Už když jsme přijížděli, vítal nás ohromný oblak prachu, zvířený koňskými kopyty. Uprostřed ohrady stál vysoký máj a pod ním byla zřízená jezdecká manéž. V ní se prohánělo asi 6 koní s děvčaty v sedlech. Koníci různých barev kroužili dokola podle vedoucí jezdkyně. Na malinkém parkovišťátku u Hospody ve dvoře jsme nechali auto a šli se projít kolem ohromné ohrady. Cestou jsme potkávali stejné zvědavce s dětmi, pejsky a fotoaparáty na krku. Eliška byla ve svém živlu, vyváděla, jakoby všechno kolem dokola bylo její. Koníčci frkali, po travnaté ploše se proháněli ptáci a hledali v koňských koblížcích něco dobrého k snědku. Celý ranč i s přilehlým penzionem, hospodou a řeznictvím patří mému dobrému známému. Naše kamarádství spadá ještě do doby studia v Kroměříži. Je šikovný a se svým bratrem dokázali vybudovat celý velký ráj, hlavně pro děti. Dospělí si zde příjdou na své při pivku a dobrém jídle z domácí udírny. Spousta cyklistů a rozcestník dokazuje, že se sem dá dopravit i na kolech. Je tady opravdu co k vidění.





Hezké.
Na Hostýnku hořelo, smutné. Ale pokud si pamatuju spartanské podmínky žití ve stáncích, tak se divím, že se něco nestalo už dřív.