close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

V lanovce

17. března 2009 v 8:56 | ja |  Moje psaní
Seděla jsem s ní na zahrádce, mezi záhony květin. Sluníčko krásně svítilo a snažilo se hřát. U nohou mé spolubesednice se motala tři krásná koťata. Trojbarevná. Čas plynul a já poslouchala stařenčino povídání. Jakoby ve zpovědnici chrlila ze sebe dlouhý monolog, v němž se neustále vracela ke svému muži. Brali se, jak už to tak na světě chodí spíše z rozumu. Láska přišla až později. Děti jejich vztah držely a prohloubily. Když se rozutekly do světa, zůstali sami a nevěděli jak dál. On byl zvyklý na kolegy v práci, občas mu ujelo silnější slůvko, práce kolem hospodářství ho bavila, většinu volného času trávíval v protější hospodě. Jí bylo doma smutno, tak si našla ještě práci do důchodu. Roznášela po dědině poštu. Tak míjel čas a zdálo se, že je k sobě váže jenom setrvačnost. Při onom povídání jí však utekly vzpomínky na krásný společný čas. "Ach jo," povzdechla si a začala vzpomínat na rekreaci, někdy v 60. letech. Dostali ji od ROH a byl to pobyt někde v Tatrách. On už si určitě nevzpomene, ona se stále vidí ve sluncem prozářené kabince lanovky! Bála se a on ji chytil kolem ramen. Ten pocit si pamatuje do dneška. Nebo při hodech, kdy jí koupil ten porcelánový servis! Nebyl sice podle jejího gusta, ale nic neříkala. Má z něj pár kousků ještě dnes. Ale to on si asi už nepamatuje. Takových chvilek, kdy jí projevil svou velikou lásku, bylo víc. Svou debatu jsme ukončily a já šla ještě za dědou. Celou dobu, kdy jsem mu měřila tlak, jsem přemýšlela, jak se přesvědčit, zda má i on takové vzpomínky! Začala jsem nenápadně, jaký bude letos rok pro jeho milované včely! Zda byl v neděli fandit na fotbale a co říká na novinky ve vsi? Zvolna se rozpovídal, přeskakoval sice z jedné věci na druhou, ale z jeho slov se dalo vysledovat, jak moc má tu svou bábi rád. "Víte, ona je trošku ubručená, taková byla ostatně odjakživa, ale má dobré srdce. Jednou jsme byli v Tatrách, na rekreaci. Výlet na Lomnický štít si budu pamatovat do smrti. Při cestě nahoru začal foukat silnější vítr. Kabinka lanovky se docela chvěla a já, víte,mám strach z výšek. Stál jsem jako zařezaný a chytil jsem se manželky kolem ramen. Ona poznala,že se něco děje a přitiskla se blíž ke mě. Její přítomnost zahnala pocit strachu a tak jsme dojeli v pořádku. Ona si to určitě nepamatuje, ale dodnes neví, jak mi pomohla." Trochu jsem se nad vzpomínkou usmála, bylo zajímavé, jak stejnou příhodu interpretovali každý jinak. Ale ze slov obou staroušků jsem cítila vzájemnou důvěru a lásku.

 


Komentáře

1 Eva* | Web | 17. března 2009 v 11:01 | Reagovat

Krásný vyprávění, já už sice vím, že mužští si pamatují některé věci úplně jinak, než my ženské..ale v tomhle případě mi to tak nepřišlo.

Úpně mě to zahřálo u srdíčka.

U nás je taky šílený počasí, ale sníh zatím nepadá.

2 :)) | Web | 17. března 2009 v 20:16 | Reagovat

Moc hezký příběh:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama