Byl první
31. července 2009 v 20:59 | ja | Moje psaníPronásledovalo mě to celou noc. Převracela jsem se na lůžku, které nepříjemně vrzalo a budilo ostatní spící děvčata. Pořád jsem viděla ty pomněnkově modré oči a střapatou blond hlavu. Vzpomínka na chvíle strávené v přítomnosti mladíka odnaproti, byly nezapomenutelné. Odnaproti, znamená z protější chatky. Hrál krásně na kytaru, zpíval a neustále mě po očku pozoroval. Při jídle se nebavil a vždycky první pozdravil. Kolem něj bylo neustále živo. Děvčata i kluci s ním tvořili báječnou partu. Bylo léto a prázdniny byly v plném proudu. Při všech vycházkách se neustále držel v mé blízkosti, jakoby se bál, že se mu někde ztratím. Na večer jsme chystali táborák, na nějž jsme se všichni těšili. Kluci řezali dříví a on, jako jejich vedoucí byl neustále s nimi. Přešla jsem kolem a jakoby nic prohodila, že se těším jestli jim to vůbec bude hořet. Každý si měl připravit nějaké veselé číslo, písničku nebo básničku. Pro mě to nebyl žádný problém, básniček znám habaděj. Setmělo se a my začali. Nejdříve děti z nejmladších oddílů, zatleskali jsme jim a těšili jsme se na ty starší. Kluci se za provizorní oponou chichotali a pošťuchovali se. Měli připravenou scénku ze školy a potřebovali učitelku. On ukázal na mě a já poslušně šla. Pointu si už nepamatuji, jenom vím, že byl hrozně zamilovaný (modrooký blonďák) do učitelky, teda do mě. Třásla se mi kolena, když mi vyznával lásku. Po skončení jsem odešla do chatky a nemohla se vzpamatovat. Poprvé mi někdo vyznal lásku na veřejnosti. a dokonce ten někdo se mi líbil! Proto se tady teď převracím a nemůžu spát. Je mi deset a jsem zaláskovaná až na půdu.
Komentáře
I já si vybavila střípek z mého mládí..Píšeš opravu moc hezky. :-)
[3]: To mě docela potěšilo, jsem ráda, že mé vzpomínání vyvolávají samé dobré emoce. ;-)
Hadi, ty umíš všechno tak krásně popsat. Až při čtení tvých povídání se začínám ve svých myšlenkách vracet do dětství i já. Člověk pořád přemýšlí co musí udělat zítra a co ho čeká za týden, za měsíc, pořád postrkujeme čas dopředu a život nám utíká ani nevíme jak. Díky za zastavení. ;-) :-)