Vážení a milí návštěvníci mých stránek! Omlouvám se za trošku delší odmlku, nikoliv mnou zaviněnou. To jenom moje tělo řeklo dost a upozornilo na některé neduhy, které se za těch mnoho pracovních let nastřádaly. Ve středu minulý týden jsem se rozhodla začít se sebou něco dělat. Rozjela jsem se vyzbrojena pouze lehkou kabelkou, nezbytným foťáčkem a několika málo drobnostmi, do své domovské nemocnice, že se teda objednám na ten výkon. Mělo se jednat o rutinní prohlídku s objednacím termínem operace žlučníku. Byl krásný den, sluníčko jásalo, stejně jako já, že je po Velikonocích a já se konečně odhodlala k činu. Objednám se, stavím se za děvčaty na pracovišti a pak valčíkovým krokem projdu rozkvétající Kroměříží. Nadělám hafol fotek a dobiju si na sluníčku energii. Ale znáte to, člověk míní a ten nahoře mění. Čekací doba na chirurgické ambulanci se poněkud protáhla a já se kradmo dívala, jak se čas blíží poledni. No, to toho moc asi neudělám. No, neudělala jsem. Sono, nazpět na ambulanci a hned nahoru na oddělení. Zkrátka už jsem domů neodjela. Stav byl natolik závažný, že jsem byla ihned připravována k zítřejší operaci. Tak drahoušci, a už víte, proč jsem se odmlčela na tak dlouhou dobu. Operace proběhla ve čtvrtek odpoledne a dneska mě laskavě propustili do domácího ošetřování. Ještě mě bolí celá polovička člověka a dlouho neusedím. Ale tuhle story jsem si nemohla odpustit. Slibuji, že budu denně na příjmu a budu se snažit přidávat tu delší, tu kratší článečky. Zkrátka, jak to půjde.
Duben 2009
Co přinesla bouřka!
14. dubna 2009 v 7:46 | ja | Moje psaníPrvní jarní bouřka se přehnala jako uragán. Ve vzduchu byl ještě cítit ozón a nádherná vlhkost. Obloha zpočátku šedivá se jako mávnutím proutku měnila k nepoznání. Nejprve všechno zahalila mlha, zvedající se od sluncem prohřáté půdy, mraky dostávaly stále světlejší barvu a mezi nimi, jako jednotlivá zrcátka, se začalo modrat. Netrvalo dlouho a obloha byla jako vymetená. Po schodišti se valily proudy vody, hnědé jako bílá káva. Sem tam se v jednotlivých potůčcích kutálel drobný kamínek. My děti jsme rychle nazuly galoše a hrnuly se ven stavět přehrady. Byla to jedna z našich zábav. Předháněli jsme se, kdo z potůčků valící se vody udělá největší přehradu a nejvíc vodopádů. Bavilo nás čabrat se ve studené vodě, přidávat kamínky a dělat pevnou hráz. V jednotlivých přehradách se po chvíli objevili i obyvatelé. To když se někomu z nás podařilo chytit malého skokana nebo drobné žabky. Z kůry jsme za pomocí špejle a papírové plachty udělali lodičky , s nimiž jsme závodili. Při jedné takové hře jsem ve vymleté strouze našla zajímavou věc. Byl to střep z nějaké velmi staré nádoby. Hrdě jsem ho opláchla ve vodě a nesla domů. Tatínek se na něj podíval a pochválil mě , že si všímám takových drobností. Přehrada mě přestala bavit v okamžiku, kdy mi tatínek z onoho střípku začal vyprávět příběh z dávné doby. Určitě byl smyšlený, ale já byla nadobro chycena a napjatě poslouchala o kupcích a obchodnících, kteří tady v dávné době založili hradisko. Kdoví, kam se onen podivný střípek poděl, právě včera jsem si na celou příhodu vzpomněla při zalévání kytek. Na okenním parapetu totiž mám v misce několik střípků, náhodně nalezených při prohlídce chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Něco tam opravovali a otlučenou omítku a drobné úlomky kamení vysypali na příjezdovou cestu. Stačil jediný pohled a připadala jsem si jako dítě. Opět jsem na zemi objevila něco zajímavého, co skončilo v mé kapse.

Fotky z předzahrádky
13. dubna 2009 v 18:37 | ja | Moje psaníSluníčko si ještě nestačilo protřít oči, když naší ulicí začaly procházet skupinky chlapců a mladíků. Jeden zvonek, druhý, třetí, pejsci měli pohotovost. Vítr se točil nad zemí a chladil jejich touhou rozehřáté hlavy. Všude stolečky a stoly prohýbající se připravenými dobrotami pro koledníky. Velikonoce v plném proudu. Předzahrádky a zahrady svítí žlutou barvou, tráva se za pár dnů neuvěřitelně zazelenala, v keřích to píská a zpívá mladými i staršími ptáčky. Poupata na stromech se nalévají, některé už pukly a propustily ze svého úkrytu něžné bílé sukýnky třešňových květů.
Jaro se vším všudy!!!



Kamarádka?
12. dubna 2009 v 9:15 | ja | Moje psaníDveře zaklaply a já stála venku. Hleděla jsem jako "tele" a nezmohla se ani na slovíčko odporu. Tak to je teda gól. Chtělo se mi brečet nebo vzteky do něčeho kopnout. Jsem teda docela namydlená. Ono to totiž bylo tak! Moje kamarádka ze třídy si půjčila jednu zajímavou knihu - Mezi námi děvčaty a dlouho ji nevracela. Proto jsem se rozhodla, že si pro ni zajdu. Vzala jsem za ruku svého mladšího brášku a šli jsme na návštěvu. Bylo velikonční pondělí a já se domnívala, že je vhodná doba na návštěvu. Bráška capkal vedle mě, v ruce tatar a tvářil se veledůležitě. Sluníčko svítilo a já se těšila, jak si odpoledne počtu. Když jsme došli ke kamarádčině domu, právě z něj odcházela parta kluků, kteří už splnili koledu. Zazvonila jsem na zvonek, zopakovala bráškovi koledu a těšila se na kamarádku. Dveře otevřela maminka, na její tváři bylo vidět, že moc ráda není, vzala brášku a pustila ho dovnitř. Beze slova zavřela a já zůstala venku. Tak to mě naštvalo, kámoška se ani neukázala a já věděla, že budu bez knížky. Po chvilce vyklouzl bráška dveřmi, ani jsem nepostřehla, že je venku. Nechtěla jsem znovu zvonit, protože jsem pochopila, že nejsme zrovna zváni. Knížka byla v nenávratnu, v bráškově tašce se červenalo několik vajíček a on celý šťastný cupital domů. Moje nálada byla na nule. Takovou vzpomínku mám na jedno velikonoční pondělí. Kniha se mi nevrátila ani další týden, ani za rok. Netrvalo to ani do příštích velikonocí, kdy se rodina mé spolužačky odstěhovala. I s knihou.
Krásné velikonoce
11. dubna 2009 v 15:53 | ja | Moje psaní
Všem přeju krásné velikonoční svátky, hodně sluníčka a dejte si pozor na prdýlku!
Hodnota peněz
11. dubna 2009 v 14:59 | podle čínského přísloví | Zaujalo mě- Za peníze můžete koupit barák, ale nikoliv domov.
- Za peníze si koupíte hodiny, ale nikoliv čas.
- Za peníze si koupíte postel, ale nikoliv spánek.
- Za peníze dostanete knihu, ale ne vědomosti.
- Za peníze můžete navštívit kteréhokoliv doktora, ale nedostanete zdraví.
- Za peníze si můžete koupit dobré postavení, ale nikoliv respekt.
- Za peníze si koupíte krev, ale ne život.
- Za peníze si pořídíte sex, ale ne lásku.

