"....a já sa udělám, na nebi hvězdičkú...." řve na mě mobil!
Jedno oko slepené, celá otlačená, se hrabu ven z postele. Hledám hrající mobil a v duchu nadávám, kdo si to dovoluje. Na budíku právě svítí zelená trojka a ještě nějaké drobné. Kýho výra, co se děje.
"Prosím," zaševelím do mobilu, nechtíc někomu ublížit. Co kdyby se jednalo o něco vážného. Napadá mě milion věcí, které se mohly přihodit. Od těch velmi vážných až po legraci ze strany některé z kolegyně.
"...ahoj, jak se máš?" říká ten kdosi na opačné straně telefonu. "Já jsem nemohl vydržet a musím ti volat! Představ si, že jsem to zvládl! Jsem pašák! Halo, tak řekni mi něco?"
Nejsem schopna odpovědět. "Kdo volá?"
"No, přece tvůj bambísek! Nedělej, že jsi mě nepoznala? Tak co na to říkáš? Slíbil jsem, že ti zavolám, tak volám!"
Bambísek? Kdo to sakra je? "Víte kolik je hodin?"
"No vím, ale já jindy nebudu mít signál. Za chvíli vyrážíme na kopec a tam se volat nedá! Není tam dobrý signál!", pokračuje bez přestávky ten kdosi a já se pomalu probouzím. Je mi jasné, že jde o omyl, žádného bambíska neznám, ale zavěsit nechci, ten dotyčný si myslí, že mluví se správnou osobou. Co když...? Ale ne, to mu nepřeju, kdoví o jaký kopec se jedná, musím ho nechat při tom, že se dovolal správně. Třeba by byl vynervovaný a něco se mu stalo. Nasazuji, co nejvlídnější hlas.
"Tak, to je dobře, že voláš! Prosím tě, bambísku, dej na sebe pozor a zase se ozvi! Pa! Ať tě to moc nestojí!" slyším se, jak do telefonu tokám. No, to je děs, ve tři ráno a já se tady bavím s bimbasem, či jak se jmenuje. Ještě mezi námi proběhlo několik zamilovaných vět, některé se ani nedají zveřejnit a telefon se odmlčel.
Já, už docela probuzená, sedím na posteli a horečně přemýšlím, kdo to byl? Podle čísla volal z ciziny. Lezou na kopec, že by nějaký horolezec? Nebo jenom turista někde ve světě? V každém případě přišla jedna slečna o to, poslouchat ve tři hodiny ráno hlas svého bambíska! Představila jsem si ji, jak se netrpělivě převrací v posteli a nemůže spát, zatímco já jsem se tady bavila s tím, na jehož zavolání čeká.
Tak se teda omlouvám, ale byl to on, koho špatně spojili a kdo na tu dálku nerozeznal, s kým mluví.
Tak, bambísku, zlom vaz!
tak to je hezkýýýýý :-D chudák slečna bambisková,mě se stalo něco podobného ne v tak nekřestˇanskou hodinu a protože sem si myslela,že si ze mně někdo dělá prču sem tež tokala a dokonce i rande si domluvila no samozřejmě sem se na rande nedoberlila,ale nikdo se ze známych šprýmařů se nepřiznal tak dodneska nevím či to byla sranda nebo tež kajsik jakýsi neštˇastník čekal na svoji Věrušku :-D