10. dubna 2009 v 11:57 | ja
|
Dnešní frmol v nákupních centrech se dá přirovnat k předvánočnímu šílenství. Šla jsem jenom tak nalehko s malou igelitkou pro pečivo a nějaké drobnosti. Chtěla jsem si koupit zelené bylinky do nádivky, pár čokoládových vajíček a hlavně strouhanku. Vzala jsem si poslední vozík, který stál opuštěný na parkovišti, a pomaloučku se vydala do prodejny. Už u vchodu jsem narazila na nepostupující frontu vozíků. Nešly ani dovnitř ani ven. Zácpa. Nějaké paní se podařilo za pokladnou rozsypat pytlík brambor, a tak všichni kolemjdoucí se zastavili a čekali až se zatoulané brambory vrátí své majitelce. Chvíli jsme stáli klidně, všichni jsme se dívali na zem, po bramborách, že bychom paní pomohlí. Pak už to nějaký človíček nevydržel a začal se tam rozčilovat. Má v autě kluka, ten je tam sám, nemůže tady tak dlouho čekat. Vychrlil ze sebe a počal kličkovat mezi vozíky. Netrvalo to tak dlouho a paní, celá rudá odjížděla směrem k východu. Obě řady se konečně pohly. Tak, co jsem to vlastně chtěla, aha, bylinky! Dívám se kolem dokola, nikde nic, stojan, v němž se pravidelně bylinky vystavují, zel prázdnotou. Tak nic, zajdu si na kopřivy. Co jsem to chtěla dál, marně jsem přemýšlela při neustálém vyhýbání se postaveným vozíkům, přetékajícím nákupy. Některé uličky byly tak ucpané, že se opět celý had mířící k uzeninám a dál do středu střediska, zastavil To už bylo slyšet ze všech stran mručení, nadávání a spílání. Nadával každý každému, vráželi jeden do druhého a úpkem se řítili k pokladnám. Přesto, že jelo všech 6 pokladen, fronty nebraly konce. Když už jsem byla skoro na řadě, vzpomněla jsem si, že to hlavní, proč jsem sem vlastně šla, strouhanku, nemám. Ohlédla jsem se přes rameno a uviděla tu hroznou frontu za sebou. Ne, nikam nejdu, strouhanku koupím zítra u nás. Pomaloučku jsem se blížila se svým pidi nákupem a sledovala lidi kolem sebe, jak se na mě dívají a nechápou. Nechápou, proč jsem si pořádně nenakoupila! Ale proč bych to dělala? Jsme doma sami s polovičkou, velký nákup už mi mladí dovezli, tak proč bych si nepostála chvíli jenom tak u pokladny.

Ulice dneska ráno byly plné aut. Prostě hrůza.
Jo, "miluju" toto šílenství.