close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Otevřené okno

29. května 2009 v 10:28 | ja |  Moje psaní
Stála jsem nad jeho postelí a nevěděla, jak dál. Lékař určil hodinu úmrtí a šel vypisovat papíry. Já stála a držela ho za ruku. Dívala jsem se na něj, nebo vlastně na něco, co ještě před několika minutami bylo člověkem. Ležel u nás několik dlouhých týdnů a jeho stav se nelepšil. Rodina se za ním byla podívat jednou v začátku nemoci, pak už ne. Z jeho vyprávění jsem věděla, že je vdovec a žije sám. Má dvě neteře a sestru. Spolu mnoho nekomunikovali, a tak možná ani nevěděla, že je nemocen. Před večeří se mu přitížilo, a tak na mě zvonil. Zavolala jsem lékaře, splnila ordinace a snažila se vnutit mu trochu večeře. Nechtěl. Bylo vidět, že se s ním něco děje. Několikrát jsem za nim byla, upravila mu polštář, utřela zpocené čelo. Kapačkami jsme se snažili vlít do něj život, který někudy utíkal. Když jsem už po několikáté byla u jeho lůžka, chytil mě náhle za ruku a se slovy "nenechávejte mě tady samotného" mě uvedl do rozpaků. Snažila jsem se ho potěšit, uklidnit, ale ani moje pohlazení po ruce a tváři nezabíralo. Byl rozrušený a v jeho očích se zračil strach. On věděl, že nastává jeho čas, já to tušila. Odcházela jsem od něj a nechala pootevřené dveře, abych slyšela i jeho slaboučké zavolání. Nezavolal, usnul a ve spaní odešel. Teď jsem tedy stála u jeho lůžka a opět držela jeho doposud teplou ruku. Byla jsem ráda, že jsem byla skoro pořád s ním. Otevřeným oknem proudil do pokoje příjemný jarní vzduch a mě v uších zněla písnička, v níž se zpívá - " otevřete okno, aby duše mohla ven". Odešel člověk!

 


Komentáře

1 šárka | Web | 29. května 2009 v 10:37 | Reagovat

Tohle je moc krásně napsaný...

2 felixa | E-mail | Web | 29. května 2009 v 12:14 | Reagovat

Hadi, je to moc hezky napsané, každý odchod člověka je smutný. Tenhle měl štěstí na hodnou sestřičku.

3 Eva* | Web | 29. května 2009 v 12:17 | Reagovat

Tenhle člověk měl štěstí, nikdo z nás by na umírání asi nechtěl zůstat sám...Je zvláštní, jak rychle se tvář po smrti změní, tělo zůstává ještě teplé delší dobu, ale ta tvář se tak nějak odosobní, to je tou duší...
Proč si mám vymazat ten obrázek, mně se moc líbí.  :-)Každému někdy ujede ruka, ale já to za vadu nepovažuju.. :-)

4 Alžběta | Web | 29. května 2009 v 13:03 | Reagovat

Tyhle situace musí být hrozně těžké pro obě strany. Taky bych nechtěla být v takové chvíli sama...

5 corly | 29. května 2009 v 20:59 | Reagovat

A proto se hrozně bojím stát se zdravotní sestřičkou...at tohle tebe a tobě podobné hrozně moc obdivuju!!!!!

6 jo.jo | Web | 30. května 2009 v 18:53 | Reagovat

Moc smutné, moc lidské, děkuji ti za všechny, kterým pomáháš ať už do života nebo v klidu odejít

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama