Dodělala si autoškolu a chtěla si koupit něco malého. V práci se z holkama vsadila, že to bude ještě do Vánoc. Jedla málo, platila jenom ubytovnu, tak by to mohla zvládnout. Nikam nechodila, neměla s kým. Zrzek ji sice opět několikrát zval na večeři, ale ona se cítila uražená . Neřekla však nic, jenom s díky odmítla.
Matka byla nemocná, a tak jí poslala několikrát SMSku, aby věděla co a jak. Vypravila se do města pro dárek, který chtěla matce při povinné návštěvě před Vánoci dát. Prošla celou Horní ulicí, na níž byla největší koncentrace obchodů, navštívila Klenotnictví v pasáži Rebeca, další dvě v centru u divadla, ale nic šikovného nenašla. Všechno bylo buď velmi drahé, nebo se jí nelíbilo. Chtěla se matce pochlubit a ukázat jí, jak se dokáže o sebe postarat, a také ji trochu naštvat. Proto chtěla ještě do vánoc sehnat nějaké šikovné autíčko. Měla na něj asi 50 tisíc a doufala, že něco sežene.
Napadlo jí, že navštíví také tátu, který se jí občas ozval. Nikdy od něj nic nechtěla, ale teď by se jí jeho pomoc hodila, Dělal pořád velký zvíře na krajském zastupitelství a známých měl dost. Třeba by věděl o nějakém šikovném bydlení, ubytovna už se jí zajídala.
Zastavila se v bance, kde si vyzvedla nějakou poštu, pak její kroky zamířily do Bílého domu. Vrátná si ji přísně přeměřila a zastavila ji otázkou, kam míří. Když jí řekla, že hledá Dr. P., její přísnost zmizela. Vytočila několik čísel, ale nikde ho nenašla. Vrhla pohled na nástěnné hodiny a napadlo ji, že je asi na obědě. "Víte on bude asi naproti v Redutě, chodí tam na oběd. Zkuste to tam!" Martina přešla rušnou ulici a u vchodu do známé restaurace se zastavila. Chvíli se dívala dovnitř, zda jej uvidí, ale bylo tam šero, a tak si nebyla jista, zda je to on. Už chtěla odejít, když ji také zahlédl. Rukou na ni pokynul a pozval ji dál. Společně poobědvali, dali si kávu a Martina se odhodlala k vyslovení prosby. Něco zamumlal pod vousy a slíbil, že se jí ozve. Zaplatil, dal jí letmý polibek na tvář a byl pryč. Takhle se s ním stýkala poslední roky. Nikdy, co od mámy odešel, nebyla u něj doma, neviděla ani jeho novou manželku. Ústním podáním se jí doneslo, že je mladší než máma a je docela pěkná. Dopíjela kávu a přemýšlela, co si vlastně od setkání s tátou slibovala. Bylo to vždycky stejné, pozvání na oběd, nebo na večeři, káva, pár nic neříkajících otázek a byl pryč, Nikdy se na mámu neptal, ani nechtěl vědět, jak se má. Rozešli se ve zlém a zlí na sebe zůstali.
Ozval se jí hned po Vánocích, které strávila většinou v práci. Sázku prohrála, ale nevadilo jí to. Když se byla spolu s otcem podívat na půdní byt v Mánesově ulici, zářila štěstím. Byl krásný a z jeho oken byl nádherný výhled na město. Byl větší, než si představovala, a původní majitel jí tam dokonce nechal kuchyňskou linku a nějakou skříňku. Může se hned nastěhovat.