close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Na pasece!

9. května 2009 v 17:46 | ja |  Moje psaní
Procházka s malými dětmi bývá krásná, pokud ....! Pokud se něco nestane! Všechno bylo jako obvykle. Kluci se předháněli, sbírali kamínky a šišky. Procházka nebyla dlouhá, byli jsme na dovolené a na chatičku to byl kousek. Večer se nachyloval a sluníčko kreslilo na obloze krásné obrázky. Mezi stromy se prodlužovaly stíny, ptáčata doháněla, co přes den nestihla, vzduch voněl dozrávajícími jahodami, pryskyřicí a senem. Kluci se chvílemi vzdalovali a já musela přidat do kroku. Cesta se zvolna stáčela do letním vedrem rozpálené paseky. Rozhodla jsem se, že si natrhám luční kvítí do vázy, když se to stalo. Paseka byla krásně voňavá, sem tam na ní byl menší nebo větší pařez, hromádka klestí. vzrostlý maliňák a drobné smrčky. Kolem cestičky zvolna stékala voda do malé tůňky dole v lese. Kolem nohy se mi něco šustlo. Had! Bylo to první, co mě napadlo, kde jsou kluci, nestalo se jim něco? Pasekou se rozlehl můj výkřik! "Kluci kde jste? Nestalo se vám nic? Pojďte sem!" Chvíli to trvalo, než se kluci zabraní do hry, rozhodli vrátit. Už když se blížili viděla jsem, že drží něco v ruce. Ano! Vítězoslavně mi ukazovali, co našli! Společně a jednohlasně prozradili, co nesou. Našli hádě! V tu chvíli se se mnou zatočil svět. Had se svíjel v ruce staršího syna a já už viděla jeho jedové zuby a kluka v posledním tažení. Rychle jsem skočila a hada mu z ruky sebrala. Jestli má někoho kousnout, tak ať jsem to já. Had se napřímil a pak se začal v ruce zvedat, hlavou směrem ke mě. Studený pot mě začal polívat, když jsem si uvědomila, že hádě má na hlavě dva žluté měsíčky. Užovka! Šťastná jsem háďátko položila do trávy a vrátila ho tam, kam patří. Kluci rádi nebyli, ale já se třepala ještě hodnou chvíli poté, co jsme se vrátili na chatu. Tam jsem klukům patřičně vyčistila hlavy a na neumělých kresbách jim vysvětlila rozdíl mezi užovkou a zmijí. Ještě dlouho večer jsme si vyprávěli o zvířátkách, která je možné na pasece najít a o tom, že žádné zvíře nepatří do ruky ani do kapsy. Zabralo to! Ale příhoda mi zůstala navždy v paměti.


Tohoto u nás prozatím nejhojnějšího hada lze bezpečně poznat podle žlutých až oranžových půlměsíčků za hlavou. Zbytek těla má zbarvení značně variabilní (podle prostředí, kde žije). Většina užovek tohoto druhu má na zádech kýlnaté šupiny v různých odstínech šedé a na břiše žluté až oranžové. Hlavu má zřetelně oddělenou od zbytku těla, které může měřit až 150 cm. Ve volné přírodě však zřídka kdy potkáme užovku obojkovou delší než 1 metr. V poměru k tělu má poměrně dlouhý ocas. Celé tělo nejen užovky, ale i ostatních hadů, je na omak suché, šupinaté a příjemně chladivé. Obývá břehy vodních ploch a díky tomu patří mezi výborné plavce a potápěče. Ve vodě tráví poměrně hodně času, protože mezi její hlavní potravu patří především vodní živočichové jako menší rybky nebo čolci, nepohrdne ani žábou či dešťovkou. Užovka je naprosto neškodná.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama