close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Květen 2009

Nález

4. května 2009 v 10:56 | ja |  Moje psaní
Lidé sbírají kde, co! Nedávno jsem v televizi sledovala v jednom pořadu naši zpěvačku Lucku Bílou, která se chválila svou sbírkou knoflíků. Měla je pěkně roztříděné, zabalené a pěkně o nich vyprávěla. Vzpomněla jsem si na ni dneska ráno, když jsem našla na chodníku kovový knoflík. Byl celý obalený blátem a byla jenom náhoda, že jsem si jej všimla. Přinesla jsem ho domů, namočila do mydlinkové vody a lehce kartáčkem očistila. Položila jsem ho na sluncem ozářený parapet a nechala ho tam. Dočista jsem na něj zapomněla. Když jsem ho opět vzala do ruky, přímo jsem zírala. Takovou krásu jsem ještě neviděla. Knoflík je celý vyřezávaný, vypadá dost starý. Přemýšlela jsem na čem asi byl přišitý. Je mohutný a tak bych si to tipovala na nějaký plášť. Pokusila jsem se ho vyfotit, tak se na něj podívejte a napište, odkud takový knoflík asi je a na čem se nosil!


Ráj pro duši i tělo

3. května 2009 v 9:23 | ja |  Moje psaní
Už když jsme přijížděli, vítal nás ohromný oblak prachu, zvířený koňskými kopyty. Uprostřed ohrady stál vysoký máj a pod ním byla zřízená jezdecká manéž. V ní se prohánělo asi 6 koní s děvčaty v sedlech. Koníci různých barev kroužili dokola podle vedoucí jezdkyně. Na malinkém parkovišťátku u Hospody ve dvoře jsme nechali auto a šli se projít kolem ohromné ohrady. Cestou jsme potkávali stejné zvědavce s dětmi, pejsky a fotoaparáty na krku. Eliška byla ve svém živlu, vyváděla, jakoby všechno kolem dokola bylo její. Koníčci frkali, po travnaté ploše se proháněli ptáci a hledali v koňských koblížcích něco dobrého k snědku. Celý ranč i s přilehlým penzionem, hospodou a řeznictvím patří mému dobrému známému. Naše kamarádství spadá ještě do doby studia v Kroměříži. Je šikovný a se svým bratrem dokázali vybudovat celý velký ráj, hlavně pro děti. Dospělí si zde příjdou na své při pivku a dobrém jídle z domácí udírny. Spousta cyklistů a rozcestník dokazuje, že se sem dá dopravit i na kolech. Je tady opravdu co k vidění.






Sobota v zelené

2. května 2009 v 18:30 | ja |  Moje psaní
Dnešní odpolední procházka v našem okolí byla krásná. Elinka nevěděla, kam dříve strčit svůj šňupáček. Nádherný vzduch, všude plno ptačího zpěvu, spousta hmyzu a nekonečná paleta zeleně. Nebyli jsme s polovičkou sami, kdo se vydal do lesa. Vyjeli jsme si jenom kousek za město na Tesák. Všude se to hemžilo lidmi. Od cyklistů, přes pejskaře , turisty evidentně na výšlapu, až po důchodce s vnoučaty a kočárky. Prošli jsme se příjemnou cestou až k jedné z mnoha studánek, které tady v okolí máme. Je to tzv. Machova studánka, kde se můžete dosytosti napít čerstvé vody (když je jí v lese dost, ne tak letos, kdy je ohromné sucho), posadit se na lavičku a odpočinout nožkám. Elis přišla domů, napila se vody a padla za vlast. Spí jako kojenec a vůbec jí nevadí, že polovička tady zavoněl jídlem. Všude se to hemžilo lidmi, parkoviště praskalo ve švech a já byla spokojená, že jsem se dostala na čerstvý vzduch. Nazpět jsme to vzali přes Rajnochovice, kde jsem si vyblejskla krásné koníčky. Opravdu nádherná sobota.



Tam to znám, tam jsme byli se školou!

2. května 2009 v 10:14 | ja |  Moje psaní


Nastává období, kdy ve školách vrcholí úsilí učitelů i žáků, pomalu se známky stávají konečnými, a ten, kdo zrovna nečeká na výsledky přijímacích zkoušek, má báječné dny. Ve třídách se vymýšlí trasy výletů, dnes většinou jednodenních. Ty jsme absolvovali v blízkém okolí (aragonitové jeskyně a Hranická propast, Luhačovice, zoo Lešná, Bouzov, Kroměříž apod.). Na druhém stupni ještě byl jeden výlet do Trenčína, ten byl také jednodenní, a pak už jsme se mohli těšit na ty delší. V sedmé třídě jsme si vybojovali výlet na Oravskou přehradu a na Malou Fatru. Byla to paráda, poprvé bez dozoru rodičů i na noc. Lanovkou na Chopok, prohlídka Terchové a procházka přes Jánošíkovy diery, nádhera. Další výlet byl v osmé třídě už třídenní do Nízkých Tater, Demänovské jeskyně a okolí. O tomto výletu jsem už psala. Byl nádherný i s oním dramatickým závěrem. Poslední rok školy jsme si vyjeli do Prahy. A dokonce na celé čtyři dny! Náš pan třídní učitel byl hodně tolerantní, a tak nás musel večer honit po desáté hodině z baru na pokoje! Návštěvu Národního divadla jsme si nemohli nechat ujít, stejně jako procházku po Královské cestě a Karlově mostu. Navštívili jsme Vyšehrad i Staroměstské náměstí s Betlémskou kaplí, Týnským chrámem. Pokochali jsme se tehdy ještě Václavským náměstím plným tramvají, neopomenuli jsme posvačit v proslulém bistru Koruna a večer pak si dali opečenou klobásu ve stánku na Karlově náměstí. Národní ani Náprstkovo muzeum také neuniklo naší návštěvě. Výlet to byl opravdu nezapomenutelný. Škoda, že dnešní školáci už na takové výlety nejezdí! Stály opravdu za to.




1. máj ve vzpomínkách

1. května 2009 v 12:00 | ja |  Moje psaní
První májový den! Jak je to dávno, všechny ty průvody, projevy, mávátka, a povinná radost. Vypadá to, jako by to ani pravda nebyla. Před dnem D jsme ve škole stříhali krepový papír a lepili jej na dřevěné tyčky, snažíce se udělat si mávátka. Výtvarná výchova počínaje přípravami na svátek 1. máje se vyznačovala rok co rok stejným scénářem. Nejdříve mávátka a rudé číslice, které se lepily do oken. Pak následovaly hodiny a hodiny kreslení, vystřihování a barvení, pěticípých hvězd, obřích devítek a pětek, (osvobození se slavilo 9.5.) a nakonec stovky výkresů, které končily ve všech možných a nemožných výlohách, nástěnkách a vitrínách. Na nich jásající děti s červenými šátky na krku, transparenty nad hlavami a nezbytné tanky. Jakoby to bylo dnes, se potím při pomyšlení, jak asi ten tank namalovat. Ještě že jsme měli ve třídě hodně kluků. Stačilo trošku zaškemrat a skica tužkou se na výkrese znenadání objevila. Konečný výsledek se od originálu moc nelišil, to jak jsem pracně obtahovala každou čárečku. Dny kolem květnových výročí se ve škole ve všech předmětech neustále omílala stejná písnička. Pražské povstání, první tank č. 23, slavné vítězství Sovětské armády nad fašismem. Někdy jsme měli návštěvu filmu, to jsme se těšili nejvíc, odpadly některé předměty a celá škola obsadila kinosál. Z těchto filmů mnoho nevím, pamatuji si snad nejvíc na československý film Májové hvězdy. Byl trošku zamilovaný a hrál tam šikovný herec, kdo to byl, má paměť neříká. Po filmovém promítání bylo většinou po vyučování, šlo se na oběd a pak domů. Později, při studiu na střední škole, jsme prožívali 1. máj opět v průvodu, mnohokrát promočení deštěm, nebo zmrzlí jsme pospíchali na internát, kde na nás čekal dobrý oběd, teplé a suché prádlo. A odpoledne byly všechny kroměřížské zahrady plné hudby, vojáků a středoškoláků. Ale to už je jiná historie. Mnohokrát nestačily rozkvetlé stromy a stála se u internátu fronta, až se dvojice, která přišla dříve, rozejde.

