close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Martina - V.

30. června 2009 v 8:00 | ja |  Moje povídání
Pozvala je všechny na návštěvu do "svého" bytu. Rozumí se, že všechno vysmýčila, vyleštila, koupila si moderní skleněný stůl a dvě křesílka. V Bazaru sehnala docela dobrý sporák a lednici. Prádlo si zatím prala na ubytovně, což jí zařídila Simona. Těšila se, jak budou holky zírat na její byt. Většina z jejich kamarádek bydlela buď doma, nebo v nájmu. Jenom Martina se zmohla na vlastní byt! O svém otci, který ji byt sehnal, moc nemluvila.
Ten večer, kdy měla být slavnostní kolaudace, končila odpolední službu. Pospíchala a viděla se již doma. Na schodišti narazila na Docenta. Měla pokušení pozvat jej také, ale neudělala to. Jenom se naň usmála a kývla hlavou. Ještě musí zítra zavolat matce a oznámit jí, že se přestěhovala a má svůj byt. Věděla jistě, že ji to hrozně naštve, ale ať.
První dvě noci po nastěhování měla zvláštní sen. Byla opět malá a v bytě byla se svou matkou. Opět mezi nimi probíhala nějaká ostrá rozepře a ona znovu a znovu utíkala do noci. Ráno se budila celá rozlámaná a s bolestí hlavy. No, to by tak ještě potřebovala.
Oslava nového bytu se protáhla hluboko do noci, a když se s holkama loučila venku před domem, bylo jí krásně. Cítila se jako vítěz. Ráno po příchodu na směnu se nemluvilo o ničem jiném než o jejím bytě. Den probíhal jako obvykle a Martina se těšila, že si odpoledne došije záclonu a konečně ji pověsí na okno. Roznášela oběd a neustále byla myšlenkami jinde. Když se na oddělení objevil Zrzek, jakoby pocítila nutkání pochlubit se tím, co dokázala. Chtěla ho pozvat k sobě, ale nenašla odvahu. Netušila, že i jemu se zvěsti o jejím príma bydlení donesly a že už to ví. Jenom mu odpověděla na pozdrav a věnovala se své práci.
Jednoho dne se jí ohlásila na návštěvu matka. Přijede se podívat, už ji dlouho neviděla a také je zvědavá, jak bydlí. Martina se škodolibě usmála a už se těšila, jak matka bude hledat záminku ke sváru. Rozhodla se, že se nenechá ničím vytočit. Nakoupila nějaké jídlo, připravila pár chlebíčků a šla matce naproti. Její návštěva byla nečekaně klidná, dokonce jí přinesla nějaké drobnosti na vybavení domácnosti. Odpolední kávu spolu popíjely v příjemné atmosféře a tak, když se matka rozhodla k návratu domů, bylo jí docela smutno, že ji opouští a ona bude zase sama. "Máš to tady hezké. holčičko!" pronesla matka u výtahu, kam ji Martina šla doprovodit. Snesla dokonce i její pohlazení po tváři. Ještě dlouho stála na chodbě a poslouchala vzdalující se výtah.
První jarní den jí došla SMSka, nejprve nechápala, pak jí to došlo. To si na ni vzpoměl po dlouhé době Vidina. Zalila jí horkost a rozbušilo se jí srdce. Omlouval se, za dlouhé mlčení a Martina, přes své ujišťování, že už jí na něm nezáleží, mu odepsala. Domluvili si opět schůzku za dva týdny.
 


Komentáře

1 Eva* | Web | 30. června 2009 v 14:21 | Reagovat

Moc hezký vyprávění, mě by zajímalo, kdo je ta záhadná Martina.  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama