Milé kamarádky, kamarádi a všichni, kdo chodíte na můj bloček. Zdravím vás z nemocnice! Předpokládala jsem, že se vrátím domů v pátek a mé předepsané článečky vystačí, ale opak je pravdou. Tak jen pár řádek. Mám za sebou několikero vyšetření, CT nevyjímaje, do mých žil bylo nakapáno 10 infuzí, zadek mám jako řešeto a žaludek stávkuje a nechce přijímat další prášky. Moje nálada je docela dobrá, a proto jsem dneska poprosila kolegyňku, aby mě pustila na net a já se mohla ohlásit. Tak ještě pár dnů vydržte bez mého povídání. Už to asi nebude dlouho trvat. Dneska jsem si početla něco málo z těch vašich novinek. Moc času nemám. Jsem v pracovně pana primáře, a tak jenom trošku. Už se na vás všechny těším a posílám vám mokrý pozdrav z uplakané KM.
Březen 2009
Papírnictví
5. března 2009 v 10:09 | http://ivana.blogy.novinky.cz | Co jsem četla jinde!Jako malá holka jsem se pokaždé těšila na konec prázdnin. Ne že bych nějak toužila po škole, ale nastal čas nákupů, a co jsem milovala nejvíc, byly nákupy v papírnictví.
Několik dní jsem pečlivě vypracovávala seznam věcí, které potřebuju, potom poprosila mámu o peníze a hned druhý den ráno vyrazila.
"Ve městě" byla dvě papírnictví, jedno malé a jedno větší, jeho návštěva mi vydržela třeba celé dopoledne. Než jsem prolezla všechny regály, prodavačky netrpělivě přešlapovaly u dveří, aby mohly odejít na oběd.
Vzpomínám si, že nejvíc jsem měla ráda vůni, která byla v obchodě cítit. A pohled na čisté papíry, nové sešity, obaly na sešity, desky, penály, tužky, fixky, vodovky, tempery, propisky a gumy byl pro mě neodolatelný. Milovala jsem propisky, v kterých "něco plavalo", prohlížela jsem si je všechny a vybírala, která je nejhezčí. Jednou jsem si koupila propisku s delfínem, to byl můj poklad. A taky jsem měla ráda propisky s více barevnými náplněmi, podařilo se mi koupit šestibarevnou a to bylo "něco". Můj bratranec mi potom ukázal svou dvanáctibarevnou, strašně jsem mu ji záviděla.
Nejradši jsem ale vybírala gumy. Tenkrát se začaly vyrábět kromě klasické bílé se slonem i barevné, které vypadaly a voněly jako žvýkačky. Neodolala jsem a kousala do nich, chuť ale nic moc nebyla. Stejně jsem neodolala a koupila si jich alespoň pět, nejraději bych měla všechny barvy, tak se mi líbily.
Už dávno jsem měla v košíku všechno, co jsem potřebovala, ale stejně jsem dál procházela mezi regály a prohlížela si všechno znova a znova a čichala tu nádhernou vůni nového papíru. Přesně ve dvanáct hodin jsem opouštěla šťastná obchod a těšila se, jak krásně mi bude v novém školním roce s tolika voňavými novými věcmi a čistými sešity.
Občas si tak říkám, že by nebylo na škodu zajít zase do papírnictví. Nakoupit si čisté sešity a vykročit do dalšího života s pocitem, že vše dobré je přede mnou a vcházím s čistým listem a dál to bude jenom voňavé a krásné.
Mám nebo nemám?
4. března 2009 v 10:00 | ja | Moje psaníPráce je dobrá věc. Máte za ni penízky, přicházíte do styku s ostatními lidmi, uspokojuje vaše ego. Ovšem pouze do té doby, pokud ji provádíte s chutí a ve zdraví. Jakmile zjistíte, že vám opět posunuli odjezd ranního vlaku tak šikovně, že musíte vstávat ještě dříve, než jste vstávali nedávno. Jakmile druhý den ráno, po odpracované dvanáctihodinové směně , máte pocit, že se nezvednete z postele, nohy brní a všechno ve vás křičí - Už dost!!! Jakmile v práci, kterou jste dosud dělali rádi, se dějí věci, které nejste schopni ovlivnit. Přijde jednou den, kdy se zamýšlíte, jestli je vám to všechno potřeba, majíce takřka jednu nohu v důchodu. Přemýšlíte, jestli ještě někdy bude den, kdy budete zcela v pohodě. Pak je nejvýš pravděpodobné, že se rozhodnete pro odchod. Odchod sice trošku dříve, než jste chtěli, ale odchod alespoň trošku důstojný člověka. Tak k tomu jsem se už téměř dostala. Budu asi končit s prací, které jsem se věnovala celých 38 let.


UZ na koleno
3. března 2009 v 8:00 | Moje psaní
Tak to je ona chytrá mašinka, kterou mají děvčata na rehabilitaci. Koleno se natře speciálním gelem, pak se takovým sluchátkem, z něhož vychází krásně modré světýlko, malými kroužky jezdí po bolístku. Nebolí to, nepálí to. Mašinka sama hlídá čas a upozorní vás na konec. Tak na tuto mašinku nedám dopustit. Doufám, že kolínko bude spokojeno, stejně jako já.
Nugátové řezy
2. března 2009 v 7:00 | Dr. Oetker | Něco dobrého na zub| Nugátové řezy |
| Na těsto: |
| 6 vajec 180 g cukru 1 balíček Vanilínového cukru Dr.Oetker 150 g polohrubé mouky |
| Na náplň: |
| 2 balíčky dětských piškotů (300g) 4 PL rumu 250 ml horkého mléka 200 g změklého másla nebo margarínu 100 g moučkového cukru 1 balíček Vanilkového cukru Dr.Oetker 2 vrchovaté PL kakaa |
| Na polevu: |
| 1 balíček Dekor Polevy tmavé Dr.Oetker 1 balíček Dekor Polevy světlé Dr.Oetker |
| Ještě potřebujeme: |
| plech o rozměrech 30 x 40 cm váleček |
Krajina
1. března 2009 v 9:02 | ja | Moje psaníMarně jsme včera vyhlíželi sluníčko, marně jsme hledali modro na obloze. Jakoby si to ještě pořád nechtěla zima uvědomit. Nevzdává to! Mladí si na zasněženém Hostýně užili sáňkování do sytosti. Přestože do bot se jim pomaličku vkrádalo studené vlhko z tajícího sněhu, nedalo jim to a stále znovu a znovu se drápali do kopce, aby pak s rukama nahoře a různými výkřiky pustili sáně z kopce dolů. Pohled z nejvyššího bodu směrem dolů do kraje ukazuje stále zasněženou krajinu. V dálce se modrá proužek oblohy. Všem bylo dobře a veselo. Při jízdě dolů se sice podařilo jedny sáně odepsat, ale vzhledem k tomu, že to bylo na závěr sezóny, nic tak hrozného se nestalo.
Pomalu se rozjíždějí domů, dům se utiší a my budeme opět jenom sami pro sebe. Stálo to za to. Doufám, že mladí byli spokojeni, my určitě.

Kulatiny
1. března 2009 v 0:01 | Moje psaníDneska má moje drahá polovička životní jubileum. Při té příležitosti bych mu chtěla popřát hodně zdravíčka , trpělivosti s mojí maličkostí a hlavně ještě hodně roků se mnou.

Co to slyším za noviny?
Že prý slavíš kulatiny?
Kulatiny, šedesát,
to se mi snad musí zdát!!
Věřím, že Ti na matrice,
připsali o dvacet více!
I když je to nemilý,
úřady se nemýlí.
Ať je to tak , nebo takhle,
rok sem, rok tam, tuhle, támhle.
já Ti tvrdím, na mou duši,
šedesátka Ti moc sluší.