Novosvětská chřipka

1. května 2009 v 8:22 | josephy.blog.iDNES.cz |  Co jsem četla jinde!



Kolumbus údajně v rámci koloniální výměny dovezl do NS černé neštovice a odvezl na oplátku do Evropy syfilis.
Když Kolumbus na cestě do Indií objevil Nový svět, ten, vedle kolonialismu objevil záhy epidemii černých neštovic. Nebyl na ni právě připraven.



KOLONIE BACILŮ
Obyvatelstvo Latinské Ameriky tvořilo v období kontaktu obou civilizací podle odhadů asi 20 % populace světa. O 100 let později jen 3 % a v polovině 18. století pouhých 1,6 %. Vedle důsledků válek, zhroucení kulturních či zemědělských zvyklostí sehrály nezměrnou úlohu nemoci a epidemie. V letech 1545-1548 zlikvidovaly asi třetinu původních obyvatel Mexika.

MIKROBY, TURISMUS A GLOBALIZACE
Během dvacátého století se nám podařilo vymýtit tetanus, tuberkulózu, spalničky či černý kašel, ale zároveň jsme chtě nechtě objevili AIDS, SARS či Ebolu. V globalizovaném světě masového turismu s námi "bacil-turista" ochotně vycestuje - bez letenky, víz a jako nezvaný host. Zatímco se na globální úrovni bojuje se zbraněmi hromadného ničení a snaží se držet krok s vývojem technologií teroristů, na vir jsme často krátcí. Viry velmi rychle mutují - a jsou tak třeskutě inovativní. V závodech ve zbrojení jsou z principu před člověkem o mnoho mílí napřed.

SVIŇSKÁ CHŘIPKA!
Zatímco "civilizované" země Evropy a Severní Ameriky se dokázaly nebezpečných nákaz na svém území zbavit, ve svých koloniích se nechtěně přičinily o situaci právě opačnou. Euroamerický prostor je na "chřipku" více méně adaptovaný, byť dříve se na ni umíralo po tisících a epidemie tzv. španělské chřipky si vyžádala po celém světě až pětadvacet miliónů životů. To není v porovnání s počtem obětí první světové války právě málo. Chřipkové epidemie se zde objevují pravidelně, lidé jsou již většinou adaptovaní tím, že už nemoc párkrát prodělali, či jsou účinně očkováni. Problém nastává, když virus zmutuje a z "obyčejné chřipky" se stává chřipka ptačí či prasečí.

NEJRADĚJI BYCH HO BACIL
- onoho "bacila" s prasečí hlavou, který si vybírá lidské oběti, "počatého" v mé oblíbené zemi. Ve výsledku a globálně je to však nelehký boj. Podobně jako my jsou "bacily" součástí evoluce, s tím rozdílem, že v extrémně rychlých sekvencích. Proto máme co dělat, abychom s nimi udrželi krok.- "Musíme běžet ze všech sil, abychom zůstali stát na místě," jak říká Červená královna Alence v říši divů; a vystihuje tak tento nerovný princip.
Musíme běžet nejrychlejší ze všech mílí, jelikož, svině sílí. A médii je k tomu hojně přikrmována. A jak si teprve rochní farmaceutická firma Roche.