close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Trochu vzpomínání

17. března 2009 v 12:08 | ja |  Moje psaní
Sněží! Sníh padá i ve skleněném těžítku, které držím v ruce. Je mi 15 let a prohlížím si ten zázrak. Máme jich na pultě několik druhů. Uvnitř je lyžař, sněhulák, děti na sáňkách, stromeček, černý ptáček. Tyto drobné kuličky jdou dobře na odbyt a lidičky mají možnost si vybrat. Stojím a sním. Představuji si své děti na sáňkách, své děti na lyžích. Sen se rozplynul a já jsem najednou někde úplně jinde. Bílé zdi velkého pokoje, tichoučko a klid. Za okny svítí sluníčko, modrá se obloha. Na nočních stolečcích plno nádherného kvítí. Jenom můj stolek je zatím prázdný, ještě nedorazil můj manžel, ještě neviděli mého prvorozeného chlapečka. Já už jej viděla, je mu právě jedna a půl hodiny. Usmívám se do okna a pláču štěstím. Nic nevadí, že mám tam dole nějakou nepříjemnou bolestivou ránu. Nic nevadí, že jsem celou noc nespala. Všechno, i porodní bolesti jsou pryč a já se těším na první kojení. Ještě chvilku, ještě pár hodin a budu jej mít v náručí. Ten malinkatý uzlíček s černými vlásky a zarudlými tvářemi. Je celý tatínek, nezapře ho. Usínám a opět se propadám do snu. Jdeme spolu za ruku, je první září a my máme cestu do první třídy. Chlapec po mém boku se usmívá a jenom já vím, jaký strach svírá jeho malou dušičku. Uběhlo to všechno jako voda. Je tady maturita a konec středoškolského studia. Co dál? Vybírá si pokračovat ve studiu a odjíždí do Olomouce. Sen, který jsem měla, se mi splnil. Vysokou školu absolvoval výtečně a našel si dobrou práci. Má dobrou rodinu a já jsem spokojená. Dneska je mu 32 let. Tak hodně štěstí chlapečku!

 


Komentáře

1 Vlasta | Web | 17. března 2009 v 20:27 | Reagovat

Já mám teď taky nějaký vzpomínací období. Starší dcera maturuje mladší vychází z devítky a mě připadá,že je to takové zlomové období...

Synovi přeju všechno nejlepší :o)

2 Eva* | Web | 17. března 2009 v 21:59 | Reagovat

Koukám, že vzpomínací období máme asi všechny. Jinak to těžítko jsem nikdy neměla a tak jsem po něm toužila. Ty dnešní se mi nelíběj...

Hadimrško, nejsi ty vědma? Maminka byla ročnik 1925.

3 hadimrška | Web | 17. března 2009 v 22:30 | Reagovat

To byl jen tip, podle účesu a oblečení.

4 Hospodyňka | Web | 18. března 2009 v 6:57 | Reagovat

Ale je to fuška, vychovat to děcko....už se těším, až za pár let také napíšku synkovi vzpomínací článek k narozeninám.

5 Jitka | Web | 18. března 2009 v 7:56 | Reagovat

Těžítko mám ne se sněhem, ale s maceškama. Je krásné, opravdu těžké,skleněné a jako dítě jsem vždycky dumala nad tím, jak tam tu kytku dostali. Krásně jsi to napsala. Ono je vzpomínání na důležité okamžiky v životě většinou taky krásné.

6 Mirka | Web | 18. března 2009 v 19:33 | Reagovat

...tak vše nej:) přeji i já..milý článeček...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama