31. března 2009 v 10:22 | ja
|
Tak jsem se vypravila s Elinkou na procházku. Jen tak, bez foťáčku a na chviličku. Naše potvůrka si totiž nerada stříhá drápky a raději si je okusuje. Když jsem včera viděla, co jí z nich zbylo, rozhodla jsem se vzít ji na chvíli ven, aby si trošku zadrápala do hlíny. To ona ráda. Zvláště tam, kde cítí nějakou myšičku nebo ponravu. I vydaly jsme se pěšinkou kolem rybníčku v našem parku. Je to pár kroků od domu, tak jsem si na sebe vhodila jenom takové polosportovní oblečení a vyrazily jsme. Elinka byla v sedmém nebi, kačeny taky, protože jak nás zahlédly, odpluly na ostrůvek. Elis s nosem přitisklým až na zem nasávala vlahou vůni, která se z vlhkého trávníku po ránu uvolňovala. Já zase s hlavou málem v oblacích, hledala v korunách stromů hnízda, zpívající ptáčky apod. Pohoda! Jak jsem se tak vznášela v oblacích, ani jsem nepostřehla kudy mě vlastně Elis vláčí. Najednou jsme se dostaly blíž k vodě, na takový kopeček. Další už nemusím ani popisovat. Na vlhké trávě jsem podklouzla a řizla sebou doslova a do písmenka na prdel (puritánům se omlouvám)! Chvíli jsem se tam svíjela a snažila se stoupnout, Elinka si myslela, že si chci hrát, tak kolem poskakovala a snažila se vlézt mi na hřbet (já ji ale o to neprosila). Nepřejte si vidět, jak jsem dopadla. Obalená blátem a suchým listím jsem šupajdila domů a přála si být neviditelná. Potkala nás jen jedna paní s malou holčičkou, která tomu všemu nasadila korunu. "Mamí, kdo je ta paní? Strašidlo?" Maminka se snažila omluvou věc napravit a já se smála na celé kolo. Kdyby mě to pozadí tak nebolelo, byl by to docela dobrý vtip. Teď tady sedím u kafíčka, s obkladem na pr...., pračka hrčí o sto šest a já mám pro dnešek s vycházkami utrum. Holt, nemehlo je nemehlo!
Horší to bylo u Popic...