Vedli jsme 3:0, vítězství bylo na dosah ruky. Jarda vzal míč, napřáhl se a s hlasitým zavoláním "tu máš" hodil. Prásk!!! Ozvala se rána a po ní bylo chvíli ticho. Krve by se v nás nedořezal. Pak se pomaloučku začaly sypat keramické tašky, které byly na střeše. Mezi námi to jenom zahučelo a jen tak tak jsme stačili odskočit. Tašky se zvolna sypaly na pískovou cestičku vedoucí kolem jednotlivých zastavení křížové cesty. Když se vše uklidnilo a na cestičce zůstala hromádka rozbitých tašek, vyděsili jsme se. Ještě aby nás někdo viděl a máme další malér. Chtěli jsme se dát na úprk, ale to nejhlavnější zůstalo na stříšce. Balon! Tak to ale nemůžeme nechat, podle něj by určitě poznali, kdo zapříčinil tuto pohromu. Bráška, největší z naší party se pomaloučku začal šplhat po kamenné zídce nahoru na střechu. Když už byl skoro nahoře zjistil, že bude muset chvíli po střeše lozit, než se k míči dostane. Zdálo se, že postavy shlížející na nás z mozaikového obrazu, se začaly více mračit. Říman pobízející Krista s křížem dokonce potěžkal v ruce důtky a zašklebil se na nás. Skoro jsme cítili jejich štípání na vlastním pozadí. Najednou se ozval signál od hlídky na začátku cestičky. Někdo sem jde! Už se zdálo, že budeme mít míč dole, když se to stalo. Bráškovi ujela na taškách noha a on se začal zvolna sunout k okraji. Hleděla jsem na něj se strachem, aby si něco neudělal. Když dopadl na zem a otřepal se, bylo jasné, že je v pořádku. Vzali jsme nohy na ramena a zmizeli v blízkém lese. Tam jsme byli v bezpečí. Dnešní den se teda nevyvedl. Brácha měl řádně poškrábané nohy, turnaj ve vybíjené jsme nedohráli a ještě jsme přišli o míč. Beze slov jsme si sedli na naše stanoviště u rozhledny a přemýšleli, co dál. Zítra musíme míč dostat dolů a turnaj dohrát, slibovali jsme si. Zítra bylo všechno jinak. Ráno bylo deštivo a chladno, nedalo se dělat nic jiného než ještě počkat. Pak přišla sobota a neděle. Všude bylo plno lidí a my museli pomáhat . Pak bylo zase něco jiného na programu a tak se stalo, že jsme na milý míč zapomněli. Kdoví, zda tam na nás nečeká ještě dneska.
