9. dubna 2009 v 11:06 | ja
|
Dostala 300,- Kč a domů přišla z vesela! Prodala své dítě a zbavila se tak starostí a problémů! Takhle začínal jeden z příběhů ve včerejší Poště pro Tebe. Při sledování tohoto pořadu jsem byla upřímně zděšena. Jak může tohle někdo udělat? Nepochopitelné? Ještě dlouho než jsem usnula, přemýšlela jsem o tom, co vlastně takový člověk - nedá se říct matka, v tento okamžik cítí, jaký to vlastně musí být důvod, aby se zbavila právě narozeného dítěte? Kdopak ví, co se 17 letému děvčeti honí hlavou. Jo, jsou to tragické události, které někoho potkají v životě.
Při první návštěvě u babičky S. jsem ještě o ničem nevěděla. Byla drobounká, se svou dcerou a zetěm žila ve společné domácnosti. Starali se o ni vzorně a ona se jim odměňovala péčí o tři vnučky. Děvčátka byla jako z cukru, vždycky načesaná a oblečená do samých kanýrků a mašliček. Babička je milovala a ony milovali ji. Jednou v létě jsem s babičkou seděla v zahradě a povídaly jsme si. Jen tak o životě, dětech a všedních starostech. Neměla lehký život, ale svojí houževnatostí se dostala až na učitelský ústav a po jeho absolvování byla učitelkou. Našla si muže, měli jedinou dceru. Prostě život krásný. Ovšem na jeho počátku byla veliká černá díra do neznáma. Babička byla nalezenec! Na schodišti vedoucím ke kostelu našli jednou lidé pospíchající na ranní mši dítě. Bylo pečlivě zabalené do několika ovčích kožichů. Na krku mělo řetízek s medailonkem andělíčka. Nic víc u děťátka nenašli. Nikdy se nikdo nedozvěděl, kdo ji na schodiště odložil. Nikdy se nedozvěděla, kdo byli její rodiče a odkud vlastně pochází. Celý život ji tato věc nepřestávala trápit a i v pozdním věku, když mi tuto svou bolest vyprávěla, měla oči zalité slzami. Nikdy na svou matku nenadávala, spíše ji omlouvala, že asi měla velký důvod zbavit se dítěte. Kdopak ví, jak to vlastně bylo. Ve svém srdci nesla smutek a stesk, kterého se nikdy nedokázala zcela zbavit. Lásku, kterou jí rodiče nedali, však v sobě našla a rozdávala ji své dceři a vnučkám.
To je smutné. Ale třeba ta maminka opravdu nemohla jinak, třeba věřila, že to tak pro to malé mimi bude lepší. Třeba neměla jak se o něj starat. Já bych ale asi nesnesl myšlenku, že jsem někde nechal svoje dítě a už nikdy nezjistím, jak se mu daří.