close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Přírodní úkaz

27. května 2009 v 10:08 | ja |  Moje psaní
Blížila se bouřka a já byla na cestách. Někde za kopcem uhodil první blesk, když jsem vbíhala do lesa a po klikatící se cestičce pospíchala dolů. Bylo to dost daleko z pasek, na nichž jsem ten den měla své povinnosti. V lese se postupně šeřilo a tma byla čím dál větší. Mezi stromy při bouřce zmoknete jenom málo, chvíli to trvá, než se voda dostane mezi listím. Jako bych tušila, že dneska to bude trošku o něčem jiném. Nad hlavou mi postupně utichali ptáci, kteří se kdesi v korunách stromů krčili do svých úkrytů. Najednou bylo úplně ticho, černé mraky zakryly celý obzor a vypadaly jako obrovská nestvůra, která se chystá vrhnout na svou oběť. Spadlo prvních pár kapek a já byla tak v polovině cesty. Bláhově jsem si myslela, že tomu uteču. S ohromným rachodem, za třískání hromu a při oslňujících záblescích mezi větvemi spustil liják. Neskutečné proudy vody se hrnuly na mou hlavu. V okamžiku jsem byla mokrá do poslední nitky. Větve stromů se pod tíhou vody ohýbaly a veškerý svůj náklad darovaly suchem týrané zemi. Ta nebyla schopná vodu vsáknout a nechala ji volně téct. Proudy vody byly obrovské, a tak se na cestičce kolem mne začaly objevovat potůčky, jimiž si voda hledala cestu dolů. Pěšina jindy suchá se najednou změnila v blátivé koryto plné vody. Ta před sebou hrnula vše, co jí stálo v cestě, haluze, listí, drobné kamínky. Nebylo kam uskočit, voda byla všude. Dole jsem konečně zahlédla nejbližší stavení. Jen tam dojít a bude to v pořádku. Na kraji lesa, podél zahrady byla cestička porostlá travou, bylo to opravdové kluziště. Najednou mi podjely nohy a já se ocitla v mokré trávě. Kousek jsem se na ní svezla, než jsem zastavila o pletivo plotu. Voda mě tekla přes nohy, do bot, na hlavu a za krk, byla jsem doslova olepená listím a travou. Bouřka nepřestávala a já měla pocit, že je konec světa. Když se mi podařilo zvednout a pomalu se dobelhat k chalupě, musela jsem vypadat hrozně. Paní, která na moje zabušení otevřela dveře, zůstala stát a hleděla na mě jako na přírodní úkaz, který se náhle zjevil u jejich dveří. Pustila mě do verandy a se slovy, počkejte chvíli, se vzdálila. Bylo mi jasné, že do čistého bytu mě nepustí. Vrátila se z náručí novin a s kbelíkem vody. Noviny rozprostřela po dlažbě a já se pomalu začala olupovat. Písek, listí, tráva, všechno padalo na noviny a já se v kbelíku snažila umýt ruce a obličej. No, bylo to komické. Koutkem oka jsem zahlédla na zemi nějaký pohyb, to malá žabka pospíchala do úkrytu. Dodnes si jsem jista, že i ona se někde cestou nalepila na to mokré strašidlo, v které jsem se proměnila.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama