Mám ve zvyku psát si na malý lísteček, zvaný debilník, každou věc, kterou při vaření doberu a bude ji třeba koupit. Někdy se tam nahromadí pěkná řádka surovin, někdy to trvá déle. Polovička se naučil připisovat, ale ne poctivě. Občas zapomene a pak je malér. Třeba onehdá chtěl vařit rajskou polévku. Já v domnění, že všechno mám, jsem mu to odsouhlasila a nakonec jsem musela na poslední chvíli před uzavřením obchodu (byla sobota) zaběhnout pro to nejdůležitější - protlak. Proto, když jdu na nákup, beru s sebou i lísteček. Ne tak dneska! Taška, peněženka, klíče a jde se. Courám se po obchodě a pořád mi něco schází. Ještě támhle a tuhle, při procházení uličkami se sice člověk rozhlídne kolem dokola, ale všechno nevidí. Hledám v peněžence lístek, ale není tam. Pěkně si hoví doma na stole, kde jsem si ho připravila. Namáhám paměť a snažím se vybavit, co to na tom lístečku všechno bylo. Po nějaké chvíli si jsem skoro jista, že mám všechno, znovu projdu celý obchod a zamířím k pokladnám. Jako by mi něco říkalo, vrať se, ještě jednou! Ale já ne, zaplatím, naskládám věci do tašek a jdu. Ještě si libuji, jak rychle jsem všechno zvládla. Potkám známou, "zasekneme se", jak říkával můj dědeček a pak pospíchám domů vařit. První, nač jsem si doma vzpoměla, byl onen debilník. Honem ho beru do ruky a čtu. V duchu každou položku odsouhlasím a najednou mě to praští do očí. Ta nejdůležitější věc, kvůli níž jsem vlastně do obchodu šla, mi v taškách chybí. Já blbka, šla jsem kolem mrazáku několikrát a kuře jsem nechala tam. Tak to jsem zvědavá, z čeho dneska ten paprikáš udělám. No, napínat vás nebudu. Nakonec jsem ho udělala trošku s obměnou. Naštěstí jsem měla v mrazáku mleté maso, tak jsem z něj našoulala kuličky, podusila je na cibulce a paprice, omáčku trošku obměnila a oběd se konal. Jenom už nevím, kam si debilník dávat, abych ho opět nenechala doma! Už jsou na něm opět nějaké poznámky a zítra vyrážím na nákup.

no tak nějak to vypadá i u nás vždycky se ptám proč jsem si ten uzel na kapesníku udělala :-D