Betty měla starší sestru Mary a mladšího bratra Cleve. Vzhledem k profesi otce se odstěhovala celá rodina do Butte ve státě Montana. Butte bylo město prospektorů, těžila se zde měď a na ulicích bylo možno vidět indiány na koních. Rodina se pak stěhovala ještě několikrát, mezitím se narodily další sestry Dede a Alison, což komentovala babička ze strany matky štiplavou poznámkou: "Doufám, že se necítíte povinni mít dítě v každém státě Unie!"
Betty prožívala bezstarostné dětství a mládí i poté, co jí zemřel otec a rodina se musela uskrovnit, neboť její matka byla milující a nad starosti povznesená bytost, která si věděla rady v každé situaci.
Ve dvaceti letech se Betty provdala za Roberta Hesketta (Boba) a odstěhovala se na slepičí farmu, kde nebyla tekoucí voda, elektřina a jedinými společníky jí byly slepice (a Bob). Po rozvodu s Bobem se vrátila se svými dvěma dcerami Ankou a Jankou zpět ke své rodině do Seattlu a nastoupila pod vedením své starší sestry Mary kariéru úřednice. Bylo to v době americké krize. Betty se nakazila TBC a strávila rok v plicním sanatoriu v Borovicích. Zážitky ze sanatoria pak Betty zúročila v knize "Co život dal a vzal", přesněji řečeno v jednom z dílů s názvem "Morová rána".
Ve dvaceti letech se Betty provdala za Roberta Hesketta (Boba) a odstěhovala se na slepičí farmu, kde nebyla tekoucí voda, elektřina a jedinými společníky jí byly slepice (a Bob). Po rozvodu s Bobem se vrátila se svými dvěma dcerami Ankou a Jankou zpět ke své rodině do Seattlu a nastoupila pod vedením své starší sestry Mary kariéru úřednice. Bylo to v době americké krize. Betty se nakazila TBC a strávila rok v plicním sanatoriu v Borovicích. Zážitky ze sanatoria pak Betty zúročila v knize "Co život dal a vzal", přesněji řečeno v jednom z dílů s názvem "Morová rána".
Sestra Mary, která razila teorii "kdokoli může dělat cokoli a zvláště naše Betty", ji přes různá úskalí dostala až na dráhu spisovatelky, neboť se jí podařilo prodat práva na ještě neexistující knihu, kterou Betty údajně napsala. V té době byla Betty provdána za Donalda C. MacDonalda a žila i se svými dvěma dcerami na ostrově Vashon, poblíž Seattlu.
Po telefonátu Mary zůstala Betty doma, aby napsala osnovu k neexistující knize, což vedlo k jejímu propuštění ze zaměstnání, a tak tedy, a vlastně téměř nedobrovolně, vznikl román "Vejce a já" a posléze jeho pokračování "Co život dal a vzal". V obou románech Betty čerpá z vlastních životních zážitků.
V prvním románu "Vejce a já", který byl publikován v r. 1945 a byl přeložen do dvaceti jazyků, popisuje svůj život na farmě a své svérázné sousedy - rodinu Kettleových. Tento román se stal velkým bestsellerem a byl rovněž zfilmován.
V dalších románech, které u nás vyšly pod souborným názvem "Co život dal a vzal", popisuje svoji dráhu úřednice, dobu, kterou strávila v plicním sanatoriu a problémy s dospívající mládeží.

Jsou to moje oblíbené knížky, skvěle napsané.