Opět něco z kouzel češtiny
11. dubna 2009 v 14:51 | došlo emailem | AnekdotyPo padesátce počínají pánové, podobní pohasínajícím plamenům, pociťovat první příznaky počínající pohromy.
# Především prudce poklesne pohlavní pud. Protože pánové přestanou postačovat perversním požadavkům poživačných paniček,
# počnou pokukovat po patnáctkách. Puberťačce postačí patřičné pohoštění, případně pán poplácá prevíta po prdýlce.
# Políbí-li pak přitažlivá panenka plešatce před páprdy, polichocený prďola podstrčí poupěti pětistovku pro pořízení parády.
# Praktické pro patnáctku, postačující pro páprdu. Posléze pánové pozbývají peněz, prohlížejí pouze pornografické plátky pro
připamatování podoby, případně polohy přirození protějšího pohlaví. Po pozbytí pohlavního pudu preferují pánové především
# pivo. Posedávají po putykách, pěstují pivní panděro, probírají politiku. Polehávají po pohovkách, pokuřují. Příbytkem proniká puch
připomínajících pálené paznehty. Pánové pořád pošilhávají po plotně. Permanentně podrážděné paničky připravují pamlsky pro
# přecpaná panděra povalečů. Pak padesátníci počínají pozorovat patologické proměny. Po přečtení příruček pátrají po příznacích
# pepky, případně přestávají pít. Podvečer pupkáči pobíhají po parcích, podobní předpotopním příšerám. Poděšení představou
# prokouřených plic, přestávají pokuřovat. Příliš pozdě. Potíží postupně přibývá. Potíže působí pajšl, páteř, paradentosa, prostata.
# Pánové prostudují pravidla preventivní péče. Polykají prášky, panikaří. Při pověstech provázejících pohřby přátel, postupně pitomí.
# Poslyš, příteli padesátníku! Proč pohekávat pod peřinou, proč plakat pro pubertální pošetilosti? Potlač přízračné představy,
překonej pocity příkoří páchaného přírodou. Připij pivem, pokuř portoriko, pohlaď prdýlku, potom pozři pochutiny, poser postel,
# poblij pisoár a žij dál !!
# Především prudce poklesne pohlavní pud. Protože pánové přestanou postačovat perversním požadavkům poživačných paniček,
# počnou pokukovat po patnáctkách. Puberťačce postačí patřičné pohoštění, případně pán poplácá prevíta po prdýlce.
# Políbí-li pak přitažlivá panenka plešatce před páprdy, polichocený prďola podstrčí poupěti pětistovku pro pořízení parády.
# Praktické pro patnáctku, postačující pro páprdu. Posléze pánové pozbývají peněz, prohlížejí pouze pornografické plátky pro
připamatování podoby, případně polohy přirození protějšího pohlaví. Po pozbytí pohlavního pudu preferují pánové především
# pivo. Posedávají po putykách, pěstují pivní panděro, probírají politiku. Polehávají po pohovkách, pokuřují. Příbytkem proniká puch
připomínajících pálené paznehty. Pánové pořád pošilhávají po plotně. Permanentně podrážděné paničky připravují pamlsky pro
# přecpaná panděra povalečů. Pak padesátníci počínají pozorovat patologické proměny. Po přečtení příruček pátrají po příznacích
# pepky, případně přestávají pít. Podvečer pupkáči pobíhají po parcích, podobní předpotopním příšerám. Poděšení představou
# prokouřených plic, přestávají pokuřovat. Příliš pozdě. Potíží postupně přibývá. Potíže působí pajšl, páteř, paradentosa, prostata.
# Pánové prostudují pravidla preventivní péče. Polykají prášky, panikaří. Při pověstech provázejících pohřby přátel, postupně pitomí.
# Poslyš, příteli padesátníku! Proč pohekávat pod peřinou, proč plakat pro pubertální pošetilosti? Potlač přízračné představy,
překonej pocity příkoří páchaného přírodou. Připij pivem, pokuř portoriko, pohlaď prdýlku, potom pozři pochutiny, poser postel,
# poblij pisoár a žij dál !!
Velikonoční nákupy
10. dubna 2009 v 11:57 | ja | Moje psaníDnešní frmol v nákupních centrech se dá přirovnat k předvánočnímu šílenství. Šla jsem jenom tak nalehko s malou igelitkou pro pečivo a nějaké drobnosti. Chtěla jsem si koupit zelené bylinky do nádivky, pár čokoládových vajíček a hlavně strouhanku. Vzala jsem si poslední vozík, který stál opuštěný na parkovišti, a pomaloučku se vydala do prodejny. Už u vchodu jsem narazila na nepostupující frontu vozíků. Nešly ani dovnitř ani ven. Zácpa. Nějaké paní se podařilo za pokladnou rozsypat pytlík brambor, a tak všichni kolemjdoucí se zastavili a čekali až se zatoulané brambory vrátí své majitelce. Chvíli jsme stáli klidně, všichni jsme se dívali na zem, po bramborách, že bychom paní pomohlí. Pak už to nějaký človíček nevydržel a začal se tam rozčilovat. Má v autě kluka, ten je tam sám, nemůže tady tak dlouho čekat. Vychrlil ze sebe a počal kličkovat mezi vozíky. Netrvalo to tak dlouho a paní, celá rudá odjížděla směrem k východu. Obě řady se konečně pohly. Tak, co jsem to vlastně chtěla, aha, bylinky! Dívám se kolem dokola, nikde nic, stojan, v němž se pravidelně bylinky vystavují, zel prázdnotou. Tak nic, zajdu si na kopřivy. Co jsem to chtěla dál, marně jsem přemýšlela při neustálém vyhýbání se postaveným vozíkům, přetékajícím nákupy. Některé uličky byly tak ucpané, že se opět celý had mířící k uzeninám a dál do středu střediska, zastavil To už bylo slyšet ze všech stran mručení, nadávání a spílání. Nadával každý každému, vráželi jeden do druhého a úpkem se řítili k pokladnám. Přesto, že jelo všech 6 pokladen, fronty nebraly konce. Když už jsem byla skoro na řadě, vzpomněla jsem si, že to hlavní, proč jsem sem vlastně šla, strouhanku, nemám. Ohlédla jsem se přes rameno a uviděla tu hroznou frontu za sebou. Ne, nikam nejdu, strouhanku koupím zítra u nás. Pomaloučku jsem se blížila se svým pidi nákupem a sledovala lidi kolem sebe, jak se na mě dívají a nechápou. Nechápou, proč jsem si pořádně nenakoupila! Ale proč bych to dělala? Jsme doma sami s polovičkou, velký nákup už mi mladí dovezli, tak proč bych si nepostála chvíli jenom tak u pokladny.

Ulice dneska ráno byly plné aut. Prostě hrůza.
Mladá Kateřina Veliká
10. dubna 2009 v 8:00 | internetové stránky | Co se mi líbíVýpravný historický film ze života mladé ruské carevny Kateřiny Veliké, původně pruské princezny Sofie, zachycuje dobu od jejího příchodu k ruskému carskému dvoru až po její korunovaci jako carevny Kateřiny v roce 1762. Šestnáctiletou dceru anhaltsko-zerbstského knížete Sofii Frederiku si vyhlédla tehdejší carevna Alžběta I. jako kandidátku na manželku pro svého retardovaného synovce a následníka trůnu Petra III. Sofie byla pozvána na carský dvůr do Petrohradu a dojem, kterým zapůsobila, byl více než příznivý. Domů už se nevrátila a svůj osud navždy spojila s Ruskem, zemí, kterou se musela učit poznávat, ale které propadla. Její boj se sebou samou, s nároky přísné Alžběty a ponižující vztah ...Hlavní roli v tomto filmu hraje Julia Ormondová.

