Budova stojící na kraji obce zářila do dálky novým nápisem Hasičská zbrojnice. Dojela jsem ranním autobusem, provedla několil naplánovaných návštěv a čas, který mi zbýval do nutného přesunu na nádraží, jsem se rozhodla využít k procházce po cestě vedoucí mezi poli. Byl krásný červencový den, prázdniny. Sluníčko svítilo a parádně hřálo už od rána. Nad zeleným obilím se vznášel skřivánek, občas pod mezí zatíkala koroptev. Mír a klid. Paráda. Silnice se klikatila, nikde ani živá duše. Chvílemi jsem měla pocit, že jsem samotinká na světě. Bylo mi horko, tak jsem nelenila a vyhrnula nohavice i tričko. První domky sousední vsi se krčily na svahu, červené střechy zářily do dálky. Najednou se naproti mě něco zablesklo, a opět a zase znovu.
Pozorně jsem se podívala a zazdálo se mi, že v zeleném lánu něco vidím. Ano něco tam bylo. Chvílemi se zableskl odraz sluníčka a namířil si to rovnou do mých očí. To je divné, co to může být. Zpomalila jsem a pozorně se dívala. Usmála jsem se při myšlence, která mě napadla - UFO! Tak to bylo krásné, kdybych zrovna já narazila na zelené mužíčky. Už jsem se viděla v novinách.
Na nohách mě šimralo obilí a já šla zvědavě dál. Po několika krocích jsem to uviděla, v zeleném poli, bez jediné stopy kolem leželo kolo, nablýskanými řídítky odráželo sluneční paprsky. Kde se tam vzalo, nevím, ale leželo si tam spokojeně a tichounce na mě mžouralo červenou odrazkou. Když jsem došla na nádraží, měla jsem jen pár chvilek na koupení lístku. Mezi lidmi čekajícími na vlak se nesla jedna novina. "Vykradli hasičům zbrojnici!" Nikterak jsem si nedávala svůj nález v žitě do spojitosti s krádeží. To až za dva dny, když jsem šla kolem zbrojnice, jsem si na kolo vzpomněla. Zašla jsem dovnitř za chlapy, kteří uvnitř něco opravovali, a o nálezu jsem jim řekla. Naložili mě do auta a já je dovedla až k místu, kde jsem kolo viděla. Samozřejmě, že tam ještě bylo. Jeho přední kolo bylo prázdné, tudíž nepoužitelné. Zloděj se ho tedy zbavil, tím, že kolo odhodil do zeleného pole. Pak už to šlo ráz na ráz. Přivolali jsme kluky ze stanice VB, ti kolo naložili a odvezli k sobě. Prý na něm byly průkazné otisky, podle nichž se dal určit pachatel. Nevím, zda to byla pravda, ale já byla ráda, že jsem se svou zvědavostí dostala do detektivního pátrání.
Ahoj, ty máš ale zážitky!
My jsme před několika lety s mužem viděli v obilí kruhy, pracovali tam druhý den nějací znalci - ufologové, ale nikdy jsme se nedozvěděli, jak to s těmi kruhy bylo a jesli byly pravé.
Tehdy jsem ale ještě nefotila, tak důkaz není..