Byla jsem vybrána na Olympiádu! S hrdostí jsem si nesla domů přihlášku. Věděla jsem s jistotou, že největší radost udělám tatínkovi. Byl to on, který ve mě probudil zájem o přírodu, byl to on, kdo nás seznamoval po malých doušcích se zajímavostmi přírody. Od této chvíle jsem neminula sebemenší travičku, drobný lístek ba i květ, aniž bych se nezačala pídit po jejich názvu. Olympiáda, to krásné slovo, které ve mě vyvolávalo patřičnou hrdost a pocit výjimečnosti. Jednalo se sice pouze o školní kolo, do něhož jsem za naši třídu byla vybrána, ale co na tom. V přírodopise jsem od soudružky učitelky dostala několik otázek na přípravu. Dneska už si je všechny nepamatuji, ale ta pro mě dodnes nejzrádnější byla nazvána - Traviny.
Trávy jsou rozšířeny skoro po celém světě a mají pro člověka rozhodující význam jako základ pěstování obilnin. S výjimkou bambusu jde o byliny s válcovitými stonky (stébly), které jsou článkované, v koléncích dělené příčnými přepážkami, duté (výjimky: cukrová třtina, kukuřice); listy objímají stéblo a jsou dlouhé a úzké, většinou jsou střídavé se souběžnou žilnatinou a bývají rozlišeny v čepel a pochvu. Nevýrazné květy jsou uspořádány v klasech, latách nebo lichoklasech (stažených latách), mají tři tyčinky, jeden pestík se dvěma pérovitými bliznami a zevně jsou kryty pluškou, pluchou a zevními (tj. spodními) suchomázdřitými plevami. Po opylení větrem stěna jediného semeníku (osemení) srůstá s oplodím a vytváří plod trav, obilku (caryopsis). Z jedné obilky může vyrůst odnožováním několik stébel.
Domácí plané a kulturní trávy jsou mj. bojínek luční, ječmen, jílek vytrvalý, medyněk, metlice, oves, ovsík, poháňka, psárka, pšenice, pýr, srha říznačka, sveřep, tomka nebo třeslice.
A tak jsem chodila po zahradě, po louce a trhala stébla trav, určovala si je a srovnávala. Poznala jsem, čím se od sebe liší, jaký mají list i květ. Bylo to opravdu zajímavé, ale také dost náročné. Blížilo se školní kolo olympiády a já měla stále větší trému. Pocit, že od sebe nerozeznám psárku od jitrocele a hluchavku od mateřídoušky, se neustále zvětšoval. Nevím, kdo tam někde nahoře zařídil, že jsem při vlastní soutěži dostala otázky úplně nejjednodušší a tak jsem uspěla. Do okresního kola však postupovaly pouze děti z vyšších ročníků, já v té době byla v šesté třídě, proto jsem dostala jenom pochvalu ředitele školy za úspěšnou účast.
Dmula jsem se pýchou a představovala si, jaká ze mě jednoho dne bude zdatná přírodovědkyně. Jak čas ubíhal, traviny mě pozvolna opouštěly a můj zájem se podstatně změnil. Ale to prvotní zaujetí krásou a rozmanitostí přírody ve mě zůstalo dodnes.
Dmula jsem se pýchou a představovala si, jaká ze mě jednoho dne bude zdatná přírodovědkyně. Jak čas ubíhal, traviny mě pozvolna opouštěly a můj zájem se podstatně změnil. Ale to prvotní zaujetí krásou a rozmanitostí přírody ve mě zůstalo dodnes.

Dokonce jsem našla i onen výše zmiňovaný dopis rodičům.
Já jsem zase byl vybrán do recitačního kroužku. Mám někde fotky z nějaké soutěže v Žilině. Samozřejmě bílá košile a červený pionýrský šátek. Ale fotky jsou bohužel černobílé. :-D 8-) O_O