Procházela jsem se po zahradě a kochala se vším, co už kvete. Tu a tam mi kolem ucha proletěla včelka, občas jsem málem zakopla o Elinku poskakující kolem. Trošku jsem se protahovala na teplém sluníčku, Z vysokého smrku v rohu zahrady na mě pokřikovali ptáčci a den byl jako malovaný. Ještě pár dní a můžeme dát ven lavičku se stolem a židličkami. Travička viditelně ožila vším možným. Dokonce jsem zahlédla i malou myšku, jak si to šupajdila do úkrytu. Najednou padl můj pohled na něco, co do zahrady jaksi nepatřilo. V koutě se vznášela igelitka, to asi jak byl onehdy ten velký vítr, dorazila k nám odněkud z kontejneru. I shýbla jsem se pro tašku a náhle jsem to uviděla. Elis si v koutě zahrady, schovaná za šeříkem, s něčím pohrávala. Když jsem ji zavolala, ani to s ní nehlo. Musela jsem se tedy nasoukat za ní a hračku jsem jí sebrala. Měla v práci malého, krásně zbarveného ptáčka. Byl chudák celý oblemcaný a strachy se třásl. Zdálo se mi, že má pochroumanou nožičku. Opatrně jsem ho vzala do ruky a zanesla ho do verandy. Elis byla jako u vytržení, skákala a domáhala se své hračky! Ptáček byl krásně barevný, ale viditelně se k životu neměl. Seděl stále na jednom místě, a mžoural očima. Protože jsem druh ptáka nepoznala, udělala jsem si několik ilustračních fotografií, že si později zjistím o koho jde. Odešli jsme spolu domů a ptáčka jsme zanechali na sluníčkem ozářeném keři plazivého jalovce. Na netu jsem si našla že to je ...... A tohle si nechám pro vás jako hádanku. Určitě to nebude těžké! Po dvou hodinách jsem se na milého ptáčka šla podívat a byl tam pořád na stejném místě, jenom jeho dušička už byla v ptačím nebi. Tak jsem Elince trošku vybrblala, ona se pak se mnou nebavila, ale už se nedalo nic dělat. Škoda, byl moc hezký!


