
Červenec 2009
Krojové pokrývky hlavy
20. července 2009 v 9:43 | já a netové stránky | Víte, že?
Úprava hlavy patří k význačným projevům lidové kultury. V minulosti se podle ní dalo rozeznat nejen sociální postavení lidí a jejich stav, ale i příležitost, k níž je hlava upravena, a v neposlední řadě regionální a lokální příslušnost. Zejména úprava hlavy k slavnostním příležitostem byla natolik charakteristická, že ji můžeme pokládat za regionální znak. Nejinak tomu bylo i ve Velkých Bílovicích. Z vlasů se upletou dva copy. Ty se na zátylku překříží a vedou se kolem hlavy nad čelo, kde se sešpendlí. Copy se musí velmi pevně utahovat, aby výsledný účes dobře držel. Tento podklad celého úboru hlavy je v další fázi zaplétání celý překryt červenou stuhou, která se esovitě špendlí na vlasy. Pak se nasadí kotouč a věnec. Kotouč je plochá kruhová ozdoba účesu. Spodní část tvoří červená stuha skládaná a špendlená obdobně jako na hlavě, vrchní viditelná část je vyzdobena bílou, ručně malovanou mašlí, složenou do šesti smyček a uprostřed přichycenou bižuterní sponou. Kotouč se dvěma červenými šňůrkami přiváže k obloučku copu v týle. Nad čelo se uváže vysoký věnec z umělého kvítí, zrcadélek a korálků. Tím je úprava hlavy završena.

V projevech naší lidové kultury představuje krajka doprovodný element. Existují regiony, kde se tradiční oděv bez ní obešel, mužský kroj např. krajku téměř nezná. Avšak krajkářství se pěstovalo a sloužilo k obživě v širokých společenských vrstvách jak ve městě, tak na venkově a výroba krajek v lidovém prostředí na mnoha místech zdomácněla a našla si svá tradiční odbytiště i jinde. Regionální typy a lokální varianty krojů a krojové součásti, u nichž hraje krajka významnou roli, mají na Moravě dostatečné zastoupení
Krajka se v lidovém použití podřizovala krojovému celku, často se přizpůsobovala dané potřebě barvením, škrobením, skládáním, řasením a zvýrazňovala hlavně součásti svátečního a obřadního oděvu. V krojích moravských regionů se vyskytuje především na ženských pokrývkách hlavy jako jsou šatky, čepce, šátky, dále na obojcích, rukávcích, zástěrách, na zavinovacích plachtách úvodnicích a výjimečně na mužských košilích. Ve zdejším tradičním prostředí patří k nejstarším textiliím zdobených krajkami koutnice, plachetky a pokrývky, teprve konec 18. století a celé století 19., včetně 20. tam, kde kroj dosud neodložili, přinášejí použití krajky i v lidovém oděvu. Kromě nejrozšířenější paličkované krajky se uplatňovaly i jiné, jako např. tkané, vyšívané, pletené, síťované.

Poklad kousek od nás!
19. července 2009 v 17:07 | já | Zaujalo měVšichni jistě znáte film Poklad na Stříbrném jezeře a tím také místo, kde se natáčel. Plitvická jezera v bývalé Jugoslávii. Při nedávném výletu do našeho okolí, jsem se ocitla na několik okamžiků přímo u nich. Pohled na vodní hladinu a za ní vysokou skalní stěnu mě úplně fascinoval. Bylo tam tak krásně, že jsem neodolala a fotografii vám zde přikládám. Posuďte sami, jak je tam nádherně.

Místo jako stvořené k rozjímání. Je zde sice zakázáno koupat se, ale není zakázáno dívat se kolem sebe. Jedná se o zatopený lom v obci Opatovice. je nádherný.
Pozvánka na výlet!
18. července 2009 v 8:59 | Eva Mikešková | Zaujalo měObčanské sdružení Kroměřížská dráha zve (nejen) všechny přátele úzkých kolejí na předváděcí jízdy lokomotivy BN30u "Kristýnka" při příležitosti anenské pouti v Rajnochovicích. Akce se koná dne 26. července od 9 hod za každého počasí v areálu bývalé parní pily v Rajnochovicích (nedaleko restaurace Ve Dvoře). Občerstvení zajištěno. Znovu se bude předvádět opravená mašinka s vozem a model malé lokomotivy.
Myslím si, že tento výlet do krásných Hostýnských hor se určitě vyplatí.

Proč takhle?
17. července 2009 v 12:57 | já | Moje psaníSlunce pálí, až se topí asfalt na silnici. Právě se přiblížilo 11 hodin a my vysedáme z auta. Jdeme se podívat do proslulých Zbrašovských aragonitových jeskyní. Těšíme se, až se v podzemí na hodinku zchladíme. Procházíme kolem líně tekoucí Bečvy a v ní se cachtajících dětí. Kolem tenisových kurtů je docela příjemný stín. Najednou se před námi otevírá travnatá plocha s malými vypískovanými plochami na petanque. Slunce tady nemilosrdně svítí na hrající si děti.

Skupinka děvčátek a kluků, možná z nějakého tábora, tady se svými vedoucími ve skupinkách zpívají, kreslí a hrají různé hry. Pár slečen si rozložilo deky a chytá zde bronz. Fotím si tu pestrou skupinku a pokračujeme dál. Vzhůru přes obloukový most, do parčíku s mnoha plastikami až k budově, která patří jeskyňářům a kde je pokladna a vstup do podzemí. V okénku se na nás dívá čas příští prohlídky, máme ještě asi 10minut. Obhlížíme suvenýry a doplňujeme tekutiny. Návštěva jeskyní trvá slabou hodinku, ale i ta stačí k tomu, aby člověk trošku vychladl. I když tyto jeskyně patří k nejteplejším u nás, je 15 stupňů docela příjemná změna. Zato návrat do rozpáleného lázeňského městečka působí jako bomba. Musím si sednout a chvíli počkat. Poledne jsme přečkali sice ve stínu, ale moc příjemně nám není. Všechno je rozehřáté téměř do ruda. Při návratu přes obloukový most se jednou rukou chytím zábradlí. To jsem si dala, pálí to jako čert! Jediným rozptýlením je nádherný pohled na údolí Bečvy. Uplynuly skoro dvě hodiny a já nevěřím svým očím. Celá skupinka dětí je stále na tom samém místě. Nic se tady nezměnilo, jenom přibylo opalujících se těl. To, jsem už teda mírně naštvaná. Při představě, že by mezi těmi dětmi byli moji kluci, asi bych neprošla kolem jenom tak. Dvě hodiny jsou na jednom místě, bez jakékoliv možnosti zchladit se! Proboha, proč s dětmi nejdou někam do stínu lesa, kterých je kolem plno, mají tady vodu a oni se potí na sluncem rozehřátém trávníku. Hrůza! Na chudáky děti myslím celou cestu domů, musí jim být opravdu hrozně.




Výlet
16. července 2009 v 17:35 | ja | Fotografie
Dnešní výlet s dětmi do lázní Teplice byl príma. Hlavně v jeskyních, kde bylo 15 stupňů, jsme se dobře ochladili. Petřík byl hodný a počítal skřítky. Pár foteček pro doplnění přidávám.


Cesta pohádkovým lesem
16. července 2009 v 8:35 | já | Moje psaníJako malá jsem milovala pohádky, hltala jsem je doslova každým pórem. Víly, skřítkové a bludičky, hejkal, bludný kámen, to všechno byly atributy těch nejkrásnějších z nich. V létě jsme bývali dlouho do večera venku, a tak jsem se pomalu a jistě se všemi seznámila. Procházíte se letním paloukem a najednou kolem vás něco lehce přeletí. Vykládejte malé holce, že je to netopýr, pro ni je to víla, která letí na palouk k tanečnímu reji. V trávě zašustí myška hledající potravu, ale malé dítě v tom zvuku slyší skřítka, který jde svou lesní pěšinkou na návštěvu ke kamarádům. Najednou se z černého kouta palouku ozve protivný skřehotavý zvuk, děvčátko hledá ruku, které by se mohla chytit, protože to byl určitě hejkal. A hele, támhle na kraji lesa něco světélkuje, shnilý kmen, na jehož povrchu se vytvořila vrstva svítících plísní. Ale vysvětlujte malé blonďaté hlavičce něco o chemických procesech, ona věří, že tam na kraji lesa svítí nějaká trpasličí chaloupka. A co teprve, když se ta světýlka začnou mihotavě pohybovat a z dálky vás svými pohyby lákají "jen pojď dál, pojď a přidej se k nám!" tak to už dítě vidí bludičky a bázlivě se k vám tiskne. To jsou ony, ta vábivá světýlka bludiček, která vás povodí po lese, po paloucích až k hluboké vodě, kde vás zanechají svému osudu. A když cestou ještě překročíte větší kámen, tak jste načisto ztraceni. Kolikrát jsem jako malá holčička tyhle pohádky prožívala na vlastní kůži, snažíce se ulovit ta záhadná blikající světýlka. Jednoho letního večera mi tatínek ukázal v dlani sevřeného malinkého tvorečka. Dívala jsem se na něj skulinkou mezi prsty a viděla, jak mu svítí zadeček. Tak, to je tedy ona bludička. Představovala jsem si ji sice jinak, ale nic to na mé představivosti nezměnilo. Jen jsem byla trošku chytřejší a chudší o jednu pohádkovou bytost. Mezi námi, já na ně věřím stále, jeden nikdy neví, že?
Světluška větší (Lampyris noctiluca /L./)
Délka 11-12 mm. Rozšířena je od nížin po horské oblasti. Vyskytuje se většinou na stinných místech s bujnou vegetací, na okrajích lesů, v hájích, parcích i starých sadech. Samička je bezkřídlá a svítí intenzivněji než sameček. Dospělci se vyskytují obvykle v červnu.
Světluška větší (Lampyris noctiluca /L./)
Délka 11-12 mm. Rozšířena je od nížin po horské oblasti. Vyskytuje se většinou na stinných místech s bujnou vegetací, na okrajích lesů, v hájích, parcích i starých sadech. Samička je bezkřídlá a svítí intenzivněji než sameček. Dospělci se vyskytují obvykle v červnu.

Grepy
15. července 2009 v 10:16 | Novinky.cz | Víte, že?Pomeranče, mandarinky, grepy, citrony, limety a další citrusové plody by se měly stát součástí našeho denního jídelníčku.
Obsahují totiž řadu látek, jež lze souborně shrnout pod název limonoidy. Tyto látky jsou obsaženy výhradně v citrusových plodech a dokáží preventivně předcházet vzniku rakoviny, zpomalovat její růst a dokonce hubit buňky nádorů. A to dokonce i neuroblastů (typ nádoru), které jsou jedním z nejčastějších u dětí.
Konzumace grapefruitů může přispět k odbourávání tuků při onemocnění diabetem typu 2 a kardiovaskulárními chorobami. Účinnou látku z tohoto ovoce přitom teď izolovali odborníci z Kanady, kteří ji otestovali v laboratorních podmínkách a prokázali, že skutečně pomáhá odbourávat tukové buňky a brání jejich obnově.
Konzumace grapefruitů může přispět k odbourávání tuků při onemocnění diabetem typu 2 a kardiovaskulárními chorobami. Účinnou látku z tohoto ovoce přitom teď izolovali odborníci z Kanady, kteří ji otestovali v laboratorních podmínkách a prokázali, že skutečně pomáhá odbourávat tukové buňky a brání jejich obnově.
Experti z kanadského Londonu testovali účinky naringeninu na hlodavcích. Krmili je vysoce tučnou dietou, aby u nich vyvolali symptomy metabolického syndromu. A polovina myší pak užívala zároveň naringenin.
Tato látka přitom v krvi zvířat dokázala upravovat hladinu triglyceridů a cholesterolu, bránila vzniku rezistence tkání vůči inzulínu a normalizovala metabolismus glukózy. Podle expertů naringenin přeprogramoval játra tak, aby nadbytečný tuk odbourávala a neukládala.
Grepfruit
Grepfruit byl objeven v polovině 18. století v karibské oblasti. Dorůstá veliké výšky, má statný kmen a tlusté větve, v mládí často s dlouhými trny. Listy jsou veliké 15 x 7,5 cm, jsou střídavé s výraznými křídly na řapících. Bílé květy jsou v hroznovitých nebo ve vrcholíkatých květenstvích, ale někdy i jednotlivě. Pochází z karibské oblasti. Plody mají 8-15 cm v průměru, jsou velké se žlutou slupkou, kulovité nebo mírně zploštělé s hladkým a až s 1,3 cm tlustým oplodím. Dužnina je tvořena těsně přiléhajícími šťavnatými buňkami. Semena jsou vejčitě zašpičatělá, žlutavě hnědá a veliká 1,5 x 1 cm, mají více zárodků, je to tzv. polyembronye.

4 grepy, 16 lžiček třtinového cukru
Grepy přeřízneme napolovic (případně i lehce nařízneme blanku tak aby se pak dužina jednodušeji dala vyjídat). Polovičky grepů uložíme na plech a každou posypeme dvěma lžičkami cukru. Plech vložíme do trouby rozehřáté na 220 stupňů a zapékáme deset minut. Před jídlem lehce ochladíme a podáváme teplé ale ne horké.
KACHNA S GREPEM
Příprava a tepelná úprava: 25 min.
Suroviny:
1 kachní prsíčka
1 grep
sůl
2 lžíce oleje nebo 2 lžíce kachního sádla
1 čerstvá chilli paprička
snítka čerstvé máty
Postup:
Prsíčka osolte a zprudka osmahněte na oleji nebo na kachním sádle asi 6 minut, Maso vyjměte na prkénko. Slijte přebytečný tuk, zalijte dvěma lžícemi vývaru nebo vody, můžete přidat půl čerstvé chilli papričky zbavené jadérek a šťávu krátce povařte. Oloupejte grep, rozdělte na dílky a zbavte blanek. Prsíčka nakrájejte na plátky. Rozložte na talíř, ozdobte lístky čerstvé máty a servírujte.
Šťávu podávejte v omáčníku.
Suroviny:
1 kachní prsíčka
1 grep
sůl
2 lžíce oleje nebo 2 lžíce kachního sádla
1 čerstvá chilli paprička
snítka čerstvé máty
Postup:
Prsíčka osolte a zprudka osmahněte na oleji nebo na kachním sádle asi 6 minut, Maso vyjměte na prkénko. Slijte přebytečný tuk, zalijte dvěma lžícemi vývaru nebo vody, můžete přidat půl čerstvé chilli papričky zbavené jadérek a šťávu krátce povařte. Oloupejte grep, rozdělte na dílky a zbavte blanek. Prsíčka nakrájejte na plátky. Rozložte na talíř, ozdobte lístky čerstvé máty a servírujte.
Šťávu podávejte v omáčníku.
Salát z uzeného pstruha s červeným grepem
Zeleninu a ovoce omyjeme a očistíme. Řapíkatý celer a chřest nakrájíme na špalíčky, avokádo na kousky, z grepu vyřízneme filátka. Společně s uzeným pstruhem a polníčkem upravíme na talíř. Doplníme dresinkem, který připravíme z BERTEOLLI Olivového oleje Extra Vergine, HELLMANN´s Základní majonézy, kaparů, citronové šťávy, jemně sekané petrželové natě, soli a KNORR Bílého pepře. Podáváme s máslovým toastem.
