close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Třínohý krasavec

24. dubna 2009 v 9:41 | ja |  Moje psaní
Cesta ubíhala jenom zvolna. Terén byl zvlněný, a tak se vždycky po chvilce objevil kousek nové krajiny. Bylo ticho, jen ptáci vysoko ve vzduchu nacvičovali své koncerty. Dole u nohou se mi něco mihlo. Asi myška, pospíchala do úkrytu. Okolí se zdálo pusté a všude vládl mír. Cestička zahýbala prudce do kopce a nebýt ruky, která mě vedla, nevím, jestli bych se vypravila dál. Stoupali jsme mlčky a jenom občas se na sebe koukli. Vysoké stromy po levé straně uzavíraly les. Vpravo byla drobná bukovina, sem tam keř, osamělý pařez, velké mraveniště. V dálce byl vidět vršek kopce. Právě tam jsme směřovali. Tam, byla věc, kterou mi chtěl ukázat. Kdybych neznala každý metr zdejší krajiny, nevím, jestli bych poznala, kam nás vrstevnice zavede. Mýtinka, která se nahoře otevřela, odkryla pohled do kraje. Do vlídného kraje mého dětství, sedli jsme vedle sebe na velikánský kámen a jen tak, beze slova se dívali na sluncem ozářené panoráma. "Tak, co mi chceš ukázat? Tohle znám!" - vydechla jsem bezděčně. Vstal a kousek popošel. Pak ukázal rukou dolů. Byl tam! Nádherný, mladý, daňčí mládenec. Okusoval mladé lístky a okolí nevnímal. Bylo to zvláštní, něco jako by na něm nebylo vpořádku. Seděli jsme a mlčky jej pozorovali. Moc se nepohyboval, nemohl! Měl jenom tři nohy! Ta čtvrtá pod kolínkem chyběla. Hleděla jsem na něj a bezmocí se třásla. Zase tady úřadoval člověk! Přemýšleli jsme, jak se mu to mohlo stát? Těch možností bylo více, od pytláckého oka, přes úraz na silnici až po nešťasné setkání s žacím strojem, či vyžínačem vysoké trávy kolem obory. Zvíře se již evidentně z traumatu vzpamatovalo a snažilo se žít. Daněk osaměl, stádo, k němuž patřil, mu uteklo, nestačil mu. Po nějaké chvíli se třínohý mladík odbelhal kousek dál, do tmavého kouta a ztratil se nám z očí. Vstali jsme a beze slova pokračovali dál. Byl horký letní den, ale nám najednou nebylo do řeči.

 


Komentáře

1 Slávek | Web | 24. dubna 2009 v 11:24 | Reagovat

:-(..těchhle případů je hodně..u nás to bylo při každém jarním sečení úplně běžné, že přitom bylo zmrzačeno či zabito nějaké srnče :-(..nějak jsme to nemohli strávit a tak jsme si tu louku pronajali a sečeme ji sami:-)..a dnes nám srnky chodí mlsat až do stodoly  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama