21. května 2009 v 16:41 | ja
|
Seděly na vedlejší lavičce a vyprávěly si. Dvě starší dámy, které čekaly na stejný autobus jako já. Nechtěla jsem je poslouchat, ale bavily se docela hlasitě. Nejdříve spolu probraly jejich rodiny, pak si vyprávěly o svých miláčcích. Sluníčko svítilo, ba doslova nás opékalo a ve stínu nebylo kam sednout. Čas plynul a ony si stále měly o čem povídat. Došlo i na kuriozity typu, která kde co zapoměla. Jedna v samoobsluze tašku s masem, druhá kočárek před obchodem. Trošku mi to přišlo k smíchu, pak jsem si vybavila moje nejkuróznější zapomenutí. Stalo se to v Tescu, kam jsme jednou po šichtě šly s kamarádkou na nákup. Znáte to, člověk je unavený, že se mu skoro nechce mluvit. Vzaly jsme si každá svůj vůz a rozjely se za nákupem. Zelenina, ovoce, slevy, něco v drogerii, pak ještě honem mléko a sýry. Vozíček se pěkně plnil a já sledovala druhý košík, abychom odcházely spolu. Blížilo se 20 hodin a já věděla, že bych už byla raději doma. Ještě jsem si vzpomněla na krmení pro psa. Nechala jsem vozík stát a vrátila se do předchozí uličky. Vzala pytel a přihodila jej do vozíku kamarádce, která stála opodál. Protože jsme byly v čilém hovoru, ničeho kolem jsme si moc nevšímaly. Blížila se fronta u pokladny, já jsem si nachystala 250 Kč, na psí granule, počkala, až kamarádka zaplatí, a jely jsme k autu. Naskládaly jsme věci do vozu a nasedly. Ještě chvíli jsme si povídaly, já odbavila neodkladný telefonát a jelo se domů. V tom okamžiku jsem se začala šíleně smát. Kamarádka si asi myslela, že jsem se zbláznila a já jsem jí ani nemohla říct, proč se směju. Slzy my tekly po tvářích a já se nemohla zstavit. Po nějaké chvíli jsem prozradila důvod mého smíchu. Já tam nějde v supermarketu nechala stát vozík z nákupem a koupila jen ty granule. Jak se to mohlo stát, nechápala jsme ani jedna. Ten večer jsem doma dělala topinky, neboť ostatní nákup stál opuštěný někde v prostorách obchodu. Člověk zapomíná ledacos, od té doby, co se u mě začíná projevovat -hosip- jenom čekám, až se zapomenu někde sama a nebudu vědět, kam dál.
No to jsem se nasmála. Pracovníci asi vyhlásili pátrání po majiteli košíku. :-D