Tizián za všechny peníze
25. května 2009 v 10:23 | ja | Moje psaníKomentáře
Hned bych někam jela, ale spíš než za poznáváním, bych sebou plácla na nějakou pláž. :-D Právě jsem si opařila prst :-? při vaření čaje na kombuchu. :-x
Musím říct, že kdykoliv doporučíš něco hezkého k přečtení, že to pokaždé stojí za to! Ten blog paní Kochaníčkové je úžasný! A ten obraz od Tiziana je fakt děsivý a určitě bych ho v obyváku nechtěla! :-)
ono se s těmi basami píva jezdí dodnes! V zimě jezdí do Švajcu jedna naše cestovka, bytujou v hotýlku, co patří našemu emigrantovi, vozí si pivo a zamražená jídla z českého cateringu a ve Švajcu se útrata kalkuluje v korunách. A jak jsou pyšní, že zase vyčurali, když to švýcarští celnící nikdy nekontrolují.
Já jsem se šla podívat v Paříži do Louvru. Už jenom ta pyramida při vchodu působila jinak, nežli jsme zvyklí u nás při vstupech do galerií. Maminka držela u sebe střále peněženku, aby o těch pár frantíků nikde nepřišla a těšila se. Snem vidět Monu Lisu na vlastní oči, to bylo světlo v tunelu, to bylo vyvrcholení našeho zájezdu. Kolik jsme toho prošli a jak sme byly utrmácené, nemusím ani líčit. Najednou kýžená šipka.
Dav kolem zasklené vitriny nás nenechá přiblížit se na víc jak pět metrů. Sklo je hodně silné, a dav nepropustný. Vše se leskne a noví přicházející vás popostrkují zase dál " Tak co, viděla jsi ji", ptám se konečně? Prakticky ne, povídá smutně, lesk skla tomu nechtěl a vzdálenost, kam se smělo z bezpečnostních důvodů natolik veliká, že více jí vidím doma v pokoji na kopii.
Odcházíme a sedáme si do galerijní kavárny. " sem nechoď, tady to bude drahé," povídá. Objednávám ji kávu, pití, dort se šlehačkou. Dávám za to těžce naspořené korunky, sedíme v pohovkách a kocháme se kolem, a je nám dobře. Také si od té doby nejvíce pamatuje na tu svačinku, nežli na ten kulturní zážitek. A tak jsem tomu ráda. Kdyby tam kvůli obrazu jela sama, nepamatovala by si možná z galerie na nic. 8-)