10. května 2009 v 18:02 | ja
|
Máma, maminka, matka! Nejčastěji opakované slovo snad všemi ústy na světě. Jsou maminky milé, laskavé, přísné i povrchní! Jsou hodné, milující, se srdcem na dlani.
Jsou i maminky, které jsou maminkami jen podle toho slova. Ať je to tak nebo tak, stále jsou to nositelky života, naše první opatrovatelky a učitelky. Jsou nám od první chvíle nejblíže a někdy se nám vzdálí. Prostě zmizí z našeho života. Ale každý víme, že někde je ta paní, která nám dala život a pak ji něco od nás odehnalo. Trápíme se tím, ale v duši stále cítíme ten pocit, že maminka někde ve světě je. Je třeba na druhém konci zeměkoule, ale je tam. Když přijde ten okamžik, že nás opustí navždy, a to se stane každému z nás (někomu dříve, někomu později), bolí to! Srdce odmítá přijmout tuto realitu a každý z nás si vytvoří představu, kam se maminka asi poděla? Musely tu přece zůstat nějaké stopy, vždyť přece tady ještě včera byla, kam se poděla všechna její energie, její elán, láska? Ano zůstaly zde stopy! Jsme to my všichni, kteří jsme stopou po všech maminkách, matičkách, matkách, či jak jim kdo říká. Dneska mají svátek! Proto, maminko, ať už jsi kdekoliv, jihne mi hlas a oko vlhne, já bych ti chtěla poděkovat za svůj život, za to, že tady jsem a dokážu žít. To je všechno tvoje zásluha. Děkuji, maminko!

Krásný a dojemný...já už tu svou dávno nemám.. :-(
Před chvilkou mi ale přílítla smska s přáníčkem od Beebie, udělala mi ohromnou radost. :-)