20. května 2009 v 10:19 | ja
|
Je krásný letní den. V dálce pod kopcem je vidět přicházející průvod. Stojím na vršku a dívám se na neuvěřitelné divadlo. Ještě jsou daleko, ale z kostelní věže zní umíráček. Po hrbolaté cestě poskakuje žebřiňák tažený jedním koníkem. chtěl by se jít proskočit do zelené trávy, která cestu lemuje, ale nesmí. Katův pacholek jej pevně drží za uzdu a nepovolí mu ani krok stranou. Před vozem kráčí malý hošík s křížem v ruce . Za ním se sotva vleče starý kněz. Cesta vede do kopce a jemu je horko a po tváři mu stéká pot. Jeho černý oděv se dotýká prachu cesty a zanechává za sebou širokou stopu. Kolem vozu poskakuje houf dětí v potrhaných hadrách ječí a pokřikují na někoho na voze. Ten je vystlaný starou slámou a na něm se v koutku choulí drobná postava. Není poznat, zda je to muž či žena. Mumlající dav, který jej doprovází na jeho poslední cestě, se skládá z několika měšťanů a drobných řemeslníků. Městská chudina kráčí s odstupem a zdá se, že se raduje z celého toho divadla. Od vozu se line nesnesitelný zápach shnilé slámy, zelí a nahnilých brambor, které do vozu naházely děti i dospělí při průjezdu ulicemi městečka. Kněz se potichu modlí a konec cesty jednoho nešťastníka se nezadržitelně blíží. Průvod míří na šibeniční vršek, kde bude vykonán rozsudek. Stojím a před očima mám onen výjev. Najednou kolem přefrčí auto a vidina je ta tam. Dneska je tady místo šibenice kamenný kříž jako památka na chvíle, které se tady kdysi odehrávaly. Máte i u vás takové smutné místo?
V mém rodném městě máme Stínadla, kde blízko nich ještě za mého dětství stála polorozpadlá katovna.Chodit okolo ní jsme považovali za takové malé dobrodružství.