Poprvé v Národním
15. července 2009 v 6:51 | já | Moje psaníCelá se chvěju nedočkavostí. Ano, dneska ho konečně uvidím. A mám možnost s ním prožít několik nádherných hodin. Kolik už jsem o něm slyšela krásných slov, co chvály na něj lidé napěli. Celý večer jsem se převracela v posteli s myšlenkou na něj. Před očima se mi míhají známé obrázky jeho tváře svítící v ranním slunci. Kolem něj chodí lidé, jezdí auta, tramvaje a všichni se na něj dívají s pokorou a láskou. Nachystala jsem si nejlepší, co mám na sebe. Růžová halenka se třpytí lurexem a rozjasňuje mou tvář. Ještě několik málo hodin a stanu mu tváří v tvář. Ano! Poprvé se chystám na návštěvu do jeho zdí. Národní divadlo! Dvě slova, která v sobě ukrývají historii, ozvěny dávných tvůrců a nadšených dárců, potlesk diváků a slzy ve tvářích tvůrců, poprvé zde vidící či slyšící vlastní díla. Nesmírně působící už je jenom příchod k budově. Opravená fasáda, zlatem se třpytící sochy, maskarony i nádherná triga na střeše. Vypadá, jakoby se svým zlatým spřežením uháněla ulicemi Prahy. Po vstupu dovnitř všichni automaticky tlumí hlas. Rozhlížíme se kolem a posloucháme slova průvodce. Ukazuje nám známé i neznámé obrazy, tváře a postavy. Dole, tam kde jsou uloženy základní kameny, je ticho jako v hrobě. Každý hledá ten svůj, jemu nejbližší. Ano, už ho vidím - kámen dovezený z tak velké dálky - z posvátné hory Hostýn. Když pak večer usedám do nádherné lóže skoro u jeviště, jsem na pokraji slz. Dojetím skoro nevnímám. Rozhlížím se, snažím se vstřebat co nejvíce detailů. Při prvních tónech hlediště utichá, světla se tlumí a já se nechávám vtáhnout do děje. Už dnes nevím, jakou hru dávali, od té doby jich bylo nespočet, ale ten zážitek se mi vrátí vždycky, když projdu kolem budovy divadla, nebo uslyším-li zmínku třeba v rozhlase, či televizi. Bylo to poprvé, měla jsem 14 let a byly to pro mě nezapomenutelné chvíle.

Hostýn I.
14. července 2009 v 11:20 | Podle dostupných materiálů zpracovala Olga Kozlová | Něco z historieKramářské boudy na Svatém Hostýně včera a dnes
Po dostavbě chrámu v roce 1747 budoval hrabě Frant. Ant. Rottal další stavby kolem kostela, jako např. ambity, příbytek pro kněze, kostelníka a varhaníka, školu a hostinec. Všechny tyto stavby byly kvůli bezpečnosti ohrazeny vysokou zdí. S rozvíjejícími poutěmi a zvýšeným množstvím poutníků je bylo zapotřebí uspokojit nejen po stránce duchovní, ale také zajistit to nejnutnější občerstvení. Malý hostinec svou kapacitou nestačil zajistit občerstvení pro všechny zájemce, proto se zejména o velkých poutích začaly kolem kostela objevovat dřevěné kozlíky, stoly a lavice, později i kramářské boudy.
Josef Hrdina ve svých "Dějůvkách hostýnských" z roku 1833 popisuje, že někde v místech 1. zastavení dnešní křížové cesty vlevo od Sarkandrovky narazil na základy malé chaloupky, která v minulosti sloužila kramáři ze Slavkova,který tady prodával různé zboží. V čas poutí přicházeli "tovarkáři" z blízkého okolí a nabízeli své zboží už u Vodní kaple.
František Pravda zanechal své svědectví z pouti v roce 1863. "Cestu lesem lemovaly dřevěné lavičky. Pod Vodní kaplí z památné studánky vytékala kovovou trubicí voda do kamenné nádoby. Nad ní kramářka prodávala různé svaté obrázky, písničky a modlitbičky. Kolem kostela už byly vidět pouze zříceniny ohradní zdi a staveb a kramářské boudy.
Při příchodu jezuitů v roce 1887 popisuje P. Zimmerhackel hostýnskou situaci takto: "Stál tu chrám, před ním sochy svatých Cyrila a Metoděje,…… a četné krámky, z nichž některé skoro u kostela stály".
Ve zprávě z pouti v roce 1891 je zmiňována dřevěná bouda naproti staré přízemní hospodě, kde se "hladoví poutníci sytili zasmaženou houbovou a lukšovou polévkou za 4 kr., okurkovým salátem nebo se osvěžovali kvašenými okurkami. Za 2 kr. se zde také prodávaly veliké rohlíky, jaké jinde nebylo vidět".
Brzy po založení Matice svatohostýnské (MSH) bylo na výborové schůzi (v roce 1895) rozhodnuto, že výbor musí dohlížet na kramáře, jaké zboží a za jakou cenu prodávají, a poplatky za boudy aby se řádně splácely. Jelikož MSH měla mnoho starostí s vymáháním nájemného i s tím, že někteří kramáři prodávali nepatřičné zboží, bylo na výborové schůzi 28. 1. 1897 rozhodnuto, že všechny kramářské boudy se odstraní na místo pod hostinec a nová místa se pronajmou veřejnou dražbou.
MSH kromě svého hlavního poslání - povznášet poctu P.Marie, zabezpečit duchovní správu, zvelebovat a udržovat poutní místo, pečovat o potřeby poutníků - měla i hluboké cítění sociální. Proto bylo rozhodnuto pronajímat kramářské boudy lidem sociálně slabým, těm nejchudším z okolí Hostýna, kteří se živili pouze z toho, co si při poutích v letním období vydělali. Za povinnost ovšem měli postarat se po poutích o úklid a čistotu Hostýna.
V roce 1903 byl na jednání výborové schůze MSH přizván arch. Dušan Jurkovič, kterému bylo svěřeno vypracování generálního situačního plánu pro novou křížovou cestu a všech budoucích staveb a úprav. Mělo se tím předejít různým "nešvarům z minulosti, jako např. hyzdícím krámkům vybujelým jako příživné houby před bazilikou". Příští rok předložil Jurkovič velkolepý plán výstavby, regulace a architektonických úprav vrcholu Hostýna. Většina z navrhovaných staveb jako např. Shromažďovací síň, Zvonice, sousoší Golgota a Příchod svatých Cyrila a Metoděje na Moravu od Frant. Bílka, Mariánská píseň od J. Úprky, 15 zastavení růžencové pouti, úprava kolem Svaté vody - se bohužel z nedostatku financí nemohla realizovat. Zároveň navrhl i prozatímní umístění krámů prodavačů po obou stranách schodiště, v budoucnu chtěl obchodní bazar situovat směrem na západ od hotelu a tím oddělit část komerční od části duchovní. V červenci 1904 vyhořelo všech 19 krámků po pravé straně. Tehdy Jurkovič navrhl 4 krámky zrušit a nové postavit o něco užší, ale hlubší. Místa se měla pronajímat veřejnou dražbou pouze na 1 rok - 1905 a každý další rok žádat o prodloužení. Tento stav se považuje ale pouze za prozatímní. P. superior určoval max. ceny a druh zboží v jednotlivých boudách, začátek i konec prodejní sezóny. V případě oprav schvaloval i barvu stánků. Všechny stánky vybudovala na svých pozemcích MSH a na základě živnostenského oprávnění je pronajímala sociálně slabším lidem k provozování "poutního kramářství a prodeje cukrovinek". Z pozemků, na kterých stály prodejní stánky, se do roku 1940 platil nájem od 160 do 280 Kč. V roce 1940 byla plocha mezi hlavním schodištěm ke kostelu a stánky zpevněna dlažbou.
Josef Hrdina ve svých "Dějůvkách hostýnských" z roku 1833 popisuje, že někde v místech 1. zastavení dnešní křížové cesty vlevo od Sarkandrovky narazil na základy malé chaloupky, která v minulosti sloužila kramáři ze Slavkova,který tady prodával různé zboží. V čas poutí přicházeli "tovarkáři" z blízkého okolí a nabízeli své zboží už u Vodní kaple.
