close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2009

Beran

19. března 2009 v 8:00 Víte, že?

Říman, míč a pohroma

19. března 2009 v 6:57 | ja |  Moje psaní
Vedli jsme 3:0, vítězství bylo na dosah ruky. Jarda vzal míč, napřáhl se a s hlasitým zavoláním "tu máš" hodil. Prásk!!! Ozvala se rána a po ní bylo chvíli ticho. Krve by se v nás nedořezal. Pak se pomaloučku začaly sypat keramické tašky, které byly na střeše. Mezi námi to jenom zahučelo a jen tak tak jsme stačili odskočit. Tašky se zvolna sypaly na pískovou cestičku vedoucí kolem jednotlivých zastavení křížové cesty. Když se vše uklidnilo a na cestičce zůstala hromádka rozbitých tašek, vyděsili jsme se. Ještě aby nás někdo viděl a máme další malér. Chtěli jsme se dát na úprk, ale to nejhlavnější zůstalo na stříšce. Balon! Tak to ale nemůžeme nechat, podle něj by určitě poznali, kdo zapříčinil tuto pohromu. Bráška, největší z naší party se pomaloučku začal šplhat po kamenné zídce nahoru na střechu. Když už byl skoro nahoře zjistil, že bude muset chvíli po střeše lozit, než se k míči dostane. Zdálo se, že postavy shlížející na nás z mozaikového obrazu, se začaly více mračit. Říman pobízející Krista s křížem dokonce potěžkal v ruce důtky a zašklebil se na nás. Skoro jsme cítili jejich štípání na vlastním pozadí. Najednou se ozval signál od hlídky na začátku cestičky. Někdo sem jde! Už se zdálo, že budeme mít míč dole, když se to stalo. Bráškovi ujela na taškách noha a on se začal zvolna sunout k okraji. Hleděla jsem na něj se strachem, aby si něco neudělal. Když dopadl na zem a otřepal se, bylo jasné, že je v pořádku. Vzali jsme nohy na ramena a zmizeli v blízkém lese. Tam jsme byli v bezpečí. Dnešní den se teda nevyvedl. Brácha měl řádně poškrábané nohy, turnaj ve vybíjené jsme nedohráli a ještě jsme přišli o míč. Beze slov jsme si sedli na naše stanoviště u rozhledny a přemýšleli, co dál. Zítra musíme míč dostat dolů a turnaj dohrát, slibovali jsme si. Zítra bylo všechno jinak. Ráno bylo deštivo a chladno, nedalo se dělat nic jiného než ještě počkat. Pak přišla sobota a neděle. Všude bylo plno lidí a my museli pomáhat . Pak bylo zase něco jiného na programu a tak se stalo, že jsme na milý míč zapomněli. Kdoví, zda tam na nás nečeká ještě dneska.


Móda 20. století - III.

18. března 2009 v 16:18 | za použití knihy Z dějin odívání |  Něco z historie
50. léta

Po válce celý svět očekává lepší budoucnost. Přestože se svět příliš nemění, objevují se jistá nová pravidla a v módě to platí stoprocentně. Svět sice kritizuje Diorův "New look", ale ženy zaškrcený pas, vysoké boty deformující nohy a podpůrné podprsenky podstupují dobrovolně. Z modelek a holywoodských hvězd v časopisech čiší sebevědomí, ale pořád je v módě znát, kdo patří mezi smetánku a kdo si nemůže dovolit několikery šaty z dílen haute couture.



V 50. letech ale začíná promlouvat pragmatismus a obchod. Ustupuje se od precizní, složité a dokonalé řemeslné práce, podpora směřuje spíše k pret-a-porter. Pret a porter, tedy modelová konfekce, přebírá pomalu otěže na úkor haute couture. Ta ztrácí na důležitosti.

Móda 20. století - II.

18. března 2009 v 14:00 | za použití knihy Z dějin odívání |  Něco z historie

40. léta


40. léta byla ve znamení frustrace a nedostatku. Tímto procházela i móda, na kterou bylo stále méně času, peněz i materiálu. Nedostatek ale zapříčinil, že se začaly nosit věci, které máme tak oblíbené dodnes - tříčtvrteční kabát, úzké sukně, a zrušily se kapsy. Po válce začal navrhovat úžasný Christian Dior a přinesl jednu ze svých nejslavnějších kolekcí a stylů, New look. Krinolíny, korzety a vosí pas, to charakterizuje jeho převratnou kolekci.


A je to tady - 2. světová válka. Tvrdá realita zničila kromě životů i romantiku a radost. Mnoho umělců emigrovalo z Evropy do Ameriky, kde začínají žít. V Paříži přesto móda žije dál... Nosí se hranatá vycpaná ramena, úzký pas, úzká jednoduchá skukně, jako by ani na módu nebyl čas a peníze. Šaty se šily ze záclonoviny a zkracovaly se, všeho byl krutý nedostatek a látka na sukně už vůbec. Dokonce i kapsy se zrušily, bylo to plýtvání materiálem. Mezi módními domy, které mohly pokračovat ve své činnosti, byly i firmy Marcel Rochas, Robert Piguet a Jacques Fath. Pokud vám tato jména nic neříkají, brzy již budete vědět, o koho jde. Marcel Rochas v době války zaměstnával mladého Christiana Diora, Pierra Balmaina a Huberta de Givenchy. Tříčtvrteční kabát, dnes tak obíbený, pochází z dílny domu Rochas.


I válka ovlivnila módu
Po první světové válce se však poměry trošku změnily. Díky této zkušenosti si lidé uvědomili, že není nejdůležitější vystavovat na obdiv výši svého majetku prostřednictvím způsobu oblékání. Spousta dam, které měly do té doby služebnou, si ji najednou nemohly dovolit a zodpovědnost za chod domácnosti závisela na nich. Proto se značně změnila i tematika ženských časopisů. Módu nahradily rady, jak pečovat o domácnost, jak uvařit různá jídla. Změnil se i design titulní strany časopisů. Před válkou to byly především ilustrace služek, jakožto žen, které tráví v kuchyni nejvíce času. To se změnilo po válce, kdy tyto obrázky nahradily kresby manželek a žen v domácnosti.
Další radikální změna nastala v období druhé světové války, kdy hlavní témata reagovala na politickou situaci. Objevovaly se zde spíše rady praktického charakteru. Zejména pak poučení jak nasadit dítěti plynovou masku, jak uhasit zápalnou bombu, nebo jak ozdobit protiatomový kryt. Nejlépe prodávaným časopisem byl v té době týdeník Woman, který se snažil přinášet alespoň trochu zábavy, ale byl spíše oporou v těchto těžkých chvílích. V tomto období se samozřejmě z pochopitelných důvodů o módě moc nepsalo.


Móda 20. století

18. března 2009 v 9:13 | za použití knihy Z dějin odívání |  Něco z historie

10. léta


Konec korzetů, ať žije podprsenka. I tak by se dala charakterizovat 10. léta minulého století, kdy se naplno začaly projevovat revoluční změny v oblékání. Sukně už nesahají až na zem, vybíjejí se vzácná zvířata kvůli kožešinám - to vše patří do módy v desátých letech.

Desátá léta byla érou změn a novátorství nejen v módě. Vše začalo v Paříži příjezdem slavného Ruského baletu se svým vedoucím souboru Sergejem Ďagilevem. Taková míra exotiky, barev a divokosti na pódiu inspirovala nejen fauvisty, ale i běžný život a módu.




V období před a během první světové války se objevil nový módní styl. Jeho základem byly rovný korzet a dlouhá sukně zužující se směrem ke kotníkům. Bohužel v takto šitých šatech nebyly ženy schopny normální chůze, musely cupitat.. Pod sukněmi zmizely spodničky, výstřihy začaly opět pomalu odhalovat krk. Po představení baletu Šeherezáda v Paříži nastalo období těžkých brokátů živých barev zdobených zlatem, stříbrem a ocelí.



20. léta



Po skončení války se všichni touží bavit, uvolňují se mravy i atmosféra. Hojně se navštěvují kavárny, kde cinkají hrníčky o podšálky, bary jsou plné smíchu, tance a jazzu. Sexy barové zpěvačky se vinou kolem mikrofonu za doprovodu černošských hudebníků. Dvacátá léta představují jedno z nejpohodovějších období 20. století.

