close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2009

Je vám zima? Dejte si zmrzlinu!

23. června 2009 v 12:37 | Vikipedia |  Víte, že?
Zmrzlina je chlazený nebo mražený mléčný výrobek ze směsi smetany nebo mléka, cukru, škrobu a přísad (ovoce, ochucovadla, stabilizátory aj.).

Zmrzlina se doporučuje při zánětech hrdla a ústní dutiny, při nechutenství a potížích s polykáním.
Sníh a led ochucený medem nebo ovocnou šťávou znali už ve starém Řecku a ve starém Egyptě. O tom, jak vznikla první skutečná zmrzlina, existuje více verzí. Některé prameny uvádějí, že to byli Mongolové, kteří ji rozšířili. Připravovali různé ochucené nápoje z mléka (kozího, velbloudího a jačího). Tyto nápoje ale díky chladnému horskému klimatu často zmrzly. Recepty na takto vyrobenou zmrzlinu měl ve třináctém století přivézt do Evropy cestovatel Marco Polo. Podle jiné verze zase první zmrzlina vznikla díky Číňanům, od nich recept přebrali Arabové a Peršané. Od Arabů se naučili dělat zmrzlinu Italové a její výrobu rozšířili dále po Evropě (Arabské slovo scherbet znamená sladký sníh, z toho vzniklo italské slovo sorbetto, tedy sorbet). Na počátku se zmrzlina podávala jen v nejvyšších společenských kruzích.
V roce 1903 byl patentován zmrzlinový kornout a v roce 1921 byla vyrobena první zmrzlina s dřívkem. Roku 1936 byl sestrojen plně automatický rotační stroj, který zmrzlinu na špejli vyráběl.


Motýl v prázdném bytě

23. června 2009 v 8:00 | ka |  Moje psaní
Výtah dojel až do 11. patra a otevřel dveře. Na chodbu vyplivl malého mužíčka s příšernou černou taškou. Rozhlédl se kolem a zaposlouchal se do zvuků. Někde hrála tlumená hudba. Podíval se kolem sebe a pak se začetl do papíru, jenž koukal ze složky v jeho ruce. Nemějovi, hmm to je divné jmého, zamumlal si pod fousy, které zdobily jeho tvář. Pak vykročil a četl si nápisy u zvonků. Poštovi, Nováková, Dřínkovi ....... Konečně našel, co hledal. Zaklepal zlehka na dveře a čekal. Když se nic nedělo zmáčkl zvonek. Do tiché chodby se ozval drnčivý zvuk, vycházející z dveří bytu. Zlehounka strčil klíček do dveří, pootočil jím a dveře se pomaloučku otevřely. Rozhlédl se kolem sebe a pak rychle vklouzl dovnitř. Na stěně bzučela moucha a neustále třepala křídly, zdálo se, že se chytila do pavučiny. Udělal několik kroků směrem do chodbičky v níž na zemi leželo několik papírů. Jeden zvedl a začetl se do měsíc starých novin. Nadpis hrdě hlásal Nové ostravsko. V kuchyňce, do níž vešel, se již delší dobu nevařilo. Byla vzorně uklizena a lednice otevřenými dvířky ukazovala prázdné břicho. Odložil tašku na stůl a pomaloučku otvíral jednotlivé skříňky. Tu a tam v nich byla sklenička, dva či tři hrníčky bez ouška, talířek. Ve vedlejší místnosti ležel na koberci velikánský igelitový sáček, několik papírových krabic naplněných po okraj knihami a jakýmisi časopisy. Na patrovou postel někdo naskládal dva komínky dětského oblečení a hračky. Ostatní dva pokoje byly zcela prázdné, až na pokojovou stěnu z Universala. Stála tam opuštěná a jaksi smutná. Vedle ní na zemi seděl velikánský medvěd s jedním okem. Na oknech visely zažloutlé záclony. Všude byl klid, jenom z koupelny bylo slyšet kapající kohoutek. Vešel dovnitř a vodu zastavil. Tak, pomyslel si, je to jasné, musím si to rychle odnést do auta, než zapečetí byt. Ještě, že mu Sylva ten klíček nechala. Rozevřel tašku a začal do ní skládat knihy a alba, která byla v krabici nachystaná.
Dlouho trvalo, než pochopil, co mu chtěla Sylva naznačit ten večer, kdy spolu seděli v zahradní restauraci. Nechápal, proč mu dává nazpět klíč, který jí dávno vrátil. Přece se už spolu rozešli, nechápal, ale nakonec si jej zastrčil do kapsy. Povídali si spolu ten večer dlouho, až začínal mít pocit, že se vrátily časy, kdy spolu žili. V jejich novém bytě nikdy nebyl, a tak si na kousek papír poznačil adresu. Manžela neznal, věděl o něm, že je fotbalista a hraje někde venku. Poptal se na Igora a Nelu a když usedali do auta, kterým odjížděli, zazdálo se mu, že se Sylva dlouhým pohledem loučí. Odjížděla na dovolenou do Jugoslávie. Slíbili si, že se setkají za měsíc na podnikovém večírku. Dnes už ví, že se nesejdou. Když se Sylva nevrátila po skončení dovolené do práce, pochopil. Emigrace. Proto je dneska tady a se spěchem si bere své knihy a fotografie, které mu k nim Sylva přidala. Pootevřeným oknem vlétl dovnitř motýl a usedl na schnoucí kytce. Rozhlédl se tichým bytem a tiše za sebou zavřel. Odněkud z domu se ozvala rána a pak ženský křik. Vklouzl do výtahu a zmáčkl knoflík. Sjížděl dolů a hlavou se mu honilo spousty myšlenek. Otevřel kufr auta, dovnitř jedním pohybem uložil tašku a opatrně zavřel. Rozhlédl se kolem, pár důchodců sedělo na lavičce a dívali se jeho směrem. Než nasedl, otočil se a zvedl oči vzhůru. V posledním patře se otevřeným oknem třepetala záclona, jakoby mu chtěla zamávat na rozloučenou. Otočil klíčem a rozjel se.