František Pravda zanechal své svědectví z pouti v roce 1863. "Cestu lesem lemovaly dřevěné lavičky. Pod Vodní kaplí z památné studánky vytékala kovovou trubicí voda do kamenné nádoby. Nad ní kramářka prodávala různé svaté obrázky, písničky a modlitbičky. Kolem kostela už byly vidět pouze zříceniny ohradní zdi a staveb a kramářské boudy.
Při příchodu jezuitů v roce 1887 popisuje P. Zimmerhackel hostýnskou situaci takto: "Stál tu chrám, před ním sochy svatých Cyrila a Metoděje,…… a četné krámky, z nichž některé skoro u kostela stály".
Ve zprávě z pouti v roce 1891 je zmiňována dřevěná bouda naproti staré přízemní hospodě, kde se "hladoví poutníci sytili zasmaženou houbovou a lukšovou polévkou za 4 kr., okurkovým salátem nebo se osvěžovali kvašenými okurkami. Za 2 kr. se zde také prodávaly veliké rohlíky, jaké jinde nebylo vidět".
Brzy po založení Matice svatohostýnské (MSH) bylo na výborové schůzi (v roce 1895) rozhodnuto, že výbor musí dohlížet na kramáře, jaké zboží a za jakou cenu prodávají, a poplatky za boudy aby se řádně splácely. Jelikož MSH měla mnoho starostí s vymáháním nájemného i s tím, že někteří kramáři prodávali nepatřičné zboží, bylo na výborové schůzi 28. 1. 1897 rozhodnuto, že všechny kramářské boudy se odstraní na místo pod hostinec a nová místa se pronajmou veřejnou dražbou.
MSH kromě svého hlavního poslání - povznášet poctu P.Marie, zabezpečit duchovní správu, zvelebovat a udržovat poutní místo, pečovat o potřeby poutníků - měla i hluboké cítění sociální. Proto bylo rozhodnuto pronajímat kramářské boudy lidem sociálně slabým, těm nejchudším z okolí Hostýna, kteří se živili pouze z toho, co si při poutích v letním období vydělali. Za povinnost ovšem měli postarat se po poutích o úklid a čistotu Hostýna.
V roce 1903 byl na jednání výborové schůze MSH přizván arch. Dušan Jurkovič, kterému bylo svěřeno vypracování generálního situačního plánu pro novou křížovou cestu a všech budoucích staveb a úprav. Mělo se tím předejít různým "nešvarům z minulosti, jako např. hyzdícím krámkům vybujelým jako příživné houby před bazilikou". Příští rok předložil Jurkovič velkolepý plán výstavby, regulace a architektonických úprav vrcholu Hostýna. Většina z navrhovaných staveb jako např. Shromažďovací síň, Zvonice, sousoší Golgota a Příchod svatých Cyrila a Metoděje na Moravu od Frant. Bílka, Mariánská píseň od J. Úprky, 15 zastavení růžencové pouti, úprava kolem Svaté vody - se bohužel z nedostatku financí nemohla realizovat. Zároveň navrhl i prozatímní umístění krámů prodavačů po obou stranách schodiště, v budoucnu chtěl obchodní bazar situovat směrem na západ od hotelu a tím oddělit část komerční od části duchovní. V červenci 1904 vyhořelo všech 19 krámků po pravé straně. Tehdy Jurkovič navrhl 4 krámky zrušit a nové postavit o něco užší, ale hlubší. Místa se měla pronajímat veřejnou dražbou pouze na 1 rok - 1905 a každý další rok žádat o prodloužení. Tento stav se považuje ale pouze za prozatímní. P. superior určoval max. ceny a druh zboží v jednotlivých boudách, začátek i konec prodejní sezóny. V případě oprav schvaloval i barvu stánků. Všechny stánky vybudovala na svých pozemcích MSH a na základě živnostenského oprávnění je pronajímala sociálně slabším lidem k provozování "poutního kramářství a prodeje cukrovinek". Z pozemků, na kterých stály prodejní stánky, se do roku 1940 platil nájem od 160 do 280 Kč. V roce 1940 byla plocha mezi hlavním schodištěm ke kostelu a stánky zpevněna dlažbou.