Po první světové válce se ženská móda opět radikálně změnila. Sukně se zkrátily až po kolena, pas klesl pod přirozenou hranici. Rukávy vyšly z módy, šaty se šily jen s ramínky, či velmi krátkými rukávky. Dlouhé rukávy měly pouze kabáty a svetříky. Účes se zkrátil na mikádo, popřípadě se dlouhé vlasy svazovaly do drdolů. Bylo šito i speciální sportovní oblečení, byly to většinou krátké šortky a košilka bez rukávů sešité k sobě a přepásané páskem.



30. léta


Epocha 30. let byla dobou hospodářské krize a blížící se války. Zasažen byl celý svět. Po krachu na burze móda v Paříži klesá na vývozu, jelikož zájem cizinců je menší až o 70 %. Tytam jsou ty časy, kdy se stavěla Paříž na první místo.


Rozsáhlé kampaně v USA a Velké Británii přesvědčují obyvatele, aby kupovali výhradně domácí zboží. Nedostatek peněz a nezájem obchodovat zasáhl i "vysokou módu", kterou se návrháři snaží zhotovovat levněji. To mělo k jejich nevoli za následek vznik "butiků", kde se začínají objevovat konfekce slavných značek, neboli "pret-a-porter"( doslova připraveno k nošení).
Hospodářská krize znamenala pro módu 30. let 20. století novou revoluci. Krátké sukně a účesy z dvacátých let byly zapomenuty téměř ze dne na den. Obojí nabylo opět ztracené délky. Sukně se od pasu rozšiřovala, pas se zvedl do původní polohy a byl zdůrazňován vázačkou nebo páskem. Eleganci protáhlé siluety zdůrazňovaly dlouhé úzké rukávy a vyznačená ramena.


Trochu vzpomínání

17. března 2009 v 12:08 | ja |  Moje psaní
Sněží! Sníh padá i ve skleněném těžítku, které držím v ruce. Je mi 15 let a prohlížím si ten zázrak. Máme jich na pultě několik druhů. Uvnitř je lyžař, sněhulák, děti na sáňkách, stromeček, černý ptáček. Tyto drobné kuličky jdou dobře na odbyt a lidičky mají možnost si vybrat. Stojím a sním. Představuji si své děti na sáňkách, své děti na lyžích. Sen se rozplynul a já jsem najednou někde úplně jinde. Bílé zdi velkého pokoje, tichoučko a klid. Za okny svítí sluníčko, modrá se obloha. Na nočních stolečcích plno nádherného kvítí. Jenom můj stolek je zatím prázdný, ještě nedorazil můj manžel, ještě neviděli mého prvorozeného chlapečka. Já už jej viděla, je mu právě jedna a půl hodiny. Usmívám se do okna a pláču štěstím. Nic nevadí, že mám tam dole nějakou nepříjemnou bolestivou ránu. Nic nevadí, že jsem celou noc nespala. Všechno, i porodní bolesti jsou pryč a já se těším na první kojení. Ještě chvilku, ještě pár hodin a budu jej mít v náručí. Ten malinkatý uzlíček s černými vlásky a zarudlými tvářemi. Je celý tatínek, nezapře ho. Usínám a opět se propadám do snu. Jdeme spolu za ruku, je první září a my máme cestu do první třídy. Chlapec po mém boku se usmívá a jenom já vím, jaký strach svírá jeho malou dušičku. Uběhlo to všechno jako voda. Je tady maturita a konec středoškolského studia. Co dál? Vybírá si pokračovat ve studiu a odjíždí do Olomouce. Sen, který jsem měla, se mi splnil. Vysokou školu absolvoval výtečně a našel si dobrou práci. Má dobrou rodinu a já jsem spokojená. Dneska je mu 32 let. Tak hodně štěstí chlapečku!


