Skutečně už je tady! Včera jsem to na vlastní oči viděla. Kachny na rybníce se pomaličku rozdělily, kačeři se volně prohánějí po vodě, zatímco kachničky se chystají k hnízdění. Potulují se samy v těch nejtajnějších zákoutích a snaží se uniknout zvědavým očím. Drobní ptáčci sbírají drobečky po cestičkách a vesele se hašteří. Vrby i lísky se ozdobily barevnými střapečky a na jednotlivých keřích se tu a tam objevují malé zelené lístky. Ze všech koutů parku se ozývá zpěv ptáčků, štebetání dětí a zvuk jejich hraček. Sportovci vyrazili ven a park žije. Seděla jsem na lavičce a dobíjela síly do svého zimou poničeného těla. U nohou se mi proháněli kosi a sháněli červíky a žížalky pro svá mláďata. Park byl promenádou pejsků i jejich paniček. Na nedalekém hřišti se ozval zvuk píšťalky a oznamoval začátek fotbalového utkání. Silné zahoukání právě projíždějícího motoráčku odpoutalo mou pozornost od cvičné tenisové zdi, u níž se malý chlapec snažil o perfektní forhend. Modrá obloha a popolední sluníčko lákaly ven. Prošla jsem se kolem kolonie zahrádek, kde se pilně pracovalo, nahlédla jsem na dětské hříště, udělala několik fotografií a za dvě hodinky jsem se vrátila domů. Nevěřili byste, jak mi bylo dobře! Ano, už je skutečně tady - jaro!



Já ti to věřím, mně je dobře i z toho tvého psaní a obrázků. ☼