Bez podpatku

22. června 2009 v 10:21 | ja |  Moje psaní
Chtěla jsem stihnout tramvaj. Byl obyčejný všední den a já měla nějaké vyřizování v Brně. Rozhlížela jsem se kolem sebe a mířila k ostrůvku, když se mi podpatek dostal do mezírky mezi kolej a dláždění. Noha mě zabolela, ale naštěstí se jí nic nestalo, jenom to odnesla bota. Rychle jsem se shýbla pro ulomený podpatek a skočila na ostrůvek. Za malou chvíli přijela moje tramvaj a já pajdajíc nasedla. Nikdo si mě nevšímal, jak už to ve velkých městech bývá a já tomu byla docela ráda. Vysedla jsem na další zastávce, v ruce ulomený podpatek a přemýšlela co dělat. Horečnatě jsem vzpomínala, kde jsem viděla opravnu obuvi. Nějaký chlapec mi poradil, že jedna je za rohem. Tak jsem tedy dopajdala dovnitř. Byl to malý obchůdek se dvěma stolečky u výlohy. Starší pán, který tam obsluhoval, mi ukázal na křesílko, vzal mi botu a ulomený podpatek a odešel. Někde vzadu se ozývalo klepání a šmirglování či leštění. Když se po několika minutách objevil, držel v ruce opravenou botu. Usmíval se a ještě mi do boty pomohl. Nevzal si ani floka a ještě mi popřál krásný den.
Stalo se to už před lety, dneska v tom obchodě prodávají rychlé občerstvení. Když jsem byla naposledy v Brně, přemýšlela jsem, kam bych se obrátila dneska v případě podobné nehody. Opravnu jsem nikde neviděla! Možná že jsou, ale mému pohledu zůstaly utajeny. Asi by nezbývalo, než jít a koupit si zcela nové boty! Ještě že už na podpatcích nechodím!

Sen o nevěře

21. června 2009 v 15:24 | ja |  Moje psaní
Oknem pronikly první paprsky do pokoje. Ležela na rozházené posteli, celá svlečená, vlasy rozhozené po polštáři. Spala tvrději než obvykle, a tak ji neprobudilo štěkání sousedovic psa, neprobudila se ani ranním hlukem venku. Popelářské auto zastavilo u domu. Hlasitý hovor mužů, koulejících popelnice k vozu, třískání víky a opětovný odjezd k dalšímu stavení ji trošku protrhl snění. Zavrtěla se a pootevřela jedno oko. Páni, to už je zase ráno, pomyslela si a ještě více se zavrtala do hebkého polštáře. Tak to jsem teda včera dopadla! Kdy jsem vlastně přišla a co děti? Vždyť já se na ně večer ani nebyla podívat, blesklo jí hlavou. Pocit provinění ji probral docela a ona se vztyčila na posteli. Pomalými pohyby nazula své ťapky a postavila se. Hlavou jí projela šílená horkost a všechno se s ní zatočilo. To je daň za ten včerejší večer, pomyslela si a opatrně postoupila k oknu. Rozhrnula závěs a nakoukla do ulice. Dolehly k ní obvyklé zvuky. Myslí se mihl obraz včerejšího večera, veselá společnost a v ní ON! Zatřásla se zimou. Vhodila na sebe modrý župan a pomalými kroky šla do kuchyně. Musí udělat klukům snídani, sobě černou kávu, bez níž se neprobere. Našla několik polotvrdých housek, rozkrojila je a namazala máslem. Z poličky nad dřezem vzala skleničku s marmeládou a lehce ji nabrala na malíček. Olízla jej a mlaskla. Pak skleničku položila na stůl, přidala k ní dlouhou lžíci, poslední čisté hrnky a namazanou housku. Na sporáku zapískal mlékovar a ona jej odsunula bokem. Při vší této činnosti se jí hlavou honily myšlenky- co bylo včera na večírku, přišla sama domů nebo s ním? Viděl ji někdo?
A co kluci, spali už nebo ji viděli? A co vlastně s ním dělala, bylo to nevinné? Když synové odešli do školy, nebyla ještě úplně v pořádku! Uklidila ve svém pokoji, vyvětrala dětský pokoj a umyla obrovskou hromadu nádobí. Několik talířů, hrníčky od kávy, formu na chlebíček a jednu skleničku, v níž na dně byl pozůstatek červeného vína. Při vší té práci měla jenom jednu myšlenku! Jak to vlastně bylo včera! Nebylo koho se zeptat, byla doma sama. Hledala svůj mobil a tašku. Našla je spořádaně visící u dveří. Na mobilu dvě SMSky. Přečetla si je, ale nebyla z nich moudrá. Někdo jí oznamoval, že večírek se odkládá na neurčito a druhá byla účetní zpráva. Zůstala jako opařená, večírek se odkládá a kde teda byla včera? A kde se vzal ON? Nemohla si vzpomenout a byla na sebe zlá. Její hlava pracovala na plné obrátky. Čas ubíhal a nebyla o nic moudřejší. Uvelebila se do křesla, vzala cigaretu a knihu. Už, už se zdálo, že na včerejšek nemyslí, když zazvonil zvonek. Crrr...!!
Mezi závěsy na okně pronikaly první paprsky! Na rozházené posteli se zvolna zavrtěla a pootevřela jedno oko! Tak on to byl jenom sen ! Zasmála se a vyskočila z postele! Zvesela rozhrnula závěsy, vyhlédla na popelářské auto a pospíchala nachystat klukům snídani. Bylo ráno a ona se těší na večerní program. To ON ji dneska pozval do klubu! Dobře, že tohle byl jenom sen, večer si dá dobrý pozor, aby přišla domů včas a v pořádku.

Květy

21. června 2009 v 14:05 | ja |  Fotografie

Podobnost čistě náhodná?

20. června 2009 v 17:01 | Vikipedie a ja |  Moje psaní
Marie Antoinetta bývá často označována jako hlavní viník bankrotu státní pokladny. I proto byla (často neprávem) označována coby Madame Déficit. A to především tím, že si nechala vozit drahé látky, krajky, šperky, pořádala nákladné plesy, v kartách prohrávala astronomické částky a do vlivných úřadů jmenovala své oblíbence (vévodkyni de Polignac, princeznu de Lamballe a jiné např. knížete de Ligne, barona de Besenval, markýze d´Adhémar, vévodu de Lauzun.) Ačkoliv náklady na královský dvůr byly rovny desetině ročního státního rozpočtu, hlavní příčinou bankrotu bylo financování amerických kolonií v boji o nezávislost na Velké Británii. Z velké části může za obrovský státní dluh i neschopnost tehdejších ministrů a krále prosadit zdanění šlechty, která se postavila proti vůli krále a tím neumožnila ozdravení ekonomiky království. Tato situace pak vedla přímo k Velké francouzské revoluci. Dne 16. října 1793 byla královna v Paříži sťata gilotinou.
Smutný osud potkal dceru Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Jak snadno se dá vina za všechno špatné svést na jednotlivce. Utrácela, takže musela být potrestána. A co ti ostatní u dvora? Copak byla jediná v celé Francii, kdo měl rád nákladný život? Jak snadno se dají věci vysvětlit! Mám dojem, že lidé jsou i dnes stejní! Jinak by nebylo možné, že se neustále hovoří o tzv. milionářské dani, že se vina za celosvětovou ekonomickou krizi svádí jenom na USA, že za změněné životní protředí můžou jenom velké koncerny, dýmající do nebes. Copak nejsme všichni stejně vinni, používajíce půjčky bez rozmyslu, chemii po celý svůj život v tak obrovském množství, že příroda začíná protestovat! Komu nyní usekneme hlavu? Koho za to dneska nebo zítra poženeme k zodpovědnosti?


Co připomíná vůně benzínu

20. června 2009 v 16:23
V novinách jsem četla o připravované akci veteránů, kteří v rámci Oslav 640 let obce Chvalčov, chystají setkání spojenou s prohlídkou historických vozidel, aut a motocyklů. Na těchto akcích se setkávají milovníci těchto starých strojů. Mám ráda staré motocykly, připomínají mi krásné chvíle.
Při pohledu na reklamní obrázek motocyklu jsem si vzpoměla na naši starou Jawu, kterou jsme měli doma. Byla krásně černá, se dvěma sedadly a odvedla dobrou službu. Její zvuk jsem poznala již z daleka a řidiče v černé kožené kukle, s brýlemi na očích bych za jiného nevyměnila. Ráda jsem čichala vůni benzínu a kůže, když motorka ještě zahřátá stála u domu nebo na Hostýně u stánku. Byla součástí mého tatínka a já ji tak vnímala. Kolik jenom toho odvozila, zboží mamince do krámku, proviant na celý dlouhý týden, obrovské melouny, abychom si pochutnali. Neznám přesné parametry, ale tahle motorka byla skvělá, uvezla všechno, co se na ni naložilo. Několikrát ji tatínek použil na odvoz celé naší rodiny, která čítala čtyři osoby. Na nádrž si posadil brášku, sedl si za něj na nižší sedadlo, na zvýšeném pak seděla maminka a mezi dva dospělé jsem se vešla ještě já. Cesta byla samá zákruta, a tak jsme zažili i spoustu adrenalinu, já měla ruce samou modřinu od toho, jak pevně mě maminka svírala a bráška zase otlučené nohy od nádrže. Tatínek měl jistě co držet, protože motocykl nebyl zrovna lehký. Vždycky však dojel bez nehody.
Dneska už by to nešlo, ale tehdy ještě nejezdilo tolik aut a příslušníci VB také nebyli na každém kroku. Všechno už je pryč i ta stará motorka ! Zůstala jenom dávná vůně benzínu, kožených rukavic a kukly.


Rak

20. června 2009 v 8:59 Víte, že?

Den blbec

19. června 2009 v 7:58
Tak nevím, asi jsem se přes noc ocitla v jiném časovém pásmu, jelikož nemůžu nastavit hodiny. Neustále ukazují méně. Ukazuje se, že je opět jeden ze Dnů blbců. Už víc jako hodinu se tu snažím a nic, stejně tak mi nejde vložit překladač. Postupuji krok za krokem, ale nejde to. Návodů mám milion a dneska na ně čučím jako vyoraná myš a smysl mi uniká. Myslím, že nebudu dělat nic složitého, abych to nepokazila. Jakmile mi hned ráno všechno padá z rukou a nic se nedaří, je nejlépe státi se pštrosem. Strčit hlavu pod peřinu a raději nevylézat. Ach jo! A já mám zrovna na dnešek tolik práce. Ale co, práce není zajíc a neuteče. Jdu hodit nohy na stůl a budu si raději číst.

Pro vás

19. června 2009 v 7:02