



Jo, jestli máš nebo nemáš, to se neodvážím říct. Je to jen na tobě.
Tady je každá rada drahá. Na jednu stranu člověk vypadne z každodenního kolotoče a dostane se do mírné "izolace", na druhou stranu zase budeš mít čas na všechny své blízké a své koníčky. Ovšem po 38 letech chápu, že je to těžké rozhodování. Tak držím palce, ať zvolíš správně =o).
Tak to bude do smrti, ne? Potreba uvazit, ze ne kazdy se te osumdesatky dozije... ;op
Tady se nejen těžko radí, ale myslím, že s takovým rozhodnutím by se mělo možná počkat, i když bych nechtěla naznačit, že jednáš zbrkle. Pochopila jsem, že ta 80 je nadsázka, ale odchod do předčasného důchodu je hodně důležité rozhodnutí. Samozřejmě, že záleží hlavně na Tvém zdravotním stavu. Píšeš: "... jestli bude den, kdy budeme ještě v pohodě?" Co to vlastně znamená? Třeba náš zdravotní stav už nebude 100%, nemáme záruku, že si nás v práci budou vážit, ani v rodině to nebývá vždy bez starostí... Jedno postesknutí říká, že dobře už bylo, teď nemyslím režim. Co se týká Tvého vlaku, je to jako podle Murphyho zákona - každá změna je k horšímu. Člověk musí mít hodně sil, aby všechno zvládal. Také by neměl, zvláště v dnešní době, "vyklízet pole", někdo na to právě čeká. Třeba se vztahy na pracovišti časem urovnají, ale na rovinu - spoléhat se na to nedá. Současná doba sice hodně nabízí, ale ne všem stejně - slušný a skromný člověk to nemá jednoduché. Mnohdy bezohlednost a dravci vítězí. Pokud jsi zvyklá být "mezi lidmi", budeš mít sice doma svůj klid, ale bude se Ti časem stýskat. Mám kolegyni, která odešla dříve a teď toho lituje. A to není jen o penězích. Promiň dlouhé psaní. Přeji Ti hlavně dobré zdraví, optimistický pohled do budoucnosti a ať je Tvé rozhodnutí správné!
Je to opravdu těžké rozhodnutí.Nevím, kolik ti do důchodu zbývá času.Pravda je, pokud práce přestává těšit a každý den je jen dalším přetrpěným,tak je otázka,zda ta cena stojí za to.A taky záleží, zda má člověk už jasnou představu,jak s časem, který získá naloží.Přeju ti šťastnou volbu.
Neváhala bych. Já jsem na tom podobně, ale bohužel do důchodu ještě daleko.V práci prožívám něco jako šikanu.Není úniku, někdy si myslím že to už nevydržím, ale není kam uniknout.Ta trocha peněz je potřeba a tak se zase ráno vypravím v očekávání věcí příštích.
Já souhlasím. Nejhorší je, že manželovi bude 61 let, na důchod má nárok až v 62 letech. Z práce dostal vyhazov a další slušnou práci už ve svém věku nesehnal..Celý je to nějak postavený na hlavu.