Přísloví praví, že pomsta bude sladká. Nevím, jak je to míněno, zda má pomstivší se mít sladký pocit, ale já můžu s čistým svědomím říct, že jsem ho sladký neměla. Mnohokrát jsme se s mou kamarádkou škorpily, kdo má lepší to, či ono. Jednou vyhrála ona, jindy zase já. I stalo se, že na mě ušila boudu. Dostala jsem dopis, řádně ofrankovaný, psaný neznámým rukopisem. Celá nedočkavá jsem o velké přestávce dopis rozlepila a dala se do čtení. Neznámý pisatel mi v něm sděloval, že se mu líbím, jsem zajímavá a chtěl by se mnou chodit. Podotýkám, že se to odehrálo při mém studiu na střední škole. Já byla pubertální ztřeštěnec, stejně jako kámoška. Celá natěšená jsem se v den D chystala na rande. Mělo mi být divné, že holky v čele s Lídou kolem poskakují a nabízejí mi tu řasenku, tam svetřík apod. Na domluveném místě jsem byla o několik minut dříve, než se psalo v dopise. Rozhlížela jsem se kolem a čekala tajného ctitele. Sluníčko svítilo, byl pěkný zářijový den. Pohled na hodinky se mi líbil stále míň a míň. Jednu chvíli jsem zahlédla dvě děvčata z internátu, jak se smíchem mizí v cukrárně. Za chvíli tam šly další tři. To mi začalo vrtat hlavou, kde se všechny najednou potkaly. Pak mi to došlo. Já trdlo, jim tady hraju divadlo! No, jen počkejte! To vám vrátím i s úroky. Stačilo si jen pár dnů počkat a příležitost byla tady. Chystaly jsme se celá třída na exkurzi do Ostravské nemocnice. Všechny jsme se náramně těšily. Výlet byl báječnou příležitostí k pomstě. Všechny jsme si s sebou braly nějaké zásoby na cestu a to byla moje příležitost. Lída dovezla z domu konzervu uzeného masa, okurky a víno. Také jí maminka dala na cestu koláčky, na něž se holky vždycky těšily. Při nejbližší příležitosti jsem vyměnila na stole cukřenku za solničku. A věc byla jasná. Každá z holek si pochopitelně u nás na pokoji nabídla koláček a pěkně si ho posolila. Ten první výraz jejich tváře bych vám přála vidět. Já se nemohla zdržet smíchy a ony hned pochopily, že se jedná o mou pomstu za dopis a neexistujícího ctitele. Ještě dlouho se se mnou nebavily, ale mě hřálo u srdce, že jsem si věděla rady a pěkně jim to osladila, pardon osolila.
Komentáře
Ne vždycky se to podaří Měla. jsi štěstí, že se jsi jim to mohla vrátit. :-)
Jó, pomsta je na jednu stranu úžasná a někdy i moc vtipná věc!
A ty dva měsíce na Luční boudě, tomu bych dal přednost před Egyptem i Tahiti.
Posílám pozdravy.