V lanovce

17. března 2009 v 8:56 | ja |  Moje psaní
Seděla jsem s ní na zahrádce, mezi záhony květin. Sluníčko krásně svítilo a snažilo se hřát. U nohou mé spolubesednice se motala tři krásná koťata. Trojbarevná. Čas plynul a já poslouchala stařenčino povídání. Jakoby ve zpovědnici chrlila ze sebe dlouhý monolog, v němž se neustále vracela ke svému muži. Brali se, jak už to tak na světě chodí spíše z rozumu. Láska přišla až později. Děti jejich vztah držely a prohloubily. Když se rozutekly do světa, zůstali sami a nevěděli jak dál. On byl zvyklý na kolegy v práci, občas mu ujelo silnější slůvko, práce kolem hospodářství ho bavila, většinu volného času trávíval v protější hospodě. Jí bylo doma smutno, tak si našla ještě práci do důchodu. Roznášela po dědině poštu. Tak míjel čas a zdálo se, že je k sobě váže jenom setrvačnost. Při onom povídání jí však utekly vzpomínky na krásný společný čas. "Ach jo," povzdechla si a začala vzpomínat na rekreaci, někdy v 60. letech. Dostali ji od ROH a byl to pobyt někde v Tatrách. On už si určitě nevzpomene, ona se stále vidí ve sluncem prozářené kabince lanovky! Bála se a on ji chytil kolem ramen. Ten pocit si pamatuje do dneška. Nebo při hodech, kdy jí koupil ten porcelánový servis! Nebyl sice podle jejího gusta, ale nic neříkala. Má z něj pár kousků ještě dnes. Ale to on si asi už nepamatuje. Takových chvilek, kdy jí projevil svou velikou lásku, bylo víc. Svou debatu jsme ukončily a já šla ještě za dědou. Celou dobu, kdy jsem mu měřila tlak, jsem přemýšlela, jak se přesvědčit, zda má i on takové vzpomínky! Začala jsem nenápadně, jaký bude letos rok pro jeho milované včely! Zda byl v neděli fandit na fotbale a co říká na novinky ve vsi? Zvolna se rozpovídal, přeskakoval sice z jedné věci na druhou, ale z jeho slov se dalo vysledovat, jak moc má tu svou bábi rád. "Víte, ona je trošku ubručená, taková byla ostatně odjakživa, ale má dobré srdce. Jednou jsme byli v Tatrách, na rekreaci. Výlet na Lomnický štít si budu pamatovat do smrti. Při cestě nahoru začal foukat silnější vítr. Kabinka lanovky se docela chvěla a já, víte,mám strach z výšek. Stál jsem jako zařezaný a chytil jsem se manželky kolem ramen. Ona poznala,že se něco děje a přitiskla se blíž ke mě. Její přítomnost zahnala pocit strachu a tak jsme dojeli v pořádku. Ona si to určitě nepamatuje, ale dodnes neví, jak mi pomohla." Trochu jsem se nad vzpomínkou usmála, bylo zajímavé, jak stejnou příhodu interpretovali každý jinak. Ale ze slov obou staroušků jsem cítila vzájemnou důvěru a lásku.


Jak se cvičí se psem

16. března 2009 v 12:40 | ja |  Moje psaní
V nemocnici jsem dostala praktické rady a návod, jak své svaly posilovat. Chodila jsem pravidelně na rehabilitační oddělení, tam jsem poctivě dbala na rady sestřičky. "Zatáhnout bříško a výdech!" "Napnuté nohy a protáhnout se co nejdál a ještě jednou a ještě..." Dostala jsem dokonce několik obrázků, na nichž je každý cvik názorně předveden. Myslela jsem si, jak to nebude fajn. Sehnala jsem si karimatku, položila ji v obýváku na koberec a natáhla budík. Byla jsem 2 hodiny po jídle, odpočatá, tak jak mi bylo poraděno. Nikde nikdo, jenom Elinka na pelíšku spřádá své sny. Zula jsem boty a pomalu se skládám na karimatku. Kuš, ještě, že jsem se podívala, kam lehám, jinak jsem Elis zalehla. Kdy se tam uvelebila, nevím, ale byla rychlejší než já. Odstrčila jsem ji na bok a položila se na záda. V tom okamžiku jsem pochopila, že si nezacvičím. Vlhký jazýček mi ojel celý obličej a paciny se snažily vyrýt mi do poprsí svou značku. Odhazuji psa na stranu a zvedám levou paži. Spolu s ní zvedám nahoru Elis, drží se zuby nehty a dělá směšné pohyby! Hod daleký mám dokonale zvládnutý. Elina letí na pravo a já se snažím zvednout levou ruku, nejde to, visí na ní pes. Po několika pokusech se převracím na bok a pokouším se o cviky dolní částí těla. Chvíli se to daří, pak však jako blesk přiskočí Elis a nasouká se mi pod triko. Má ráda teplo a tam teda teplo je. Vytáhnu ji za kůži za krkem a odhodím s napomenutím na stranu. Při dalším cviku se mi pejsek snaží udržet se na napnuté noze, pak poskakuje a masíruje moje bolavá záda! Ne, tak takhle to teda rozhodně nepůjde. Pes musí vedle, nebo ven. Sbalila jsem karimatku, psa odvedla na dvůr a já se natáhla na postel, abych si trochu odpočala. Jo, stalo se, pes venku málem zmrzl a já spala. Dvě hodiny. No, nic, zacvičím si večer, než půjdu spát.

Jak proti bolesti zad

15. března 2009 v 16:14 | ja |  Moje psaní
Člověk je složitá nádoba. Stačí si někde něco porouchat a hned se vám to vymstí na opačné straně.
Pro zamezení vzniku bolesti pohybového systému (svaly, klouby, kosti, vazy a šlachy) bychom měli našemu tělu dopřát dostatek pohybových možností. Všestranný pohyb zajistí rovnoměrné zatěžování celého těla. Náš pohybový systém potřebuje velké množství pestrých stimulů, aby se udržel fit a bez bolesti.
Právě břišní svaly totiž patří do svalové skupiny, která má tendenci ochabovat. Břicho a oblast beder fungují jako spojené nádoby. Povolením břišních svalů se zkracují svaly bederní páteře, deformuje se držení těla a přicházejí zdravotní problémy.
___
  • Správná obuv - Vysoké podpatky jsou vhodné jen pro výjimečné příležitosti. Díky nim postava získá vadné držení, nezdravě se namáhají klouby, svaly, vazy kotníků a chodidel. Dochází ke snížení klenby chodidla. Ani celodenní nošení sportovní obuvi neprospívá, nejlépe je střídat boty dle účelu, (práce, doma, procházka, sport, společnost) a dávat přednost širokému podpatku cca 4cm vysokému.
  • Vyvážená strava - bohatým zdrojem vápníku jsou mléko a mléčné výrobky. Můžete rovněž uvažovat o užívání želatiny, či jiných potravinových doplňků, které podporují správný stav kostí a kloubů . Především tehdy, patříte li do rizikové skupiny, jež má v rodinné anamnéze problémy s kostmi a klouby, a rovněž v počátečním stadiu léčby. V pokročilejších stadiích již tyto preparáty příliš nepomohou.
  • Přiměřený pohyb - nehybnost vede k ochabnutí svalstva a urychluje osteoporózu. Nerozumně provozovaný spotr ale rovněž poškozuje a přetěžuje pohybový aparát. Podporuje tak degenerativní změny z "opotřebení".
  • Správná tělesná hmotnost - nadbytečná kila zatěžují organismus, důsledkem jsou bolesti kloubů a páteře. Nízká hmotnost pak způsobuje nedostatečnou tvorbu hormonů a špatný vývoj kostry. (např. u mentální anorexie a bulimie)
  • Zdravý životní styl - nikotin, alkohol a kofein zpomalují tvorbu kostní hmoty a urychlují vznik osteoporozy. Nikotin navíc zhoršuje i prokrvení tkání a stupňuje bolesti páteře. Jedna sklenka dobrého vína a dva šálky kávy denně je optimální poměr. Nezapomínejme na odpočinek!
  • Nebojme se hormonů - období klimakteria je pro ženy rizikovým obdobím ke vzniku osteoporozy při nedostatku hormonů. Kosti estrogeny potřebují.
  • Znát sám sebe - o mnohém riziku nám napoví nemoci v rodině. Volbou vhodného životního stylu lze odddálit a eliminovat potíže. Týká se to volby povolání, koníčků, zálib, sportu. V každém případě bychom měli přihlížet ke svým možnostem a nepřeceňovat se.
  • Být v pohodě - pozitivní myšlení má na zdraví výraznější vliv, než si myslíme. Veselá mysl posiluje imunitní systém a smích zlepšuje krevní zásobení v celém těle. I láska dělá zázraky!
  • Aktivní život - ve dvaceti je fungující organismus samozřejmostí, ve třiceti je toto často obvyklé, a po čtyřicítce je mnohdy obtížné i vstát z postele. Určité potíže se nevyhnou každému a bylo by hloupé se jim poddat. Bolest lze většinou překonat, léčit či zmírnit natolik, aby se člověk mohl věnovat své práci, koníčkům a těšit se ze života.
  • Správné sezení - při sezení mají být kolena ohnuta do pravého úhlu. Opíráme se celou plochou zad o opěradlo.
  • U počítače - při správné výšce klávesnice máme při psaní lokty ohnuté do pravého úhlu. Monitor musí být rovně před očima. Nejlépe je sledovat jej s mírně sklopenýma očima. Myš má být těsně u klávesnice. Po dvou hodinách práce je nutná 15 minutová pauza na protáhnutí.
  • Nošení tašek - těžká břemena netaháme! Ani kabelku nenosíme na jednom rameni. Lépe je mít tašku křížem přes hrudník anebo nosit na zádech batůžek.
  • Posilujeme celý den - S výjimkou hlubokého spánku lze posilovat a protahovat svalstvo neustále. I při sezení lze tlačit lopatky k sobě a stahovat hýžďové svalstvo. Drobné úklony hlavy lze dělat i při psaní u PC, stahování břišních svalů nenaruší ani naše řízení vozidla, ani čekání kdekoli vsedě. Možností je nepřeberně. Velký naducaný polštář na lůžku bychom měli nahradit malým plochým polštářkem nebo polštářkem pod krk. Při spánku je důležité, aby měla páteř oporu i v místě krčního prohnutí.

