close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Varhaník

22. května 2009 v 11:02 | ja |  Moje psaní
Hrál nádherně, jeho varhany se rozléhaly celou ulicí. Když jsem vstoupila do malinkaté chaloupky pod lesem, připadala jsem si chvílemi jako v ráji, nebo přinejmenším v kostele. Líbezné tóny, které se linuly z jednoho ze dvou pokojů, které v chaloupce byly, člověka hladily po duši. Stála jsem chvíli na zápraží a poslouchala. Nevěděl, že stojím za dveřmi, určitě neslyšel klepnutí branky. Připadala jsem si jako svatokrádežník, který si přivlastňuje něco, co není pro něj. Po chvíli jsem vstoupila a on mě uviděl. Seděl přímo naproti dveřím a beze spěchu dokončil skladbu, kterou si přehrával. Jeho prošedivělé skráně a vrásčitá tvář, prozrazovaly bohatý život, který prožil. Netajil se nikdy tím, že má vystudovanou hru na varhany a několik semestrů teologie. Jeho rodina na jihu Moravy z něj chtěla mít kněze. Začal studovat, když přišla zlá doba. Seminář zavřeli a on pokračoval jen ve studiu na konzervatoři. Protože se dostal do Prahy, našel si místečko v jednom ze zdejších kostelů, kde cvičil a při mších hrál. Léta plynula a on se po několika dalších štacích dostal na Hostýn. Hrával nádherně a lidé ho rádi chodili poslouchat. Pak se znelíbil, nikdy mi neprozradil proč, ale musel odejít. Měl už hodně roků, ale hra jej stále bavila a velice mu chyběla. Proto se rozhodl vložit své celoživotní úspory do přístroje, na nějž teď doma hrál. Musel stát hodně peněz, ale jeho zvuk byl nádherný. Lidé v okolních domech si zvykli a nikomu nevadilo jeho preludování v ranních i večerních hodinách. Ukazoval mi svou sbírku notových záznamů, které si sám opisoval ze zapůjčených knih a sešitů. Byla jsem u něj několikrát a on mě vždycky přivítal nějakou populární melodií, které ovládal rovněž. Byl moc dobrým člověkem, spokojený se svým životem a především nenáročný ke svému okolí. Dožil se vysokého věku a lidé ho měli rádi. Když už byl na tom špatně a nemohl se sám o sebe starat, odvezla si jej neteř k sobě domů, do jeho rodiště. S ním zmizely všechny melodie a ulice ztichla. Vždycky, když slyším hru na varhany, vzpomenu si na tohoto milého člověka.
 


Komentáře

1 Eva* | Web | 22. května 2009 v 11:15 | Reagovat

Taky přeju krásný de Hadimrško, já nějak nevím, jaké je tvoje skutečné jméno.
Umíš moc krásně psát, máš to tak dopodrobna vypilovaný, já bych to viděla na povídkovou knížku, určo bych si jí koupila.  ;-)  :-)

2 hadimrška | 22. května 2009 v 12:44 | Reagovat

Evi, když se dobře podíváš na toho zajíčka vlevo, tak jméno uvidíš. A spisovatelka žádná nejsem, jenom si myslím, že jsem ledasco zažila. ;-)

3 corly | 22. května 2009 v 16:14 | Reagovat

Hadimrško,máš moc krásné jméno...to vlastní... :-)
A já tě čtu taky moc ráda...je to takové milé pohlazení po duši...tak nám tady hezky pořád něco piš! ;-)

4 skaut68 | Web | 22. května 2009 v 23:15 | Reagovat

Já napíšu jen jedno slůvko: NÁDHERA.♥

5 Alžběta | Web | 23. května 2009 v 10:46 | Reagovat

Takoví lidi jsou pro ostatní velkým obohacením v životě. Muselo to být úžasné, poslouchat tu nádhernou hudbu v podstatě přímo v přírodě nebo pak doma, když k vám přilétala z jeho domečku. A navíc velice neobvyklé, kdo si dnes pořídí domů varhany? Musí to být hezké, mít vzpomínky na určitou část života zabarvené jeho hudbou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama