Pohádky našeho dětství začínaly zpravidla v pubertě. Hrdinou pohádek málokdy bývalo dítě, spíš odrostlá princezna, či princ a končilo to svatbou. Příběhy byly o lásce, co hory přenáší, ničí zlo a ochrání v každé situaci a my jim rádi věřili.
Nemohu mluvit za prince, ale ve věku princezen dostala představa mého prince konkrétní podobu. Pokud se pamatuji, kamarádky na tom byly stejně. Jedné se líbil blonďatý, jedné černovlasý, s knírem či bez kníru, zpravidla vlasatý. Princové bývají vlasatí. Všimli jste si? A nejen princové. I zdatní kováři, ševci a myslivci z pohádek mívají bujnou hřívu. V mých dobách mívali. Mým vzorem byla Popelka. A čí asi ne? Popelku s kaštanovými vlasy, které jsem také mívala, nemohl nahradit jiný vzor. Dodnes ji nepřekonala žádná princezna. Ani Arabela. Pohádky končívají svatbou, a co přijde po ní? To už se děti nedozví. Musí si to vyzkoušet.
Po svatbě přijdou líbánky, všední dny a společné starosti. Těšení na společnou budoucnost vystřídá postupně těšení na jiné věci. Těšení na děti, na mateřskou dovolenou, na návštěvy, na klábosení s kamarádkou, na odchod dětí do školky, na odchod dětí do školy, na prázdniny, na týden volna od dětí, na peníze, na návrat do zaměstnání, na nový dům, či byt, na nové auto, na návrat manžela ze služební cesty, na společnou procházku, na společný výlet, na společnou návštěvu, na odchod manžela do práce, na kávu s kamarádkou, na odjezd tchyně, na odjezd maminky, na odjezd manžela, na odjezd dětí, na odjezd, na návraty, na usmíření, na hádky, na pohlazení, na pohled, na klid v rodině, na klid od dětí, na klid, na studia dětí, na ukončení studia dětí, na úspěchy dětí, na partnery dětí, na vnoučata, na návštěvy dětí, .... A když to všechno přežije láska, tak to bude procházka růžovou zahradou.