3. dubna 2009 v 13:53 | ja
|
Procházela jsem se po zahradě a kochala se vším, co už kvete. Tu a tam mi kolem ucha proletěla včelka, občas jsem málem zakopla o Elinku poskakující kolem. Trošku jsem se protahovala na teplém sluníčku, Z vysokého smrku v rohu zahrady na mě pokřikovali ptáčci a den byl jako malovaný. Ještě pár dní a můžeme dát ven lavičku se stolem a židličkami. Travička viditelně ožila vším možným. Dokonce jsem zahlédla i malou myšku, jak si to šupajdila do úkrytu. Najednou padl můj pohled na něco, co do zahrady jaksi nepatřilo. V koutě se vznášela igelitka, to asi jak byl onehdy ten velký vítr, dorazila k nám odněkud z kontejneru. I shýbla jsem se pro tašku a náhle jsem to uviděla. Elis si v koutě zahrady, schovaná za šeříkem, s něčím pohrávala. Když jsem ji zavolala, ani to s ní nehlo. Musela jsem se tedy nasoukat za ní a hračku jsem jí sebrala. Měla v práci malého, krásně zbarveného ptáčka. Byl chudák celý oblemcaný a strachy se třásl. Zdálo se mi, že má pochroumanou nožičku. Opatrně jsem ho vzala do ruky a zanesla ho do verandy. Elis byla jako u vytržení, skákala a domáhala se své hračky! Ptáček byl krásně barevný, ale viditelně se k životu neměl. Seděl stále na jednom místě, a mžoural očima. Protože jsem druh ptáka nepoznala, udělala jsem si několik ilustračních fotografií, že si později zjistím o koho jde. Odešli jsme spolu domů a ptáčka jsme zanechali na sluníčkem ozářeném keři plazivého jalovce. Na netu jsem si našla že to je ...... A tohle si nechám pro vás jako hádanku. Určitě to nebude těžké! Po dvou hodinách jsem se na milého ptáčka šla podívat a byl tam pořád na stejném místě, jenom jeho dušička už byla v ptačím nebi. Tak jsem Elince trošku vybrblala, ona se pak se mnou nebavila, ale už se nedalo nic dělat. Škoda, byl moc hezký!



Kočky jsou potvory, naše myši nechytají, ale na ptáčky jsou hodně šikovný :o( chudák stehlík, ale já se vždycky když chytnou ptáčka utěšuju tím, že byl stejně nemocný, jinak by jim uletěl.