Dobrý duch hor
27. dubna 2009 v 9:19 | ja | Moje psaníNahoře ve stráni se krčila ta nejmenší chaloupka, jakou jsem kdy viděla. Dvě malinkatá okýnka a dveře. Střecha zářila červeně do daleka a na dveřích býval kdysi modrý nátěr. Dneska už jenom sem tam se dalo poznat, že majitel se o domeček staral. Za okny bylo několik květináčů s nádhernými rozkvetlými muškáty, pod rzí povleklým okapem bylo několik opuštěných vlaštovčích hnízd. Dalo hodně práce vyškrábat se do stráně, chodníček, kdysi pracně vykopaný se pomalu a jistě ztrácel v bujné luční trávě. Když jsem byla asi v polovině cesty, přiběhl mi naproti malý černý psík, obyčejný vesnický ořech. Zpočátku štěkal a chránil své teritorium, ale po několika slovech se stal přátelský a s veselým poskakováním mě doprovodil až k chaloupce. Majitel slyšel, že se blíží někdo cizí a vyšoural se na zápraží. Byl to starý pán, jehož tváře a bradu pokrýval mohutný vous. Kouřil svou dýmčičku a chaloupka tak měla svou charakteristickou vůni. "Krakonoš", napadlo mě při prvním setkání, takhle určitě vypadal. Společně jsme vešli do chaloupky, která měla jenom jednu místnost a vstupní chodbičku. Bylo v ní útulno a na to, že zde hospodařil jenom samotný mužský, docela uklizeno. První věc, která musela každého návštěvníka upoutat byl ohromný dřevěný kříž na čelní stěně mezi oky. Nebyl to jen tak obyčejný kříž. Byl celý pokroucený, různě vyřezávaný a dokonce i kristus byl z jednoho kusu neopracovaného dřeva. Zkrátka samorost! Další zvláštností tohoto kříže bylo jeho dozdobení barevnými skleněnými korálky. Byly navlečeny na několikametrových šňůrách a pokrývaly skoro celý krucifix. A nebyly to korálky jen ledajaké, byla to směsice tvarů, barev a velikostí, tak jak je kdysi kdosi navlekl . Moje návštěvy byly jedno léto velmi časté, to když pantáta dostal infekci a bylo třeba aplikovat mu pravidelně antibiotika. Byl rád za každou návštěvu a vždycky jsme si dobře popovídali. Byl to on, kdo se vždycky rozpovídal o svém dětství kdesi v Podkrkonoší, o rodině, která se musela živit, jak se dalo, mimo jiné i výrobou a navlékáním korálků. O šesti sourozencích, kteří se rozutíkali do světa, o vojančení na Moravě, kde našel svůj nový domov. Vyprávěl jen tak lehce o svém životě, který neměl nijak zvlášť lehký. Vzpomínal na své dvě dcerky, po nichž mu zůstaly ty navlečené korále. Přiblížilo se stáří, manželku pochoval dole ve vsi na malý hřbitůvek, děvčata se vdala a odstěhovala. Zůstal sám se svým samorostlým křížem, který kdysi našel a vyrobil pro svou novomanželku. Žil skromně a jako památku na své rodné Podkrkonoší nosil onen mohutný vous. Byl jako zapomenutý Krakonoš, který tady v našich horách prožívá své nádherné roky stáří. Byl to moc hodný člověk a celý život měl spousty kamarádů, jenomže i oni stárli a odcházeli mu. Říkával, že se za nima těší, ale nikterak nepospíchá. Infekce jsme se po deseti injekcích zbavili, pantáta pookřál a při poslední návštěvě mě doprovodil až do půl stráně. Dlouho pak stál uprostřed zelené louky a mě se zdálo, jakoby pozvolna mizel v kouři, který vycházel z jeho mohutného vousu. Úplně jako Krakonoš!
Komentáře
Jo, chtěla jsem se zeptat, jak se nastavuje u těch komentářů barevné pozadí?
Hadimrško, zajímavý spot a já takové lidičky, co vědí co je život a že někdy opravdu není na růžích ustláno, ráda poslouchám a vzpomenu i na různé historky atd. ze svého dětství.Měj se hezky a piš, umíš to...Motýl.
Ahoj Hadimrško, takový Krakonoš mi tady u nás chybí, mám pocit, že bych u něj byla pečená, vařená a poslouchala jeho vyprávění s otevřenou pusou.
S tím řepkovým odérem máš pravdu a letos jsme řepkou zcela obklopeni.
Hezký den