close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2009

Náš lýkovec

4. dubna 2009 v 19:29 | ja |  Fotografie
Lýkovec, který máme na zahradě, má už skoro 50 let. Ještě v době, kdy jsme byli malí, jej tatínek donesl odněkud z přírody. Tehdy sice byl vzácný, ale pokuty nehrozily. Nasadil ho na místo, které velice dobře vybral. Roste u zdi, kde má ranní sluníčko, proti polednímu úpalu jej chrání právě ona zeď, podvečerní slunce jej polaská a ukolíbá ke spánku. Od severu je chráněn celou řadou stromů, a domů. Kvete každý rok, jako první pastva pro včelky, čmeláčky a motýly. Dneska ráno jsem tam zastihla jenom několik včelek, čmeldové ještě vyspávali a motýli asi byli také v pelíšku. Ráno totiž byla docela zima.




E-on

4. dubna 2009 v 13:09 | ja |  Moje psaní
No, tak jsem se dočkala. Konečně jsem dostala dlouho očekávané vyúčtování za el. energii. No a myslela jsem, že mě klepne! Vychází mě to rok co rok stejně, ale letos ne. Když jsem uviděla částku, kterou mám doplácet, pokoušely se o mě dva infarkty, každý z jedné strany! Hrůza hrůzoucí! Úplně mi to pokazilo nádhernou sobotu. Tak to je pálka! Když jsme se s polovičkou trochu uklidnili a vzali si vyúčtování do rukou, nestačili jsme se divit. Člověk neplatí ani tolik za elektřinu jako za služby. Schválně si někdy dejte tu práci a podrobně si papír s vyúčtováním prohlédněte. Nebudete tomu ani chtít věřit. Ke každé MwH doplácíte na službách skoro 200,- Kč. To je teda hrůza! Navíc platíte i za elektroměr nemalou částku, rovněž tak každý měsíc. Suma sumárum, částka přesahující zdravý rozum. Já se asi odstěhuju do tropů, kde se nemusí topit! Budu jíst jenom studená jídla a syrové potraviny. Jinak to nevidím!


Vrah

3. dubna 2009 v 13:53 | ja |  Moje psaní
Procházela jsem se po zahradě a kochala se vším, co už kvete. Tu a tam mi kolem ucha proletěla včelka, občas jsem málem zakopla o Elinku poskakující kolem. Trošku jsem se protahovala na teplém sluníčku, Z vysokého smrku v rohu zahrady na mě pokřikovali ptáčci a den byl jako malovaný. Ještě pár dní a můžeme dát ven lavičku se stolem a židličkami. Travička viditelně ožila vším možným. Dokonce jsem zahlédla i malou myšku, jak si to šupajdila do úkrytu. Najednou padl můj pohled na něco, co do zahrady jaksi nepatřilo. V koutě se vznášela igelitka, to asi jak byl onehdy ten velký vítr, dorazila k nám odněkud z kontejneru. I shýbla jsem se pro tašku a náhle jsem to uviděla. Elis si v koutě zahrady, schovaná za šeříkem, s něčím pohrávala. Když jsem ji zavolala, ani to s ní nehlo. Musela jsem se tedy nasoukat za ní a hračku jsem jí sebrala. Měla v práci malého, krásně zbarveného ptáčka. Byl chudák celý oblemcaný a strachy se třásl. Zdálo se mi, že má pochroumanou nožičku. Opatrně jsem ho vzala do ruky a zanesla ho do verandy. Elis byla jako u vytržení, skákala a domáhala se své hračky! Ptáček byl krásně barevný, ale viditelně se k životu neměl. Seděl stále na jednom místě, a mžoural očima. Protože jsem druh ptáka nepoznala, udělala jsem si několik ilustračních fotografií, že si později zjistím o koho jde. Odešli jsme spolu domů a ptáčka jsme zanechali na sluníčkem ozářeném keři plazivého jalovce. Na netu jsem si našla že to je ...... A tohle si nechám pro vás jako hádanku. Určitě to nebude těžké! Po dvou hodinách jsem se na milého ptáčka šla podívat a byl tam pořád na stejném místě, jenom jeho dušička už byla v ptačím nebi. Tak jsem Elince trošku vybrblala, ona se pak se mnou nebavila, ale už se nedalo nic dělat. Škoda, byl moc hezký!





Pomoc, jsem červivá

3. dubna 2009 v 13:23 | ja |  Moje psaní
No, konečně! Já myslela, že už se sem nedostanu. Včerejšek jsem byla nucena vynechat, ale zato dneska se odsud nehnu. Musím si udělat trošku náskok, neboť jsem zjistila, že jsem komplet červivá! Po nedělní atace žlučníku jsem byla včera na sonu a tam vyřkli další ortel. Nůž! Tak, to už teda asi nerozdýchám! Místo žlučníku mám kamenolom, tak se o to kamení musím postarat. Nebudete někdo potřebovat do základů nebo na nový chodník? Prodám a levně! Doufám, že brzy a nebudu muset čekat, až bude po krizi. Tak to už teda, moji drazí kolegové v práci, asi budou dlouho rozcházet. Jak jsem byla včera naštvaná na svůj chatrný organismus, stavila jsem se za - a, na čokoládku (kašlu na dietu), za b, v knihovně a zásobila jsem se kvalitní četbou. No a doma jsem si dala pečené kuřecí křidýlka, ať ten neřád dostane co proto.

Obyčejný den

1. dubna 2009 v 18:13 | ja |  Moje psaní
Tak kolikrát se vám podařil Apríl? Já si na to nevzpomněla až odpoledne. Den byl jako jiný, sluníčko, dneska ne a ne vylézt. Kytičky už kvetou, ale včelky jsem ještě neviděla. Ptactvo ve větvích si vesele prozpěvuje a já dnes výjimečně byla od rána plna chuti do práce. Naražené pozadí nezlobilo, na bolesti kolen a kyčlí si pomalu zvykám, křeče v nožkách odmítám brát na vědomí. Ráno jsem si pocvičila, zasela do petrželáku nové bylinky, obrala suché lístky z kytiček, pohnojila. Pak jsem dostala chuť na něco dobrého. I sáhla jsem do sklenice pro sušené hříbky a chvilku čarovala. Udělala jsem si houbovou omáčku, k ní dva plátky knedlíku a bylo to. Maso k této dobrotě mít nemusím. Chvíli jsem nahlížela na TV a po polovičkově příchodu, kdy on sám se posadil k PC, jsem se k němu dostala. Už prý se červa nebojí, když nikde nepsali, že by je napadl. Pak jsem ještě proběhla Elis po zahradě a tam jsem zjistila, že nemám pořádné hrábě. Tedy šup do obchodu a zítra se pustím do práce, jo odpoledne mám vyš. sono, pak ještě půjdu do knihovny, no snad to všechno stihnu. Už se těším, jak se budu belhat po zahradě, chichi.