Dělat nadšený dav - to mají starší obyvatelé Prahy nacvičené

15. března 2009 v 13:40 | klokocnikova.blog.iDNES.cz |  Co jsem četla jinde!
Když jsme byli ještě "na věčné časy" se Sovětským svazem, chodívali jsme jako studenti a později i jako zaměstnanci dělat v Praze nadšené davy všude tam, kudy "kráčeli" pro tu dobu důležití státníci. Dnes jsme na "věčné časy" úplně někde jinde, přijíždějí k nám důležití státníci zejména z opačné světové strany, ale na jedné věci se nezměnilo vůbec nic: velká představení potřebují nadšené publikum...
Americký přípravný tým chystá pro svět velké divadlo. Jevištěm, kde Obama přednese poselství Evropanům, má být za tři týdny Praha, hlavní město České republiky. Píše se scénář, připravuje se k tomu vhodná kulisa. Bude to Václavák? Nebo raději Pražský hrad?
V každém případě je potřeba zajistit dostatek jásajících lidí. Představa, že by prezident Obama mluvil k poloprázdnému hledišti, je pro Američany noční můrou. No jo, ale jak to zařídit?
Dříve jsme chodívali vítat stranické delegace na chodník Leninovy ulice (dnes Evropské) na povel, na rozkaz. Nakonec - bylo to příjemné zpestření pracovní doby, a když limuzíny projely, skončila většina brigád socialistické práce v hospodě a byla aspoň legrace. Za účast se sice rozdávaly jen čárky, ale úloha čárek v dějinách našeho státu byla tehdy velice důležitá.
Dnes jsou již čárky za účast na povinném jásání méně důležité. Snad možná některé americké společnosti a američtí občané půjdou vítat a jásat na rozkaz. Těch je ale v Praze málo...
Kde vzít jásající stotisícové davy? Co by měl udělat prezident Obama pro to, aby přilákal tolik lidí do hlediště světové šou? Jak zařídit, aby Pražané nejeli v neděli 5.4. sázet na chalupy rajčata a přišli tleskat Obamovi?
Možná by mohl lidem slíbit, že pivo a párek bude na Václaváku v době projevu zadarmo. Když jsem vloni na podzim sledovala předvolební shromáždění, bylo to pro lidi docela dobré lákadlo bez ohledu na to, která strana to financovala.
Možná by mohl slíbit, že si dá s paní Michelle přede všemi pořádnýho hubana, protože i trocha toho sexu by mohla český lid nalákat.
Možná by mohli organizátoři lidem slíbit, že každý účastník obdrží poukázku na třicet korun. To je totiž částka, která je pro český lid zcela zásadní.
Možná by Obama mohl slíbit, že ve svém projevu vysvětlí, proč američtí ekonomové nedokázali předpovědět a zabránit celosvětové hospodářské krizi. Pokud by to pak vážně udělal, tak bych se o něj doopravdy začala bát...