On se s námi život nemazlí. Někdo má dětství jako nalinkované, krásně jím propluje až do dospělosti. Pak přijde zlom. Nedostane se na školu, má špatné zaměstnání, má-li jaké. Brzy mu odejdou rodiče. Zůstává na všechno sám. Jinému se zdá, že mu od dětství všichni křivdí, rodiče mají raději sourozence, cítí se odstrčený. Opustí brzy své rodné hnízdo a ejhle, všechno se k dobrému obrací. Rodičům se stýská, sourozencům také. Najednou je o něj ohromný zájem. Nestíhá, protože má zajímavou práci, báječného partnera, nebo partnerku, náramnou rodinu.
Holt, máme to každý jinak. Můj kamarád Honza se v dětství moc dobře neměl. Otec kulak byl několik let zavřený, maminka brzo zemřela. Sourozence neměl žádné. Stal se strojvedoucím a jezdil po celé republice. Na štacích mu rodina nijak nescházela, vždyť by na ně neměl čas. Byl společenský a veselý. Rád hrával kulečník a poker. Sbíral starožitnosti, měl rád obrazy. Jeho život utíkal pořád stejně. Našel si ženu a oženil se s ní. Spolu s Honzou si vzala i jeho smích. Zpočátku se zdálo, že Honzův život bude i nadále sluníčkový, jezdili spolu i s dětmi na dovolenou po Evropě, měli slevu na dráze, tak to měli za pár šupů. Jak děti rostly, udělaly školu a osamostatnily se. Dokud býval Honza v práci, kdy se vracíval domů po dvou, nebo třech dnech, nic nepozoroval. Pak, ale onemocněl. Ukázalo se, že má Alzheimera. Zpomalovalo se mu občas myšlení i koordinace pohybů jej zrazovala. Několikrát při cestě domů upadl a krvavě se poranil. Doma bylo zle! Manželka mu vyčítala, že se stavil určitě na pivo a tam se tak opil, že pak padá. Když se ocitl v invalidním důchodě, začal být manželce čím dál více na obtíž. Nejprve se odstěhovala z ložnice, pak do horního patra domu. Tam se Honza za ní, po nějaké době nedostal. Odmítala mu vařit, že si stále vymýšlí, že je to tvrdé. Obě děti při návštěvě doma většinou skončily u matky v patře a otce jenom pozdravily. Vánoce trávil dole ve svém pokoji, o bramborách. Byl z toho celý smutný, když mi to vyprávěl. Potkali jsme se dneska náhodou u lékaře. Jeho smích , kterým byl tak pověstný, byl tentam. Bylo mě ho líto.
Tomu se nechce ani věřit...