Kráčeli ztěžka do kopce. Skupina asi 20 poutníků se pomalu blížila k cíli své cesty. Byly mezi nimi i děti, které začínaly zlobit. Občas některé poskočilo a pustilo se do běhu. Už tam budem, už tam budem! Před skupinou se náhle otevřela malá rovina s betonovým dlážděním. U prudké kamenné zdi bylo několik kohoutků, z nichž neustále tekla voda. Svatá voda! Posedali na lavice, ženy si sundaly ze zad v šátcích zavázané tašky a pustily se do jídla. Objevily se zuté boty a ti odvážní si chladili chodidla pod tekoucí vodou. Zastávka u vody nějakou chvíli trvala a my měli čas se připravit. Na zábradlí, které lemovalo schodiště po obou stranách, jsme zavěsili velké ručně psané cedulky s nápisem Lahve na vodu! Vedle cedule jsme vzorně naskládali zářivě čisté lahve, které jsme po celý týden sbírali a pěčlivě vymyli. Každá sklenice měla zátku a my věděli, že je prodáme. Skupinka se pomalu chystala pokračovat v cestě a my stáli v pozoru. První ze skupinky se blížili ke schodišti, poklekli na předem připravený polštářek, nebo deku a začli s motlitbou, která se opakovala na každém schodku. To už jsme věděli, že tady nám pšenka nepokvete. Tahle skupina modlících se poutníků nezvedne hlavy dříve, než dorazí ke kostelu. Posbírali jsme tedy naše zboží a pečlivě uschovali do tajné skrýše. Odběhli jsme kousek do lesa a začali přemýšlet o dalším dobrodružství. Po klikaté cestě se blížila další skupinka. Byl pátek podvečer a lidé šli na pouť.
Když jsem nedávno byla výletě na Hostýn, viděla jsem opět poutníky mířící ke kostelu. Šli raději po silnici, cesta je trošku delší, ale schodiště je příkré a dlouhé. Kdo by se po něm drápal! To jenom za našeho dětství tetiny a babičky v krojích se svými mužskými protějšky a spoustou dětí chodívaly tudy v celých mohutných procesích, vzdávající tak hold své patronce.
Máš krásné vzpomínky :-)
Hadi, taky přeju krásný den, u nás to vypadá, že bude pěkně.