rychle naplnit misku, pak se stávala práce stále obtížnější a já si ji různě zpestřovala, Přinesla jsem si a zapnula tranzistoráček, pak jsem si zpívala, chvíli jsem hopsala po trávníku a tančila. Ale práce neubývalo. Když jsem se po chvíli posadila na židličku, ucítila jsem nějaké šimrání na sedýnce, pak mě jako by něco kouslo. Nevěnovala jsem tomu žádnou zvláštní pozornost. Po chvíli se mi zdálo, že mě jedna půlka začíná bolet. Vstala jsem a snažila se otočit hlavu tak, abych tam viděla. Nešlo to! Doma nikdo nebyl a mě začala otékat a rudnout celá noha. Nechala jsem kuličky kuličkami a vlezla do vany. Chladná voda trošku bolest zmírnila, ale zarudnutí bylo čím dál větší. To už mi bylo jasné, že mě něco píchlo. Nahastrošila jsem se do letních rozpínacích šatů a cupitala k lékaři. Jako dospívající holka jsem se docela styděla. Na dětském už nikdo nebyl a já musela svou nemocnou pr.... ukázat mladému lékaři, který měl službu. Po chvilce našel v ráně dosud vězící včelí žihadlo. Vytáhl ho a na ránu mi dal hodně zapáchající obklad. Domů jsem došla smrdící obkladem, kulhající pro bolest a navíc otrávená, že jsem nesplnila svoje předsevzetí. Nezbylo mi nic jiného než v odporné práci pokračovat druhý den. Ale jedno jsem už na zahradě nikdy neudělala! Před každým sednutím na houpačku, lavičku nebo židli jsem si protřepala sukni, otřela rukama pozadí, a pořádně si prohlédla, na co sedám. Tento zvyk mi zůstal dodnes.
Rybíz mám ráda , babička měla také pár keříků. Ale práce je to tak trošku titěrná, to ano.. včeliček mi bylo také vždy líto, potvory vosy jen štípnou a letí dál..
Hezké letní čtení, Hadi... :-)