V okně se objevila rozcuchaná, ježatá hlava. Jarek! "No, prosím tě, pohni, ti to dycky trvá!" Ještě než stačil odpovědět, rozhrnula se ve vedlejším okně záclona a ven vykoukla maminka. "On dneska nikam nepůjde. Musí naštípat dříví a pak má ještě nějakou práci. Dejte mu pokoj, haranti jedni!" zahartusila na nás a zmizela. Okna se zavřela a my zůstali na ulici. Co, teď? Měli jsme naplánovanou bojovku, tři proti třem a najednou je nás málo. Pomalu jsme se šourali po cestě a mlčeli jsme. Někomu se pod nohy připletla šišla. Obyčejná smrková šiška, jakých je tady celý les. Zvedl ji a pak s ní namířil na nejbližší kmen starého dubu. Prásk, šiška kmen minula a zapadla někam do dolíku, který sloužil jako jáma na všelijaké odpadky. Dopadla na něco kovového, až to zahřmělo. Laďa udělal pár kroků a zmizel mezi odpadky. Zůstali jsme stát a čekali, co bude dělat. Chvíli se nic nedělo, pak se z dolu začal soukat neznámý tvor. Na hlavě měl starý hrnec, v jedné ruce držel klacík a ve druhé měl pokličku, kterou držel jako štít před sebou. "Děcka zahrejme si na rytíře! Budeme po sobě házet šiškama!" zakřičel na nás a první šiška proletěla nejvyššímu z nás těsně nad hlavou. "Ne," zahřměl hlas našeho vůdce,"budeme se trefovat do sklenic. Vlezte dolů a posbírejte, co tam najdete. My zatím nahoře uděláme střelnici!" Dva menší kluci seběhli za Láďou dolů a začali se ve skládce přehrabovat. Nanosili asi 20 sklenic. Postupně jsme je stavěli ke kmenu starého dubu a z odměřené vzdálenosti jsme se snažili drobnými i většími kameny sklenici rozbít. Někomu se to podařilo na poprvé. Jiný měl za více pokusů trestné body. Ty se značily jednou čárou do lesního jehličí. Hra nás bavila docela dlouho. Nikoho by nenapadlo, že už je poledne, nebýt zvonů na kostele, které neúprosně odměřovaly prázdninový čas. Až nyní jsme si uvědomili, že nám škrouká hlady v břiše.
"Jdu na oběd!" opět zavelel velitel a my všichni poslušně kráčeli za ním. Každý z nás už se těšil na dobroty, které pro nás připravily naše babičky či tety. Bylo nám líto, že s námi nebyl Jarek, ale co není dneska, bude zítra. Ani jsme oběd pořádně nestačili vychutnat a už jsme zase s nějakým báječným nápadem mizeli z dohledu svých opatrovnic.
Hadi, ty máš tak krásný zážitky. ;-)